Online archiv

Kategorie: TERAPIE

Pohledem socioložky

Lenka Formánková, 1/2015
Vnitřní motivy, proč lidé žijí „spolu, i když zvlášť“, vysvětlují jako svoji volbu. Mezi vnitřní motivy řadíme pocity nejistoty ve vztahu anebo obavu se vázat, dočasné upřednostnění kariéry nebo studia a potřebu autonomie. Pokud partneři zmiňují vnější motivy, jedná se většinou o případ, kdy jeden nebo oba partneři mají menší děti a nechtějí se sestěhovat právě kvůli nim. Další model představují starší páry, které to nechtějí z důvodu emočních vazeb ke svému bydlišti, svému předchozímu, zesnulému partnerovi a ke svým rodinám. Třetím důvodem jsou specifi cké pracovní pozice nebo studijní závazky, které drží pár nedobrovolně ve dvou domácnostech. V rámci dostupné literatury se ale objevuje otázka, co vlastně tento model vztahu znamená z hlediska společenského vývoje. Zda se jedná o novou formu partnerství, kde lidé mohou zároveň být i nebýt spolu, respektive být v partnerství a zároveň si uchovat vysokou míru autonomie. Nebo zda jde pouze o jednu fázi vztahu, která předchází nesezdanému soužití, manželství nebo rozpadu vztahu. Z hlediska socioekonomického statusu volí tuto formu spíše skupiny s vyšším vzděláním a profesním zařazením bez ohledu na věk. Podle výzkumu v americké populaci bylo mezi nimi téměř dvakrát více vysokoškoláků než u párů sdílejících jednu domácnost. Shodné zjištění přináší srovnávací studie tří západoevropských a čtyř postkomunistických zemí, kde mingles mají opět výrazně častěji vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání než singles nebo kohabitující a manželské páry. Intimní vztahy, kdy partneři nežijí ve společné domácnosti, patří k nejméně prozkoumaným formám soužití. Autoři a autorky zabývající se vztahy v pozdně moderních společnostech mluví o individualizaci životních drah v důsledku snižování významu tradice a rozvolňování rodinných vazeb. Snižuje se stabilita manželství, téměř polovina dětí se dnes rodí do nesezdaných partnerství. Zdá se tedy, že vnímání partnerského soužití se mění a posouvá k větší diverzitě jeho forem. Na druhou stranu výzkumy zaměřené na postoje říkají, že nukleární rodina stále zůstává normou a potvrzuje se to i v našem výzkumu. Současní lidé si tedy přejí žít v partnerských svazcích, ale zároveň usilují o větší autonomii a nezávislost. Potřebují mít pocit, že do partnerství vstupují a zůstávají v něm dobrovolně, a že jim tyto vztahy umožňují zůstat autentickými. Vztahy „spolu, i když zvlášť“ sice poskytují vysokou míru autonomie a zároveň zajišťují větší či menší míru intimity a citové opory, nemyslím si ale, že by se v následujících letech staly součástí mainstreamu, jako se před lety stalo nesezdané soužití.

Chci tě, ale svobodu mám radši

Gabriela Bachárová, 1/2015
Nové podoby partnerství

Umíme žít společně?

Magdaléna Vokáčová, 1/2015
1. díl

Psychopati v top managementu

Daniela Kramulová, 1/2015
Rozhovor s Ludmilou Čírtkovou o kriminalitě bílých límečků a mladistvých

Anketa

1/2015
Ekonom Tomáš Sedláček tvrdí, že brzy nastane doba, kdy budeme chodit z virtuálního do reálného světa asi tak, jako dnes chodíme do lesa. Souhlasíte?

Posedlost zdravým stravováním

Kateřina Rodná, 1/2015
Být zdravý, štíhlý, dávat svému tělu jen to, co opravdu potřebuje, vědomě dopřát příjmu potravy ve svém životě správné místo, to jsou bohulibé záměry. Jenže bohužel i tady platí, že nic se nemá přehánět. A tak se tu a tam vyskytnou i lidé, kteří se stali otroky zdravého životního stylu.

Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem

12/2014
Některé ženy mají pocit, že po porodu samy sebe nepoznávají. Některé dokonce říkají, že se zbláznily. A jiné tvrdí, že se s nimi nic nestalo - pravděpodobně zapomněly, že bývaly jiné.

HELENA ILLNEROVÁ ČAS PRO SVĚTLO

12/2014
Rozhovor, který s profesorkou Helenou Illnerovou vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, se dotýká nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy a úcty k tradici. Odborná témata jsou pojednána srozumitelným způsobem, takže čtenáře vtahují do dobrodružství vědeckého výzkumu. Moudrost a laskavost je inspirací pro všechny, kteří vnímají svou odpovědnost za svět a společnost, v níž žijí.

Paranoidní osobnost

12/2014
Osobnostní poruchy (2. díl)

Vítězný boj s úzkostí

Josef Novák, Lucie Bělohlávková, 12/2014
Opět na hranici fyzického a psychického vyčerpání. Několikaměsíční stavy úzkosti odstartované náhlou panickou atakou, noci s minimem spánku. Byl jsem bez víry a plný beznaděje. Přesto dnes můžu říct: „Zvládnul jsem to.“

Chcete být výkonnější? Zpomalte!

12/2014
Na otázku „jak se máš“ už téměř automaticky odpovídáme „nestíhám“ a „nevím, kde mi hlava stojí“. Pro mnohé je tento stav dokonce jistou chloubou, byť si na něj zároveň stěžují. Tak to dnes zkrátka musí být. Anebo ne?

Včasná diagnóza nadosah

(red), 12/2014
Alzheimer: průlomový objev českého týmu