Online archiv

Pravděpodobně nás nepřekvapí, že psychologické výzkumy potvrdily, že ženy sní více o mezilidských vztazích, o lásce a harmonickém vztahu, o rodině a o potenciálním manželovi. Projevují se u nich pečovatelské sklony a zájem o vlastní tělo. Muži sní spíše o sexu, o agresi, fyzické síle a vlastních hrdinských výkonech. Zajímavé je také pohlédnout na denní snění z hlediska věku. To, že staří lidé více vzpomínají a mladí lidé více plánují, nikoho nezarazí, ale zajímavé je už zjištění, že s rostoucím věkem klesá počet nepříjemných fantazií. To může být způsobeno například klesajícími požadavky na sebe sama i na své okolí a smířlivějším postojem k životu. Za období, kdy člověk sní nejvíce, je pokládáno dospívání. Rovněž vzdělání a socioekonomický status mají vliv na obsahy denního snění. Například psycholog Jerom L. Singer zjistil, že snění mládeže středních vrstev má realističtější charakter než snění mládeže z vrstev nižších. Ti si kladou příliš vysoké cíle, které se jim nedaří zrealizovat, a to bývá příčinou následné frustrace a rezignace.

Denní snění známe všichni. Kdo by nesnil? Kdo by si nevytvářel vlastní realitu, ve které může dosáhnout svých přání, cílů, ideálů i nejtajnějších tužeb? Kdo by občas neutekl do vlastního vysněného světa, který přináší útěchu a hojí rány způsobené nemilosrdnou realitou?

Vládnoucí komunistická strana Číny zveřejnila v uplynulých měsících překvapivou zprávu: Od nynějška se musí všichni vedoucí pracovníci ve státní správě a ve státních firmách před přijetím do pracovní pozice podrobit psychologickému vstupnímu testu. Čínská média spekulují, že se jedná o reakci na řadu sebevražd důležitých vedoucích pracovníků. Země středu, která směrem navenek ráda vysílá informaci o harmonii svých občanů, se již delší dobu nachází ve špatné psychické situaci. Jen za posledních deset let se spotřeba psychofarmak zdesetinásobila. 17,5 % všech Číňanů trpí psychickou nemocí. Čína se tak po USA (s 26 %) drží na světové špičce. Není ovšem jasné, proč v posledních letech došlo k tak dramatickému nárůstu psychických onemocnění.

Těžko bychom hledali profesi, při níž nepřijdeme do kontaktu s lidmi. Spolupracovníci, klienti, zákazníci, podřízení, nadřízení, uchazeči o práci – se všemi je třeba komunikovat, občas jim sdělovat i špatné zprávy a reagovat na jejich kritiku. Zvlášť v těchto chvílích jsou důležité psychologické znalosti, které odborníkům v mnohých profesích scházejí. O tom, jak jim může pomoci Vysoká škola aplikované psychologie, hovoříme s jejím rektorem Štefanem Medzihorským.

Mám přestat kouřit, když můj táta i děda kouřili a dožili se ve zdraví devadesáti? Máma se léčila na psychiatrii, neskončím stejně, vždyť jsem celá ona? Jednoduché otázky, složité odpovědi. Jak moc ovlivňuje naše zdraví dědičnost? A má cenu to vůbec vědět? Není lepší žít tady a teď a nechat to osudu?

Pojďme se spolu projít normálním obchodním centrem. Právě zde končí nejen naše peníze, ale i naše racionalita. Právě zde se stáváme zvířaty a za ponožky nebo máslo utratíme víc než bychom opravdu chtěli. A kdo za to může? My.

Jak se liší hodnoty, které jednotlivé národy a země považují za důležité? Tyhle otázky nabyly na praktickém významu, když se dostaly do zorného pole ekonomiky s vytvářením nadnárodních korporací, multinárodních pracovních týmů a marketingových strategií pro cizí trhy…

Velmi často hodnotíme knihu podle obalu. Ještě ani nevíme, o čem kniha je, a už se jí alespoň dotýkáme, protože západ slunce na obalu knihy je zkrátka přitažlivý. Lidská tvář funguje jako obal knihy. S tváří spojujeme automaticky svou vlastní představu o tom, jaký je daný člověk uvnitř, jaké má charakterové rysy, jakého je náboženství nebo jaké jsou jeho koníčky. Krásný muž nebo žena jsou většinou hodnocení vždy v pozitivním světle a lidem, kterým krása chybí, jsou velmi často přisuzovány špatné vlastnosti a pohnutky. Neurovědkyně Ingrid Olson se k lidské tváři vyjadřuje takto: „Máme v sobě zabudovanou schopnost tváře nejen rozeznat, ale také hodnotit. Žena podle tváře kolemjdoucího muže hodnotí, jestli je pro ni bezpečný, nebo ne. Muž podle tváře ženy hodnotí, jaká by byla manželka nebo matka.“ Ať si to připouštíme, nebo ne, na hodnocení tváře stavíme mnoho životních rozhodnutí. Někdy nás vyhodnocení lidské tváře může ochránit. Například na univerzitě v Pensylvánii ukázali osmi stům žen fotografi e mužů a ony měly vybrat fotografi i muže, s kterým by za žádnou cenu nešly v noci parkem. Na všech fotografi ích byli usmívající se a hladce oholení muži. 92 % žen vybralo fotografi i číslo 23 – byla to fotografi e vraha popraveného v USA v roce 1984.