Online archiv

Jak se ukazuje, schopnost počítat a aplikovat základní matematické operace není jen doménou primátů. V průběhu let prokázaly některé studie, že se různá zvířata mohou naučit počítat na základě tréninku, při kterém dostávají odměny za správnou odpověď. V roce 1998 výzkumníci objevili, že opice Makak rhesus dokáže počítat do čtyř, pochopit a použít základní matematické operace – a díky nim se naučit počítat až do devíti. Psychologové z University of Otago na Novém Zélandu se rozhodli prověřit, jestli má podobné schopnosti i holub. „Holubi výborně zvládají vizuální úlohy. Dokážou obraz skvěle zpracovat a je možné je trénovat – a to téměř stejně tak dobře jako opice,“ uvádí psycholog Damian Scarf, autor nové studie. Scarf se svými kolegy nejdřív učil holuby počítat do tří. Na dotykové obrazovce jim v rámci výzkumu zobrazil skupiny objektů různých velikostí, tvarů a barev – například jeden žlutý obdélník, dva bílé kruhy a tři červené trojúhelníky. Když holubi klovnutím dokázali označit skupiny objektů ve správném pořadí (např. skupina s jedním, dvěma, třemi tvary), dostali odměnu. Jakmile se ptáci naučili počítat do tří, dostávali úkoly, ve kterých se vyskytovaly skupiny až devíti objektů. I bez delšího soustavného tréninku holubi dokázali v sedmdesáti procentech správně seřadit skupiny objektů. Bylo pro ně přitom jednodušší rozeznat čísla, pokud byly skupiny výrazně odlišné nebo dál od sebe. „Jakmile bylo objektů sedm až devět, bylo pro holuby velmi obtížné rozeznat, ve které skupině je objektů víc,“ říká Scarf. Výsledky studie tak ukazují, že mozek holubů si dokáže s matematikou poradit stejně dobře jako mozek Makaka rhesus – i když trénink holubů trval o něco málo déle než trénink opic. William Roberts, psycholog z kanadské University of Western Ontario, byl výsledkem studie překvapen. „Nepředpokládal bych, že by se takové schopnosti mohly najít právě u holubů,“ prohlásil specialista na kognitivní schopnosti zvířat. „Bylo by potřeba zjistit, jestli by něco podobného dokázali i jiní příslušníci ptačí říše. Rád bych také věděl, jestli by podobné schopnosti prokázaly i včely,“ dodal.

Agresi nemáme rádi, ještě víc nám vadí u vlastních dětí. A tak také snadněji podléháme tradiční představě o dětské nevinnosti. Jenže agresivní chování je dětem vlastní – podobně jako je vlastní nám dospělým.

Je mi dvaadvacet a před třemi měsíci jsem přijela na studijní pobyt do Atén. Byl to můj sen, ale nyní celé dny a noci propláču. Bydlím v krásné čtvrti a z pokoje vidím na Acropolis. Cestuji po místech z antických dějin, která jsou mojí vášní. Mohu navštěvovat zajímavé přednášky a kurzy, muzea, koupat se v průzračném moři, jezdit na výlety, protančit noc… Ale stýská se mi. Mám už mnoho známých, ale přesto se cítím sama. Jak tu celý rok vydržím? Nechci se vrátit, byla by to prohra. Co mám dělat? Helena

Někteří lidé odmítají psychofarmaka ze strachu, že je utlumí či změní, přestože by jejich psychickému zdraví pomohla. Jiní se naopak bojí léku vzdát, ač by byli schopni své problémy překonat s pomocí psychoterapie., Málokdy ovšem stojí otázka jen: bud, anebo.

Chcete se stát nejlepšími golfisty světa? Chcete mít po ruce přístroj, který vám kdykoli vypočítá vaše duševní rozpoložení? Stroje, které změří všechno uvnitř lidského těla, jsou stále levnější a menší. Za pár let bude mít každý doma spánkovou laboratoř či měřič koncentrace. Zatím si svou technologickou budoucnost můžete vyzkoušet na hrách.

Proč:

James je považovaný za otce americké psychologie. Jeho dědeček William začátkem 19. století vydělal jmění na spekulacích s pozemky. Jamesův otec Henry James proto mohl trávit život bez starostí o výdělky, jako kultivovaný a poněkud podivínský teolog, věnující se netradiční výchově svých pěti dětí, z nichž William byl nejstarší. Možná díky otcově výchově byl William James později jako profesor na Harvardu schopen uvolnit mladému studentu E. L. Thorndikovi sklep svého domu pro jeho experimenty s kuřaty. James trpěl různými tělesnými potížemi psychického původu, což bylo patrně důvodem, proč si jako vystudovaný lékař (Harvard, 1868) nikdy neotevřel praxi a místo toho se raději věnoval vyučování anatomie a fyziologie. Od 80. let 19. století se začal věnovat teorii a výuce psychologie a filozofi e. Stal se kritikem asocianismu W. Wundta a zakladatelem funkcionalismu jako studia abstraktních obsahů vědomí zdůrazňujících účel a funkci psychických jevů. Tyto myšlenky se později odrazily v činnostní psychologii F. Brentana. Pro stálý tok procesů ve vědomí či na jeho prahu James vytvořil termín proud vědomí, jako subjektivní a většinou nesdělitelné prožívání, a ideomotorickou představu, jako popud schopný uvést organismus v pohyb bez volního úsilí. Do hloubky se zabýval lidskými předsudky, které definoval jako předpojatou názorovou strnulost, emočně nabitou avšak kriticky nezhodnocenou, a z ní plynoucí postoje přijímané jedincem nebo celou skupinou. Předsudky pak podle Jamese nezávisí na okamžité situaci, neopírají se o porozumění, což lapidárně vyjádřil větou: „Mnoho lidí se domnívá, že myslí, ač jenom nově řadí své předsudky.“ Značnou pozornost James věnoval studiu náboženství, které považoval za součást lidské existence, vývoje lidstva a podstaty světa. V tomto smyslu užívá pojem vesmírné vědomí. Své názory popsal v díle Druhy náboženské zkušenosti (1902). Roku 1887 vznikla Jamesova-Langova teorie (Lange byl švédský fyziolog a ke shodnému názoru došli oba autoři nezávisle na sobě), podle níž vzniku emoce předchází tělesná změna, jež je příčinou vzniku emoce. Nesmějeme se proto, že jsme veselí, ale jsme veselí proto, že se smějeme. Teorie byla překonána až roku 1928 principem homeostázy W. B. Cannona. Jisté rozčarování z možností proniknout do psychiky James vyjádřil v poslední větě svých Principů psychologie (1890): „Čím usilovněji se člověk snaží vysledovat skutečný průběh psychogeneze, ony kroky, jimiž jsme jako rasa získali své psychické vlastnosti, tím jasněji cítí ‚pomalu houstnoucí soumrak blízký naprosté noci‘.“ Tuto skepsi se mu částečně podařilo překonat až díky Pragmatismu (1907). Zemřel 26. srpna 1910 v americkém státě New Hampshire ve věku 68 let.

Krize, ohrožení eurozóny, růst nezaměstnanosti, snižování životní úrovně. Zprávy útočící z médií zvyšují nejistotu a v ordinacích psychologů a psychiatrů přibývá pacientů. Mnozí z nich přicházejí poprvé. Mají strach z budoucnosti i z toho, že hodnoty, na nichž stavěli svůj dosavadní život, povážlivě ztrácejí na významu.