Online archiv

Pokaždé koncem roku probíhá vyhlášení ankety o sexistické prasátečko. Veřejnosti jsou předloženy „nejhanbatější“ reklamy, které se za poslední dobu objevily, a porota z nich vybírá tu, jež je nejvíc „urážlivá“ či „podporující genderové stereotypy“. Tu a tam lze zaslechnout hlasy, že soutěž o sexistické prasátečko je příliš upjatá, popřípadě že jde o důsledek vítězného tažení politické korektnosti Evropou. Soutěž prý neslouží k ničemu dobrému a bylo by nejlepší ji zrušit a zapomenout, že vůbec někdy probíhala. Takovýmto škarohlídským hlasům je třeba se vzepřít. Většina mužů, a to i těch „stereotypních“, naštěstí proti soutěži nic nenamítá, a naopak oceňuje, že má možnost se tímto způsobem seznámit se zajímavými reklamami, které by jinak unikly pozornosti. Aby mohli organizátoři posbírat všechny návrhy, musí být otevření, ba přímo odvázaní, a k erotice musejí přistupovat bez předsudků. Rád bych se tímto přihlásil k neustále přibývajícím fanouškům soutěže. Ovšem ani mezi fanoušky není mnoho těch, kteří dokážou atraktivitu soutěže plně docenit. Již samotný nápad soutěž zahájit byl rajcovný jako něžný dotek krásné dívky. Nejde jen o vzrušující čekání na publikaci navržených kandidátů. Znát kandidáty a čekat na vyhlášení konečných výsledků je nezbytná předehra. Po ní přichází samotný akt, při kterém jsou vybíráni ti nejpřitažlivější favorité. Blíží se extáze. Dech a pulz se zrychlují, až dojde k vyvrcholení v podobě slavnostního vyhlášení výsledků. Ceremoniál je odvázaný a rozpustilý jako swingers party. Rty, které výsledky ohlašují publiku, jsou neodolatelné jako dychtivá ústa lepé děvy. Soutěž, jež bojuje proti nadužívání erotických prvků v reklamě, je k pomilování. Vždy se najdou moralisté, kterým se bude soutěž zdát příliš vzdálená jejich upjatému vidění světa. Znovu a znovu se budou snažit dostat se ke slovu remcalové, podle kterých se soutěž ocitla za hranicemi přijatelnosti. Nechme tyto úzkoprsé osoby, ať se vymluví, ale nedovolme jim, aby existenci vilné soutěže ohrozily. Lechtivé vzrušení, které přináší národu, je samo o sobě důvodem pro její zachování.

Rozhovor se skupinovým terapeutem Earlem Hopperem

Je to nutné? Znáte to z filmů Woodyho Allena: k psychoanalytikovi musí člověk několikrát týdně. Není to mrhání časem a energií? Nebo rafinovaná past na vaši peněženku? Nikoliv. Časově náročná psychoanalýza má svůj smysl.

Vánoce bez stromečku, bez kapra a salátu, bez vánočních nákupů, cukroví a rodiny. Ale zato plné přijetí cizí kultury a zamyšlení nad skutečným významem Vánoc.

Skoro třetina studentů naváže při svém pobytu v cizí zemi partnerský vztah. Pokud vydrží, jeden z partnerů často odjede za svým vyvoleným či vyvolenou. Jak si ale zvyknout na život v nové zemi? Téměř nikoho neznám, nikam nepatřím a ničím nejsem... ... a jak to zvládnout

Fjordy, ryby a ropa… to si představíme pod slovem Norsko. Stále víc Čechů Norsko navštěvuje (přes pověstnou drahotu se to tam v létě auty s českou poznávací značkou jenom hemží), jenže jaká je norská společnost? Proniknout do ní není snadné. Když se to podaří, ledacos vás překvapí.

Znáte to - když je člověk čerstvě zamilovaný, chová se jinak než normálně. Je impulzivní, plný emocí, nadšený, rozrušený. Psycholožka Shauna Springer tvrdí, že všechny tyto příznaky zamilovanosti jsou podobné účinkům „lajny“ kokainu.

Proč se z Vánoc stal nejdůležitější svátek roku?