Online archiv

Na jedné straně ilegální, obávaná droga, užívaná mladými na parties. Na straně druhé silná psychoaktivní substance, která je v současnosti předmětem výzkumu jako účinný terapeutický nástroj s mnohými přísliby pro úspěšnou léčbu například posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Řeč je o látce proslulé pod názvem extáze.

Jednoho sobotního večera nasměroval nejmenovaný obyvatel Hamburku svůj vůz po molu přímo do Labe. Řidič nebyl opilý ani vyčerpaný. Když mu navigace nahlásila, že má jet rovně, neodbočil doleva na hlavní, ale namířil své vozidlo přímo do proudu. On i spolucestující se naštěstí dokázali z auta vyprostit, než kleslo ke dnu.

Je asexualita novou orientací?

Vyloupnout si z platíčka pilulku a pasivně čekat, až bílý či růžový „kamarád“ zabere? Naštěstí existují i daleko přirozenější možnosti, jak si navodit duševní rovnováhu a lepší výkonnost.

Zasahuje do našich životů víc, než jsme ochotni vůbec si připustit. Někdy to může být začátek lásky na celý život, jindy nevysvětlitelná averze, někdy díky němu získáme dobrou práci nebo přátele na celý život. Občas ale kvůli prvnímu dojmu báječné šance míjíme a ani o tom nevíme.

Majitelům psů se vytrvale vyčítá, že si chování svých chlupatých přátel vysvětlují lidskými motivy, přeceňují emoce a mentální schopnosti svých mazlíčků a přikládají jim hlubší význam. Jak to tedy se zvířecími schopnosti a pocity je?

7. díl Seriál o tom, co všechno potřebujeme umět, abychom dokázali být v partnerství šťastní.

V devatenácti se Ladislav Zibura sám vydal pěšky do Santiaga de Compostela, další pouť vedla do Říma a loni přešel Turecko a Izrael na cestě do Jeruzaléma. Jako student si mohl dovolit jít jen o prázdninách, takže na čtyřicetidenní pouti zažil letní vedra i část muslimského postního měsíce ramadán, kdy se celý den nedalo sehnat nic k jídlu.

Akademická malířka Kamila Ženatá je vedle své úspěšné umělecké dráhy také hostující členkou České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii. Aktivní imaginaci studovala v Praze u jungiánského terapeuta Pietera Middelkoopa. Je autorkou zcela výjimečného propojení arteterapie a skupinové terapie přímo ve výtvarném ateliéru. Jejími kurzy i tzv. povídacími skupinami (dlouhodobá skupinová terapie) doposud prošly stovky malujících klientů. V září 2014 sestavila Kamila Ženatá experimentální skupinu osmi žen, které v průběhu několika měsíců podstoupily sebepoznávací proces, během něhož popisovaly své dětství, mapovaly a znovuprožívaly systémy, v nichž byly vychovány, sdílely své příběhy, vyprávěly sny a malovaly. Výsledkem spolupráce je záznam proměny, autentické svědectví, které vyšlo z uzavřeného, „chráněného“ území do veřejného prostoru. Z jejich výpovědí Ženatá vytvořila znepokojivou site-specific instalaci Horizont událostí ve sklepních prostorách dnes již legendárního uměleckého centra Karlin Studios v Praze, kterou můžete navštívit ještě do 19. 7. Druhá část projektu bude pokračovat v brněnském Domě umění v roce 2016. Autentická svědectví o zkušenostech přímých účastníků terapie, kteří prošli jejím ateliérem, najdete i v knihách Kamily ŽeŽe Poslední z nich Obrazy z arteterapie - Příběhy z druhé strany obsahuje 32 skutečných příběhů i rozhovor s autorkou. Ta při sestavování knihy vychází ze zcela správného a ověřeného předpokladu, že nejlepší a nejvíce motivující a inspirací pro ty, kteří o terapii uvažují, obávají se jí či o ní přemýšlejí s despektem, jsou autentická svědectví těch, kterým terapie pomohla, kteří s její pomocí dokázali svůj život pochopit, či dokonce proměnit ve spokojenější. „Síla sdělení a možnost spoluprožívat během naslouchání či četby jsou impulzem, který má velký vliv,“ říká Ženatá. Čtenář se v knize setkává také s naprostou pokorou psychoterapeuta k životním příběhům svých klientů a k vnímání procesu terapie, jehož je průvodcem. Čtení autentických příběhů je zcela uchvacující a čte se doslova jedním dechem. Kniha je vhodná nejen pro budoucí klienty psychoterapie, ale také pro psychoterapeuty a pro všechny pracovníky pomáhajících profesí, kteří psychoterapii indikují či s jejími klienty pracují. I tato kniha, poslední z trilogie Arteterapie a sebezkušenost, vyšla v Nakladatelství Kolem. První dvě knihy jsou více konkrétní a zaměřují se na proces malování, práci v ateliéru, pravidla, zpracovávaná témata a imaginace.

Situace, do kterých pedagog dnes a denně vstupuje, jsou emocionálně velmi náročné. Dlouhodobě to může vést k opakovanému prožitku, že pedagog nemůže nárokům svého povolání dostát, ve spojení s přesvědčením, že vložené úsilí je naprosto neadekvátní výslednému efektu nebo ohodnocení.

Jsou mezi námi tací, které rodiče vedli k tomu, aby se drželi zpátky, moc nevyskakovali a sedávali v koutě. Ve škole je pak navíc naučili, že mají poslouchat každou autoritu, která často spočívá jen v tom, že si umí houknout, také jak se třást trémou před zkoušením a jak raději splynout s davem než samostatně, ale rizikově trčet. A tak jim nezbývá, než schopnost ohánět se v životě dohnat s pomocí poradců a kurzů. Pamatuji se na divoké doby počátku let devadesátých, kdy apoštolové asertivity absolventy svých seancí učili o víkendech za velké peníze říkat „ne“. Ti s tím vydrželi tak do středy, pak už nestačili s dechem. Znám nešťastníky, kteří s dotazem, zda si mají koupit raději sandály, nebo polobotky, běží za svým koučem a znám jednoho, který se už třetím rokem hrabe v oidpském komplexu, přičemž s terapeutem ještě nestačil probrat skutečnost, že se mezitím jednou rozvedl a jednou znovu oženil. Rád bych vás seznámil s návodem, jak se vyrovnat s překážkami, které nám brání uskutečnit naše cíle, splnit naše přání, dostat to, na co máme nárok. Školitelem bude slavný psychopat. Ano, psychopat, který zvládnul sám sebe a ve spolupráci s oxfordským profesorem pomáhá lidem odstraňovat neurotické blokády a využívat tak naplno skrytého potenciálu.

Do mé ordinace přišla poprvé před deseti lety, krátce po dosažení plnoletosti. Rodinné prostředí, v němž Monika vyrůstala a v němž dosud žije, je velmi nevlídné. Rodiče jsou rozvedeni a oba jsou alkoholici. Matka vůči mé pacientce nikdy neprojevovala nějaký vřelý vztah, naopak v posledních letech je jejich soužití pro ni vysoce stresující. V dětství byla Monice diagnostikována ADHD, dyslexie a dysgrafie, absolvovala základní vzdělání v běžné škole, vyučena ničím není. Snažila se sehnat zaměstnání, ale nikde neuspěla. Problémem bylo vždy to, že nebyla plně schopna pochopit, co se od ní chce, snadno se unavila, měla nedostatečný výkon a upadala do depresivních rozlad s pláčem a křikem, což vždy mělo za následek propuštění z práce.