Online archiv

Kdy se za spiritualitou skrývá duševní porucha?

Reteaming působí na první pohled velmi jednoduše: Přístup zaměřený na řešení vždy preferuje jednoduchost a úspornost před zbytečnou komplikovaností. Někteří lidé jsou však přesvědčeni, že jednoduché myšlenky nemohou být dostatečně důmyslné.

Sexuologové, sexuologičtí psychologové, sexuální kouči, spirituální či duchovní lektoři sexu, tantristé a v neposlední řadě autoři erotických knih - ti všichni nám vysvětlují, jaký je sex, jaký by měl sex být, co bychom měli dělat pro dobrý a uspokojivý či pestrý sex a čemu se v sexu naopak vyhnout. Co když ale máme potíže v sexuální oblasti? Kdo nám může skutečně pomoci?

Anketa

Ubývá párů, které se berou. Vysoké procento manželů se rozvádí. Má podle vás manželství budoucnost?

Mám rád časopis Psychologie dnes, jehož jsem předplatitelem, protože dokáže nabourávat zažitá klišé. Mám rád i články paní Tomkové, protože mne obvykle baví. Článek o tiskových mluvčích (PD 1/2013) je bohužel ukázkovým příkladem úplně neuvěřitelných klišé – asi jako když Miloš Zeman mluví o novinářích. Jen když vezmu perex onoho článku: Je 24 hodin on-line. S tím lze souhlasit. Chytří a zkušení mluvčí to ovšem řeší tak, že mají dva telefony – jeden pro normální komunikaci a druhý pro opravdu krizovou. Ten první na noc vypínají, druhý nikoli. Ale v tomhle bodě máte pravdu. Když zapípá pager, musí všeho nechat a jít. – Pager? Vznikal tenhle článek na začátku 90. let minulého století, nebo v roce 2012? Nesmí projevit žádné emoce... – To není klišé, to je prosím úplný nesmysl. Pokud tiskový mluvčí nedokáže projevit emoce, není člověkem na svém místě. Kdybyste znali manuály renomovaných světových firem pro tiskové mluvčí a pro manažery, kteří mají za úkol komunikovat s médii, věděli byste, jak moc se mýlíte. ... vždycky musí mít vyžehlenou košili a vonět. – To ano. A hlavně, i kdyby celou firemní společnost zasáhl ekonomický kolaps, je nutné se usmát a do kamery říci: „Naše firma vzkvétá.“ – To je další brutální klišé. Jestli tohle někdy byla pravda, tak možná v osmdesátých letech. Tohle žádný svéprávný tiskový mluvčí nikdy neudělá a žádná svéprávná firma to po tiskovém mluvčím nikdy nebude chtít. Velkým úkolem každého tiskového mluvčího je vedení tiskových konferencí. Ano, ještě před patnácti lety to možná byla pravda. že je sdílný a pokaždé má pro novináře zajímavé informace, a přitom neříct vůbec nic. – To je další ukázkové klišé. S tímto tvrzením totiž nemůže souhlasit nikdo, kdo se v oblasti komunikace s médii alespoň trochu orientuje. Víte, když se podívám na svou práci, taky se mi vždycky všechno nepodařilo. To, co vám píšu, nic nemění na tom, že si zase rád přečtu příští Psychologii dnes. Ale abych vás i trochu pobavil – já jsem taky před lety v jednom živém rozhovoru na Radiožurnálu pronesl větu, která do vašich klišé o tiskových mluvčích zapadá naprosto přesně. Čelil jsem dotazu, zda firma, pro kterou jsem tehdy pracoval, bude propouštět. Dopustil jsem se tehdy následující šílené věty: „Je pravda, že v některých našich výrobních závodech v České republice čelíme negativnímu nárůstu počtu pracovních míst.“ Už když jsem tu větu začal, věděl jsem, že je to průšvih. Jenže to bylo naživo, takže se nedalo nic dělat – a naštěstí mi to prošlo. Dodnes mi to kamarádi novináři se smíchem připomínají. S přáním všeho dobrého

Těžko bychom hledali profesi, při níž nepřijdeme do kontaktu s lidmi. Spolupracovníci, klienti, zákazníci, podřízení, nadřízení, uchazeči o práci – se všemi je třeba komunikovat, občas jim sdělovat i špatné zprávy a reagovat na jejich kritiku. Zvlášť v těchto chvílích jsou důležité psychologické znalosti, které odborníkům v mnohých profesích scházejí. O tom, jak jim může pomoci Vysoká škola aplikované psychologie, hovoříme s jejím rektorem Štefanem Medzihorským.

* Bude mít podle Vás náš první přímo zvolený prezident silnější podporu veřejnosti než prezidenti volení parlamentem?

Existuje intuice? A může rozumně uvažující člověk něco takového brát vážně? Lze intuici důvěřovat? Po celá desetiletí pokládali vědci intuici za něco iracionálního a nevěrohodného. Studium lidského rozhodování a také kreativity je však znovu přimělo se tématem intuice zabývat. Představa, že se v životě rozhodujeme racionálně, vyvolává u většiny psychologů samozřejmě shovívavý úsměv již dávno. Od dob Freudových a Jungových je zřejmé, že pudy, emoce nebo v Jungově pojetí archetypy ovlivňují lidské chování mnohem víc, než si obvykle připouštíme. Jak ale smířit emoce a rozum, když emoce nás přece tak zaslepují? Nedávné výzkumy rozhodovacích procesů ukazují, že ne vždy. Prvotní pocity, dojmy i „tušení“ někdy bývají správné. A i když takové „někdy“ našemu rozumu jistě nepostačí, vědci tento fenomén vysvětlují, stručně řečeno, takto: Mozek přijímá v bdělém stavu okolo 11 milionů smyslových podnětů za vteřinu. Naše vědomé myšlení, sídlící v mozkové kůře, je schopné zpracovat jen asi 40 až 60 z nich. To je cca 0,00045%. Nepatrný zlomek. Zbytek podnětů mozek také registruje, ovšem ne vědomě. Přesto podle kognitivních vědců mozek tyto informace zpracovává a využívá. Děje se tak prostřednictvím dvou nezávislých, vzájemně interagujících systémů, které oba ovlivňují náš úsudek a rozhodování. Jsou označovány jako systém 1 a 2.

Nejen láska, i tradice prochází žaludkem

V zahraničí zestárla generace hippies a zastánců volné lásky – a hlásí se o své právo na milování, třeba i v domovech seniorů. Jejich vrstevníci v Česku jsou ještě v zajetí předsudků, sexuální život v pokročilém věku je často tabu. Zatím…