Online archiv

Evropa začíná přicházet na chuť kočičím kavárnám: Sedíte, popíjíte kávu, čaj nebo horkou čokoládu a kolem vás se prochází a posedává několik koček. Když mají chuť, přijdou se s vámi pomazlit. První kočičí kavárna vznikla už v roce 1998 v tchaj-wanské metropoli Tchaj-peji, kde tuhle antistresovou oázu objevili japonští turisté a přivezli si nápad domů. Kočičí kavárny se postupně začaly šířit do dalších kontinentů. Chodí sem majitelé i milovníci koček, kteří z nějakých důvodů nemohou mít zvíře doma, třeba kvůli alergii jiného člena rodiny, nebo proto, že často cestují. V Česku najdete několik kočičích kaváren v Praze, ale „kávu s kočkou“ si můžete dát například i v Hradci Králové, Brně, Opavě. Majitelé kaváren si většinou vybírají klidné a přátelské kočky z útulků. Podle majitelky pražské rodinné Kavárny Kočičí tvoří klientelu hlavně svobodomyslní a trpěliví lidé. „Kočkám musíte poskytnout prostor a smířit se s tím, že vás považují při nejlepším za sobě rovné partnery. Dle mého názoru se s tímto dokážou smířit jen skutečně vyrovnané osobnosti a tito lidé mají ve vztazích více úspěchů než ostatní,“ prozradila před časem. Ovšem Japonci už mezitím vymysleli další zvířecí kavárny – králičí, hadí, posledním hitem je soví kavárna v Tokiju. Založil ji nadšenec pro zvířata Jasu Šusaku a všechny sovy, které tu v klidné místnosti sedí na bidýlkách a mohou si přisednout i k vám, jsou už na lidi zvyklé. Můžete je pozorovat z bezprostřední blízkosti, což se vám v přírodě dost těžko stane, někdy je i pohladit a udělat si se sovou selfíčko.

Zaujal mě článek Chmurná digi-vize v prosincovém čísle. Zejména proto, že také pozoruji jisté důsledky přemíry počítačů v životě naší společnosti. Já např. dosud nemám a nepotřebuji ve své ordinaci počítač. Při vyšetřování pacienta by mi velmi překážel, neboť jakožto psychiatr se v rozhovoru s pacientem intenzivně soustředím právě na něj a psaní do počítače by mě rozptylovalo. Při psychiatrickém vyšetření je právě kontakt s pacientem pro lékaře nosným prvkem, na němž staví nejen své diagnostické pozorování, ale i léčbu. To ovšem platí, i když v menší míře, rovněž pro lékaře jiných oborů. Proto s názorem autora, že „pokud pacient už sedmému lékaři znovu stereotypně opakuje svoji anamnézu a ten ji otrocky naťukává do svého počítače, místo toho, aby si ji stáhl z nějakého centrálního systému, zcela jistě tím daný doktor ztrácí čas…“ rozhodně nemohu souhlasit. Při odběru anamnézy totiž lékař s pacientem zahajuje spolupráci a vytváří se mezi nimi vzájemný vztah, a to i v případě, že lékařem je třeba chirurg nebo dermatolog. Rozhovor s pacientem nikdy není ztráta času. Odlidšťování medicíny technickými vymoženostmi, to je to, co mě, a nejen mě, na moderní medicíně děsí. A nejde jen o medicínu. Jsou to zejména ruce a práce, které z nás učinily lidi, na rozdíl od jiných vyspělých a bezesporu inteligentních živočichů. V rehabilitaci duševně nemocných se také používá pracovní terapie, která má značný léčebný efekt. A co teprve u pacientů neurologických postižených různými druhy paréz či jiných pohybových poruch. Jsou to především ruční práce všeho druhu, které jsou schopny rehabilitovat nemocí postižené oblasti, včetně kognitivních funkcí. Jednoduché ťukání do počítače by to nedokázalo. Dalším negativním účinkem plošného používání počítačů je dopad na komunikaci mezi lidmi. Tím, že spolu mluvíme a spolupracujeme, se rozvíjejí osobnostní kvality jedince, včetně podpory emočních vztahů. Obávám se, že opak způsobí jejich úbytek. Takoví „lidé“ budou sice mít k dispozici různá technická vybavení, ale nebudou umět spolu žít.

Proč muži po narození potomka ztrácejí chuť na sex

Diabetes se u každého rozvíjí jinak, připomíná koktejl, jehož složení neznáte. Každý pacient v sobě má různě fungující geny, jejichž kombinace může způsobit různé problémy, proto také může každý užívat jiné léky. To pacienty mnohdy mate. Připočtěme k tomu nutnost doživotně dodržovat režimová opatření a je jasné, že cukrovka je choroba, která výrazně zasahuje i psychiku nemocného.

Jungovský analytik, klinický psycholog a psychoterapeut Vladislav Šolc řadu let žije a pracuje v USA. Publikoval několik knih na téma fundamentalismus v pojetí hlubinné psychologie. Jak vidí ze své perspektivy situaci Evropy v souvislosti s masivním přílivem muslimských uprchlíků?

Proč?

Začínal jako hokejový trenér, léta působil coby osobní kouč Jaromíra Jágra. Dnes Marian Jelínek, hokejový trenér extraligového týmu Mladé Boleslavi, působí nejen ve světě vrcholového sportu, ale i byznysu, především jako specialista na motivaci a mentální koučink.