Online archiv

Kategorie: ZDRAVÍ

Máte problém? Naučte se ptát na radu sami sebe

Daniela Kramulová, 5/2014
Přijměte skutečnost, jaká je, a přestaňte se trápit věcmi, které nemůžete změnit. Když se naučíte ptát sami sebe, zjistíte, že spousta myšlenek, kterým jste věřili, není pravdivých -a ohromně se vám uleví. Tak můžeme stručně popsat cíl seberozvojové metody The Work.

Čekám dítě s bratrancem. Bude postižené?

5/2014
Na vztahy mezi pokrevně blízkými se díváme přinejmenším s podivem. Přesto manželské svazky mezi příbuznými nepatří do minulosti, mnohé z nich jsou legální, a dokonce ani z genetického hlediska nemusejí znamenat katastrofu. Když se vezmou dva příbuzní, budou mít postižené děti. To je nejčastější obava, kvůli které se milostným vztahům mezi příbuznými bráníme. Chodí-li spolu bratranec a sestřenice, může dojít i k ostré roztržce v širší rodině, nebo dokonce k „vyloučení“ milenců z rodiny, jehož cílem je nejen dát najevo nesouhlas, ale především tímto tlakem dvojici rozklížit. Přesto je u nás takový sňatek legální a obavy o duševní či fyzické postižení potomků nejsou jednoznačně oprávněné. Vždyť spousta světových velikánů vzešla z manželství příbuzných.

Můžeme být závislí na plastických operacích?

Jana Abelson Tržilová, 5/2014
K nejznámějším uživatelům plastické a estetické chirurgie patří celebrity. Mnohé z nich pod skalpelem skončily několikrát (Michael Jackson, Cher, David Gest, Mickey Rourke). V sérii operací najdeme i odstrašující případy, kdy se zákrok chirurgovi nepovedl. Nebo těch zásahů už bylo tolik, že dotyčný začal připomínat bytost z jiné planety. Catherine Jackson například označila svého syna Michaela za závislého na plastické chirurgii. Ačkoli on sám přiznal jen tři plastiky, odhad skutečných zákroků se pohybuje kolem několika desítek. A jeho matka plastické chirurgy vinila z toho, že jejímu synovi neřekli ne, a že tak částečně přispěli ke zkrácení jeho života. Ale zkuste říct ne králi popu. Přijdete o lukrativní zakázku a jeho problém stejně nevyřešíte. Obrátí se totiž na jiného chirurga, který požadovaný zákrok ochotně provede. Byť by byl s nejistým výsledkem. Michael Jackson ovšem nebyl jediný, kdo podlehl lákadlům, jež plastická chirurgie nabízí. Bezchybný vzhled je ve světě showbyznysu považován za samozřejmost. Nestačí jen vypadat dobře. Z estetického hlediska je nutné usilovat o to, vypadat nejlépe, jak jen je to možné. A navíc celebrity mají peníze, které jim umožní tyto zákroky podstupovat opakovaně. Pokud se sejde poptávka podložená dostatečným množstvím finančních prostředků s chirurgem bez zábran jakýkoli zákrok provést, neexistují žádné hranice, žádné směrnice (na rozdíl od jiných lékařských zákroků a medikamentů, u nichž jsou jejich indikace sledovány a regulovány), kdy přestat.

Geekové a nerdi

5/2014
Chraňme si nadané podivíny!

Jsem to, co řídím

Daniela Kramulová, 5/2014
Auto si oblékáme jako kabát. Když nám „padne“, je z nás sehraný tým. Jen těžko se pak dá odhadnout, jestli se ta fabia či BMW na silnici takhle chová proto, že ji řídí pan Novák, nebo jestli pan Novák řídí podle toho, zda sedí ve fabii, či v BMW. Zrovna jsem uklízela nákupní vozík do stojanu, když se za mnou ozvalo: „Jé, ahoj! Co tady děláš?“ Můj bývalý spolužák hned pokračoval: „Jak dlouho jsme se vlastně neviděli?“ Začali jsme počítat roky od posledního třídního srazu. „Bylo tenkrát hrozný horko a dcera se na zahradě učila k maturitě - tak to musí být šest let,“ povídám. „Já měl jsem v té době starou audinu, hned po srazu jsem ji dal do bazaru a koupil jsem novou v trojkový řadě. S tou jsem jezdil pět let a loni jsem pořídil tohle,“ ukázal hrdě na černou limuzínu za sebou. „Máš pravdu, fakt je to už šest let.“ „Ženy si vybavují události podle osob, které kolem sebe v té době měly, muži podle aut, která tenkrát řídili,“ tvrdí Gina Barrecaová, profesorka angličtiny z Univerzity v Connectitu. „Nechci snad říct, že by muži nebyli schopni hlubokých emocí, ale pokud si mají pamatovat rok nějaké významné životní události, mají ho spojený s autem, které v té době měli. Ptala jsem se například svého přítele Joa, jak dlouho bydlí v Madisonu. ,Počkej, tou dobu jsem řídil VW autobus, je to 18 let‘, povídá. Nebo jsem se ptala kamaráda ze střední, jak dlouho už žije sám. Zamračil se, soustředil se na chronologickou správnost a pak řekl: ,Fakt nevím. Začalo to jít do háje, když jsem měl mustanga, ale neodešla dřív, než jsem si koupil seville‘,“ líčí své zkušenosti Barracaová a moje setkání před nákupním centrem jí dává za pravdu.

Mozek pod vlivem milostné chemie

5/2014
Zamilovanost nás doslova zahltí pocitem štěstí. V přítomnosti milované osoby nám rudnou tváře, potí se nám dlaně, srdce bije jako o závod -a chováme se podobně jako člověk s obsedantně-kompulzivní poruchou, zjistili neurovědci z Chicaga.

Bojím se, že mě partner opustí

5/2014
Eva je krásná, chytrá mladá žena. Muži se za ní otáčejí, lichotí jí, zvou ji na rande. Jí ale dlouho trvá, než k někomu najde důvěru -a nakonec stejně skončí opuštěná. Scénář se opakuje a Eva netuší, kde stále dělá chybu…

Když v tom jedou ženy...

Daniela Kramulová, 5/2014
Jak žijí hrdinky seriálu Theodory Remundové rok poté

3/4 mužů,

5/2014

Delirium

Miroslav Orel, 4/2014
Otřel z čela lekavý pot. Když se vzápětí podíval na svoji chvějící se ruku, prudce sebou škubl. „Svině!“ vykřikl a prudkým pohybem setřepal z ruky černého pavouka nebo co to bylo. Stál v otevřených dveřích a nervózně se rozhlížel. Něco tu nehrálo. Drobné černé stíny se s ševelícím šustěním nožiček pomalu blížily. Nechápal, odkud se vzaly, ale vnímal palčivý strach. Stovky drobných tvorů si razily cestu přímo k němu. Přivádělo ho to k šílenství. Černá odporná masa hmyzích těl ho obklopila ze všech stran. Neunikne! Dřevěná deska pod jeho nohama náhle zapraskala a pak už jen vnímal, jak se řítí dolů. Nemohl se nadechnout. Obklopen prachem řítících se stěn padal dolů kamsi do sklepení. Bylo absurdní, jak zoufale se snažil setřást hmyz z vlasů a kůže místo toho, aby se jakkoli pokusil přibrzdit svůj pád do hlubiny. Všechno běželo tak rychle. A nevyhnutelný dopad se blížil… Oslnilo ho prudké světlo a musel přivřít oči. Hukot strojů mu rezonoval v hlavě a bolel kdesi v hloubi mozku. Záblesk vzpomínky se smísil s aktuálními vjemy. Pavouci. Podlaha. Pád. Dílna v jejich fabrice. „Karle, jsi to ty? Zhasni, kurva, to světlo!“ vyrazil ze sebe, „a vypni, do prdele, už tu mašinu!“ Přiblížil se k němu obrys člověka. Pokusil se pohnout, ale nemohl. Rameno jakéhosi stroje drželo jeho vlastní paži. Mříže. Světla a stíny. Pach kovu, prachu a ještě čehosi zlověstného. Sakra. Co se to děje? „Karle, jsi to ty?“ Chtějí ho zabít! Budou ho i mučit? „Vy svině! Tak jste mě dostali!“

Vejce a pomlázka:

Daniela Kramulová, 4/2014
Co se skrývá za symboly Velikonoc?

Tréma

Jan Klika, 4/2014
Jeden vtip z oblasti černého humoru praví, že někteří lidé by se raději sami nechali pohřbít, než by na něčím pohřbu pronášeli smuteční řeč. Docela legrace, ovšem jen do chvíle, než tréma postihne i vás samotné. Ostatně odborníci potvrzují, že neexistuje zdravý dospělý člověk, který by ji vůbec neznal. Otázka tedy nezní „proč já?“, ale „jak na ni?“