Online archiv

Jessica Benjamin, Pouta lásky - Psychoanalýza, feminismus a problém dominance, Portál 2016

Jistě to znáte. Máte nemocného příbuzného, ale ten tvrdí, že mu nic není, a k doktorovi ho prostě nemůžete dostat. Zvláště muži to berou někdy skoro jako osobní prohru. V případě psychického onemocnění je to ještě mnohem častější. A může jít přitom o lidi vážně psychicky nemocné. Jenže přiznat si, že jsem duševně nemocný, že pojedu „do blázince“, to je pro řadu z nás obtížné.

Co si představíte, když se mluví o chrápání? V první řadě asi spíše muže než ženu. Potom asi spíše muže starší a silnější. Postupně se nám tak vyrýsuje prototyp klasického „nočního dřevorubce“ - muže s hmotností překračující hranici jednoho metráku a blížícího se důchodovému věku, který své chrápání rozhodně nepovažuje za problém, protože si s manželkou již dávno zvykli na oddělené ložnice. A kterému blízké okolí občas taktně naznačí, že dnes už jsou na „to“ přece operace.

Částečné uklidnění pro rodiče dětí, které téměř denně „paří“ na počítači, přinášejí výsledky výzkumu psychologů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Po zkoumání dat od 9500 hráčů online počítačových her přišli se zjištěním, že i když hráči trávili u počítače i desítky hodin týdně, známky závislosti vykazovalo jen několik málo procent z nich. Hry tedy možná nejsou z hlediska závislosti zdaleka tak nebezpečné, jak se domníváme, ale na druhé straně odborníci upozorňují, že pokud někdo je skutečně závislý, může být léčba dosti složitá, protože se jedná o nový specifický jev. Z výzkumu mezi členy online herní komunity vyplývá, že hry dokážou zlepšit náladu nebo ulevit od starostí stejně jako knihy, hudba nebo televize. Člověk s jejich pomocí relaxuje a vyrovnává se s psychickou nepohodou. „Hry samotné můžou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka. Je tedy pravděpodobné, že takový jedinec patrně k nějaké formě závislosti tíhne, kdyby nebylo počítačové hry, za určitých okolností by mohl spadnout do tenat gamblingu nebo jiné látkové či nelátkové závislosti.

Je hrubý, neotesaný, vulgární. Zdá se, že jediné, co umí, je chvástat se. Z rozhovorů i prezidentských debat je naprosto jasné, že se nezatěžuje fakty. Že říká, co mu slina na jazyk přinese. Že o světě toho moc neví. A i když slovo „sexistický“ je díky svému nadužívání kvůli každé hlouposti už trochu zprofanované, tak jestli někdo dokonale naplňuje pojem sexismus, je to právě on - Donald Trump. Chlubil se, že spal s nejhezčími ženami planety, chlubil se, že když je celebritou, tak si prostě každá žena nechá všechno líbit. Vyšlo najevo, že i když brojí proti ilegální imigraci, zaměstnával ilegální imigranty. Že i když mluví o ozdravění státních financí, sám se vyhýbal placení daní. Mluví o razantním použití americké síly třeba proti Islámskému státu, ale sám se kdysi vyhnul vojenské službě ve Vietnamu a přitom ještě urážel senátora McCaina, kterému ve vietnamském zajetí zlámali všechny kosti. A především - z každé jeho věty, z každého pohybu, je nade vší pochybnost jasné, že ten chlap je nebezpečný egomaniak. Jenže tohle všechno je dávno známé. Otázka zní: Jak je možné, že mu to všechno prochází?

Jak milovat více lidí a nebýt nevěrný Jak chápeme partnerství? Jako vztah dvou lidí - muže a ženy. Dnes už leckde i muže a muže nebo ženy a ženy. Ale posouváme se stále dál. Jsou mezi námi lidé, kteří věří ve skupinové vztahy, do kterých jsou zapojeni tři partneři, a někdy i více. Jsou to příznivci polyamorie, což se dá přeložit asi jako „mnoholáska“.

Jak 17. listopad 1989 vám osobně změnil život?

Kniha psychoterapeutky Hanny Levenson Krátká dynamická psychoterapie nedávno vyšla v češtině a červnový workshop, který na toto téma vedla v Praze, měl velký ohlas. Oč se vlastně jedná?

Práce s úzkostí a svalovým napětím v tanečně-pohybové terapii Jak nás pohyb ovlivňuje a jak my sami jsme schopni jej ovlivnit? Vypovídá o nás více než slova, která kontrolujeme? Může tanečně pohybová terapie pomoci našemu tělu a psychice?

Co nám brání udržet si učení v paměti?

Říjnový kalendář je na nejrůznější světové a mezinárodní dny velmi bohatý. Jen na 1. října jich připadá šest, nejvýznamnějším je Mezinárodní den seniorů. Vznikl z popudu OSN v roce 1998 a má upozornit nejen na problémy, ale i na to, čím mohou staří lidé obohatit rodinu i společnost. (Dalšími oslavenci jsou v tento den lékaři, cyklisté, vegetariáni, slaví i káva a hudba.) 2. říjen je připomínkou Světového dne nenásilí, připadajícího na den narozenin Máhatmy Gándhího, který politikou nenásilného odporu dovedl Indii v roce 1947 k nezávislosti. Den nenásilí schválilo Valné shromáždění OSN v roce 2007. 10. října je Světový den duševního zdraví (už od roku 1992), v Česku si duševní zdraví tradičně připomínáme už pár týdnů předem řadou akcí, přednášek, dnů otevřených dveří i happeningů. Nejde jen o to, abychom každý rok odložili kousek svých předsudků a obav z duševních nemocí a lidí, kteří jimi trpí, ale i o to, abychom sami dokázali najít vnitřní klid a nenechali se smýkat stresem a ovládat nervozitou – protože cesta od duševní nepohody k nemoci může být rychlejší, než jsme si ochotni připustit. Od roku 2011 slavíme 11. říjen jako Mezinárodní den dívek. Podle OSN je důležité upozornit na problémy, jakými jsou ve světě násilí páchané na základě pohlaví, brzké sňatky nezletilých dívek apod. Ve vyspělých zemích se aktivisté s nadšením chápou iniciativy především v boji proti genderovým stereotypům – skutečným i těm poněkud uměle vytvářeným (k těm kurióznějším patří třeba právo holčiček na vlastní pisoáry). Od roku 1964 si připomínáme 15. říjen jako Mezinárodní den bílé hole. Tento symbol nevidomých vynalezl fotograf James Biggs z Bristolu – když v roce 1921 oslepl, rozhodl se natřít svou vycházkovou hůl na bílo, aby se necítil v ulicích tolik ohrožený dopravou. Jeho bezpečnostní opatření se po světě rozšířilo po roce 1930. Mezinárodní den balbutiků 22. října patří všem, kteří mají problémy s plynulostí řeči a s koktáním. Odhadem je to 1–2 procenta populace. Pokud jste spořiví, máte 31. října důvod k oslavám, je totiž Světový den spoření. Zavedli ho v roce 1924 účastníci prvního mezinárodního kongresu spořitelen v Miláně. V posledních letech jsou ale v módě spíš půjčky než úspory, třeba se dočkáme i dne dlužníků…