Online archiv

V časopise Science L. E. Williams nedávno uveřejnil zajímavý experiment, ve kterém se prokázalo, že hodnocení neznámých lidí může ovlivnit i aktuální teplota našich dlaní. Experimentátoři opakovaně simulovali situaci, kdy student potká cizí osobu, která má plné ruce různých předmětů a během krátké jízdy výtahem poprosí studenta o krátké podržení šálku s nápojem. Šálek obsahoval buďto horkou, nebo ledovou kávu. Posléze se měli studenti vyjádřit k deseti vybraným charakterovým vlastnostem této osoby. Experiment jasně prokázal, že pokud testované osoby držely v ruce šálek s teplým nápojem, hodnotily neznámého výrazně pozitivněji než v opačném případě. Často byla přímo asociována slova, která s teplotou souvisí (vřelý, hřejivý apd.) Vědci tak došli k hypotéze, že za pocit fyzického i „mezilidského“ tepla a důvěry bude v mozku pravděpodobně odpovědný stejný region, což by vysvětlovalo toto vzájemné propojování. Jiný pokus ukázal, že díky fyzickému teplu nehodnotíme druhé lidi jen pozitivněji, ale jak se zdá, máme sami sklon chovat se vroucněji. Tentokrát byly dlaně respondentů ohřáty nebo ochlazeny pomocí plastových sáčků. Poté se měli účastníci experimentu rozhodnout, zda si dárek, který současně obdrželi, raději ponechají, nebo jej předají někomu ze skupiny. Ve studené ruce, jako by předmět zamrzl. Naopak komu bylo teplo, měl větší sklon k velkorysosti. Všechny tyto výzkumy prokazují správnost domněnky, že pro novorozeňata má teplota těla matky skutečně mimořádný význam. Teplý fyzický kontakt není jen příjemný, ale zároveň posiluje bezprostřední vytváření důvěry a tím podporuje zdravý vývoj vztahu.

Posloucháte za volantem raději Beethovena nebo Beatles? Anebo se snažíte vyjít vstříc spolujezdcům a řídíte za zvuků hudby, která vás bytostně dráždí? Účinky zvukové kulisy na řidičovu psychiku a výkonnost mohou být hlubší, než se na první pohled zdá.

Barcelonské cíle ukládají, aby v roce 2010 mělo 33 % dětí do tří let přístup k jakékoli formě péče o děti, aby se odstranily překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti. Je kolektivní zařízení pro děti raného věku stejně vhodné jako péče stálé osoby v rodině?

Soužití člověka a psa trvá už nejméně 10 000 roků. Psi jsou schopni porozumět člověku jako žádné jiné zvíře, někteří odborníci dokonce tvrdí, že ve schopnosti abstrakce a sociální komunikace se jejich schopnosti blíží úrovni předškolního dítěte.

Bohatým lidem často závidíme. Víme skutečně, co bohatství člověku přináší? Nejsme jednostranně připraveni vidět jen jednu stranu mince? Samotné bohatství totiž s sebou nese několik nepříjemných aspektů. Jedním z nich je takzvaný decelerační účinek - když má člověk vše, nač si pomyslí, nemá po čem toužit.

Málokdy se v páru sejdou dva lidé s úplně stejnou potřebou sexuálního vybití. Rozdíly obvykle nejsou tak velké, aby ve vztahu způsobovaly závažnější problémy. Nicméně v posledních letech výrazně přibývá partnerů, kteří chtějí rozdíl svých sexuálních temperamentů řešit.

stručně

Na první pohled nevinné setkání s lidmi, kteří již dávno z našeho života vymizeli. Jednou za pět či deset let s nimi strávíme jeden večer. Proč by to mělo být významné? Pocity, které však všichni ve spojitosti s třídními srazy prožíváme, odhalují, že naši bývalí spolužáci svou důležitost neztratili.

Partnerská hádka není považována za nic mimořádného. Nicméně častější rozmíšky jsou již v psychosociálních souvislostech označovány jako „hassles“ (nepříjemnost, mrzutost, potíže) a mají také své negativní biologické dopady, zejména na imunitní systém. I při mírném stresu se již zvyšují koncentrace hormonu kortizolu, který tlumí některé obranné mechanismy, zejména první linii obrany: NK buňky. Pojmenování pochází z anglického „natural killer“, neboli přirozený zabíječ; tyto buňky rozpoznávají, co je organismu cizí, a bez milosti to ničí. Kortizol má ještě další účinky, které se pro vývoj vztahu v páru ukazují jako nevýhodné: vede k selektivnímu zapomínání kladných podnětů a pozitivně naladěných slov. Ne že by jimi partnerské hádky hýřily, ale i to málo je zapomenuto. Americké autorky a autoři z Georgie (Atlanta) zkoumali, jaký vliv má oxytocin na biologické pochody v organismu v situaci simulované partnerské hádky. Oxytocin je často označován jako „hormon důvěry“ a je o něm známo, že snižuje míru stresu a vede ke zlepšení spolupráce. V dvojitě slepé studii sledovali celkem 47 heterosexuálních párů, které dostaly instrukci, aby se v laboratoři pohádaly na skutečně konfliktní téma, které spolu řeší, např. výchova dětí, peníze, volný čas. Před standardní instrukcí byl partnerům intranazálně (tedy do nosu, odkud se rychle vstřebává) aplikován buď oxytocin, nebo placebo. Každý konflikt byl průběžně sledován, byl pořízen i videozáznam a byly vyhodnoceny jak verbální, tak nonverbální prvky interakcí (např. oční kontakt, pozitivní postoje a gesta, míra vstřícného sebeodhalení ). Během experimentu bylo opakovaně měřeno množství kortizolu ve slinách. Podání oxytocinu ve srovnání s placebem významně zvýšilo pozitivní prvky slovní i behaviorální komunikace v porovnání s negativními (F = 4,18, p < 0,047) a vedlo k signifikantnímu poklesu kortizolu ve slinách (F = 7,14, p < 0,011). Autorky a autoři uzavírají, že jejich nálezy jsou ve shodě se studiemi na zvířatech, které dokazují, že oxytocin je významným činitelem v kohezi páru, a že tedy tyto skutečnosti platí i v humánní oblasti. Protože však oxytocin v každé domácí lékárničce nenajdeme, je možné využít i jiného prostředku, jak ovlivnit stresovou odpověď, a tou je humor. Humor a smích mají příznivý vliv na fyziologické funkce, snižují míru stresové odpovědi, zlepšují imunitu a pomáhají tlumit bolest. A co ještě: humor lze pěstovat, navíc bez rizik, kterým jsou vystaveni pěstitelé jiných uklidňovadel.