Online archiv

stručně

Po traumatické události existuje člověk ve dvou podobách: jako osoba, která má vzpomínku na trauma v sobě uloženu, a dále jako osoba, která je na útěku před vlastními vzpomínkami a před vlastní minulostí, tvrdí Franz Ruppert, německý psychoterapeut a autor metody konstelací traumatu.

V rozhovoru se sexuologem a poslancem Evropského parlamentu jsem našla několik kontroverzních tvrzení, zejména o zapojení mužů do výchovy, která mne překvapila. Nejdříve na mne doléhala obava, jakými názory se v Evropě prezentujeme, ale tu uklidnilo jeho dobrovolné přiznání k víceméně pasivnímu pojetí své role v Evropském parlamentu. K reakci na tento článek mne však přiměl rozhovor klientů z partnerské poradny, se kterou spolupracuji: otec, který se nepodílí na péči o děti, ač by si to matka i děti přály, se v terapeutickém hovoru odvolával na slova pana Zvěřiny (rozhovor si přečetl v čekárně!), že péče o děti není pro muže přirozená, jelikož jsou muži agresivnější a delikventnější. Nevím, na jakém faktu pan Zvěřina dokládá tvrzení, že ve Švédsku vtahování muže do péče o děti příliš nefunguje. Kateřina Janouchová, švédská spisovatelka českého původu, k tomu říká: „Muži ve Švédsku ženám ve výchově a domácnosti nepomáhají. Oni se s nimi o ni dělí.“ Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti z dánských rodin, kde funguje stejný princip. V průzkumech ve Švédsku nyní již dlouhodobě vychází, že rodiče by považovali za ideální stav péče o dítě, pokud by oba měli snížený úvazek o 25 procent, a mnozí to tak skutečně mají zařízeno. Tvrzení, že zvýšení podílu otců na výchově zvýšilo množství sexuálního zneužívání dětí, je už pak úplný nesmysl. Již od konce devatenáctého století je známý tzv. Westermackův efekt, kdy bylo výzkumně několikrát prokázáno, že raná péče o dítě naopak incestnímu chování zabraňuje. Zneužívání dětí se dopouští z velké části otčímové a otcové, kteří nebyli v rané péči přítomni. Ve Švédsku sice narostlo (nepříliš významně) množství sexuálního zneužívání, ale absolutně zde nelze vyvodit kauzální vztah se zvýšenou péčí otců. Ve Švédsku se tento jev interpretuje celkovou zvýšenou delikvencí spojenou s nárůstem přistěhovalců. Jak sám pan doktor přiznává, trend vzdělanosti žen nejde vrátit zpět, proto nevidím v kritice vývoje žádné řešení. Naopak se domnívám, že lidé v postavení poslanců Evropského parlamentu by se měli snažit najít způsoby, které by ženám skloubit rodinu a kariéru usnadňovaly.

V kauze děvčátek vyměněných v porodnici v prosinci 2006 padl rozsudek. Třebíčská nemocnice bude muset za pochybení svých zaměstnanců zaplatit dohromady 3,3 milionu korun. Jedná se o dosud nejvyšší odškodné vysouzené u nás za psychickou újmu.

V Německu před pár týdny sedmnáctiletý student postřílel ve škole a následně při útěku 15 lidí. Nakonec sám spáchal sebevraždu. Hrůzná událost opět rozvířila otázky, kdo jsou šílení střelci ve školách a jak je odhalit dřív, než zaútočí.

„Dne 31. 1. 1992 mě ve věku necelých 40 let postihla vážná mozková mrtvička. Zprvu tomu říkali lékaři ‘malá cévní příhoda’. Ovšem jak ‘malá’, když mi zůstala trvale ochrnutá pravá ruka?“ napsala moje mamka v memoárech, které na můj popud sepsala v roce 2004. Dnes víme, že kdyby nebylo této zkušenosti, v životě naší rodiny by se neudálo mnoho krásných i těžkých chvil. Patrně bych také nebyl psychologem.

Zatímco Američané neváhají při špatné náladě vyrazit k lékaři s podezřením na depresi, v Evropě je spíše poddiagnostikovaná. Jen kolem 10 % pacientů s depresí dostává správnou léčbu po potřebnou dobu - raději si totiž stěžují praktickému lékaři na nespavost a únavu, než by přiznali psychické potíže.

Do boje za život ženy 17 let ležící v kómatu se v Itálii aktivně vložil i premiér. Eluana zemřela, bouřlivé diskuse pokračují. Asistovaná smrt společnost spolehlivě polarizuje.

Každý důvod je dobrý, třiďte odpad!, hlásá televizní reklama, v níž mladík dychtivě hledí do výstřihu dívky naklánějící se nad kontejner. Psychologické výzkumy ukazují, že motivace k třídění mohou být vskutku různé…