Online archiv

Vydání: 7-8/2005

Auto jako symbol

Iva HanzlíkováVáclav Bunda, 7-8/2005
Účelem používání auta není vždy jen dopravení řidiče odněkud někam. Osobní vůz slouží také jako nástroj vyjádření sociálního postavení i identity svého majitele.Kromě přepravy pasažérů plní auto i symbolickou a emocionální funkci. Auto může fungovat i jako zástupce mužské potence či kompenzovat sociální a emocionální kontakty.

Nemůžeme vinit děti!

Eva VaníčkováVojtěch Vlk, 7-8/2005
České děti jsou podle výzkumu WHO druhé nejagresivnější z 35 zemí. Horší je to jenom v Litvě. Nabízím svůj pohled na agresi dětí, opřený o studii více než deseti tisíc žáků sedmých tříd.Rizikovým faktorem pro rozvoj agrese u dětí je nepříznivé rodinné prostředí.

Co vám pomáhá bránit se vyhoření?

- red -, 7-8/2005
Ivo Plaňava, psycholog a manželský poradce

Když se práce stane noční můrou

Jakub Hučín, 7-8/2005
Také si myslíte, že ideální pracovník je ten, kdo bere svou profesi jako poslání a nic od ní nechce získat jen pro sebe? Jste na dobré cestě k vyhoření.Profesionálové, kteří jsou opakovaně přítomni traumatizující události, potřebují k tomu, aby profesně nevyhořeli, své emoce ventilovat. K tomu může pomoci debriefing vedený psychologem, na němž může hasič nebo záchranářotevřeně mluvit o tom, co prožívá.

Peníze rodině nestačí

Jakub Hučín, 7-8/2005
Celá společnost mluví o slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Tento problém dokáže každá rodina vyřešit sama, říká psycholog Josef Zeman. Od státu ale potřebuje mít dobré podmínky k tomu, aby se mohla svobodně rozhodovat.

WHO přijala klíčovou rezoluci o alkoholu

Karel Nešpor, Ladislav Csémy, 7-8/2005
Světové zdravotnické shromáždění je nejvyšším orgánem Světové zdravotnické organizace (WHO), schází se jednou ročně a účastní se ho delegace ze všech 192 členských zemí. Letošní Světové zdravotnické shromáždění, které skončilo25. 5. 2005, přijalo významnou rezoluci"Problémy veřejného zdraví působené škodlivým užíváním alkoholu". V rezoluci se mimo jiné uvádí:*Alkohol je nejvýznamnějším rizikem pro zdraví v rozvojových zemích s nízkou mortalitou a třetím nejvýznamnějším rizikem pro zdraví ve vyspělých zemích.*Škodlivé pití alkoholu patří k nejdůležitějším příčinám nemocí, zranění a násilí (zejména domácího násilí a násilí vůči ženám a dětem), invalidity, sociálních problémů, předčasné smrti a duševních poruch.*Zvláště závažné škody působí pití alkoholu při řízení motorových vozidel, v pracovním prostředí a v těhotenství.*Intoxikace alkoholem také zvyšuje možnost rizikového chování včetně zneužívání drog a rizikového sexu.*Škodlivé pití alkoholu vede k ekonomickým ztrátám zahrnujícím výdaje na zdravotnictví, sociální péči, trestní záležitosti, nižší produktivitu práce a zpomalení ekonomického rozvoje.Světové zdravotnické shromáždění v další části rezoluce žádá členské země mimo jiné o to, aby vytvořily, implementovaly a zhodnotily preventivní programy, které zmírní negativní zdravotní a sociální důsledky škodlivéhopití alkoholu. K tomu by se měly mobilizovat příslušné sociální a ekonomické skupiny včetně odborníků, nevládních organizací a soukromého sektoru.Uvedené rezoluci by se měla v České republice věnovat zvláštní pozornost vzhledem k vysoké spotřebě alkoholu a masivním zdravotním a ekonomickým škodám, které zde škodlivé užívání alkoholu působí. Plný text rezoluce je kdispozici na adrese: http://www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA58/WHA58_26-en.pdf

Syndrom ustrnutí

Vladimír Michal, 7-8/2005
Syndrom ustrnutí nebo stagnace je určen těmito příznaky: zástava vývoje osobnosti, uváznutí v minulosti, ztráta smyslu života a životní radosti, rozmrzelost, ochromenost rozhodování. Stojatost osobního vývoje vede až kneurotickým poruchám, řečeno s Franklem k noogenním. Může jít o trvalejší stav, jen v tom případě lze hovořit o syndromu stagnace. Negativní epizody kratšího trvání známe přece důvěrně všichni, a mohou být i pozitivníminkubačním stadiem k novému rozmachu. Syndrom ustrnutí je vývojové vyhasnutí, stagnace na vývojovém stupni.Syndrom profesního ustrnutí (vyprahlosti, vyhoření, burn-out) je obdobný, může iradiovat na ostatní životní role. Syndrom ustrnutí se nicméně nemusí vždy dotýkat profesní stagnace, ač tak bývá často.Anglické pojmenování (syndrome of stagnation) ukazuje na latinský původ (stagnum = neproudění, zástava toku). Podle Oxfordského slovníku"stagnate"znamená"přestat téci, být nečinným", ale i"stávat se otupělým, zůstat na jednom místě". V angličtině lze tohoto slovesa užít i v případě, že došlo ke ztrátě motivace. Američané tu používají slova"zest"- to původně značí"příchuť, koření,motivovanost, radost z tvoření plánů". Jak vidět, konotace dokreslují výstižně stav ustrnutí. Ztrácí se pocit"ještě to není hotovo".Bez nadsázky lze říct, že vše, co existuje, se vyvíjí, odvíjí v čase. Z toho nelze vymanit ani osobnost, všechny psychické potence jsou plné jen tehdy, jsou-li ve vývoji, lépe řečeno v pokroku. Ustrnutí si člověk nemusíuvědomovat v celém rozsahu.I v duševním životě člověka lze pozorovat jakousi entropii, sklon proti vzmachu"elán vitale". Pobyt ve světě může být jen tehdy plnohodnotný, napomáháme-li realizaci pozitivních dispozic - stojatost je zhoubná.Proti této entropii není imunní ani láska, opravdová je, pokud se rozvíjí, roste. Platí-li postřeh středověké filozofie, že ctnost je právě poloha mezi oběma krajnostmi (statečnost střed mezi zbabělostí a nezodpovědnýmhazardem, spravedlnost centrální poloha mezi nespravedlností a shovívavostí či neangažovaností), o lásce to neplatí, ta může jen růst, nikdy není dovršena.Moderní člověk má mnoho nectností (v tom byl člověk vždy"moderní"), ale přesto se zdá, že touha po dokonalosti, po vývoji a po smyslu je u něho zachována.Syndrom ustrnutí odkazuje na základní pocit radosti z toho, že jsem, že existuji. Údiv nad darem bytí (i nad vnímáním zázraku reality) je živnou půdou pro lidské plány i prosociální chování. Je orientován nejenhorizontálou, ale i vertikálou. Životní prožitky a zkušenosti posilují jeho vývoj a právě syndrom stagnace představuje ztroskotání.Mohlo by se zdát, že uvažovaný syndrom není nijak patologický, jako by šlo o stav marginální, jen o nároky zjemnělé diagnostiky, o ochuzení vnitřní dynamiky. Někdy však je to stav trýznivosti, bezradnosti. Každá věc, má-libýt k něčemu, musí být schopna rozvíjení. Ve zdání, jako by byl syndrom stagnace okrajovou záležitostí poruchovosti osobnosti, je ovšem i kus pravdy. Není nijak daleko k pozitivnímu rozhodnutí.Smyslem naší úvahy jsou implikace pro praktickou psychologickou práci. Vždy je třeba začít u sebe. I pouhý nástin uvažovaného syndromu může naši odbornou praxi nepříjemně ovlivňovat. Jsme nebo bychom měli být citlivější vautoreflexi; vsaďme na stálou tvořivost, odolávejme zaběhané rutině, inovujme své postupy, zkoušejme nové programy, nebojme se objevovat. (Vzpomínám s vděčností, jak mě překvapila efektivita dereflexních skupin Lukasové.)Syndrom ustrnutí ukazuje, že každý kousek radosti, který se podaří vnést do prožívání našich klientů, je pozitivním lidským prosociálním přínosem. Pro klienta i pro mne. A to není málo.

Pozitivní vliv konopí

-red-, 7-8/2005
Podle nedávno zveřejněného výzkumu může cannabis zmírňovat průběh vážných duševních onemocnění, jako je schizofrenie nebo bipolární afektivní porucha.Zatímco někteří odborníci varují před nepříznivými dlouhodobými účinky, které mohou postihnout kuřáky konopí, vědci z Newcastle University naopak přicházejí se zjištěním, že regulované dávky cannabisu mohou mít příznivývliv na pacienty v manické fázi.Profesorka Heather Ashton z katedry psychiatrie, která tento výzkum vedla, ovšem zdůrazňuje, že se jednalo o lékařské využití cannabisu, které se značně liší od obvyklého masivního,"rekreačního"užívání této látky.Podle Ashton mají určité složky konopí účinky, které mohou být přínosem v léčbě určitých forem duševního onemocnění. Lidé, kteří ho užívají proto, aby zmírnili symptomy své choroby, nepotřebují tak vysoké dávky, jakéobvykle užívají"rekreační"konzumenti.Aston neobhajuje kouření této drogy, ale říká, že konopí obsahuje jisté látky, nazývané cannabinoidy, které lze syntetizovat a použít ve formě spreje, a ten potom aplikovat nastříkáním pod jazyk.Zmíněné látky mohou mít podle Ashton sedativní, antipsychotické nebo antidepresivní účinky. Jedna z obsažených látek, THC, může mít na uživatele"povznášející"účinek, zatímco další, zvaná CBD, má naopakzklidňující vliv.Cílem profesorky Ashton, která je psychofarmakoložka, bylo studovat efekt směsi těchto dvou specifických sloučenin. Podle ní nejsou současná antipsychotika, obsahující často lithium, uspokojivá, protože mohou pacientyemočně"oplošťovat". Směs určitých cannabinoidů, užívaných jako doplněk, ne jako hlavní léčba, by mohla být pro pacienty přínosem.

Duševní onemocnění často začíná v dětství

-red-, 7-8/2005
Většina duševních onemocnění se objevuje ještě v dětství a dospívání. Polovina ze všech případů přitom nastane ve 14 letech. Toto zjištění se zakládá na studii provedené na téměř 10 000 dospělých občanů USA.Podle Ronalda Kessnera, člena výzkumného týmu z Harvard Medical School, se začíná mnoho případů duševní choroby projevovat mírnými a snadno přehlédnutelnými příznaky, jako je mírná úzkostnost nebo přetrvávající stydlivosta plachost, avšak bez léčby se rychle mohou stupňovat do vážné deprese, ochromující fobie nebo úzkostné poruchy. Podle jeho slov je procento případů duševního onemocnění s brzkým začátkem ohromující - tři čtvrtiny onemocnění serozvíjí před 24. rokem. Bylo by proto zapotřebí účinnější včasné detekce a terapie těchto chorob.Tato zjištění, publikovaná v červnovém čísle časopisu Archives of General Psychiatry, se zakládají na osobních rozhovorech s lidmi ve věku od 18 let, a to v letech 2001-2003. Výsledky také ukázaly, že výskyt duševníchonemocnění se ve Spojených státech poprvé od poloviny čtyřicátých let dvacátého století stabilizoval.Zhruba 46 % dotazovaných lidí uvedlo, že někdy v životě trpělo duševním onemocněním. Asi 26 % osob prodělalo duševní onemocnění během předchozího roku. Tyto údaje jsou obdobné, jako údaje získané v podobném šetření v roce1994. Ve starších studiích se počet udávaných duševních poruch stále zvyšoval. Tento nárůst lze patrně přičítat zdokonalujícím se metodám detekce onemocnění a vzrůstajícímu povědomí o onemocnění.Obecná míra výskytu duševních onemocnění je ve skutečnosti pravděpodobně vyšší, protože studie se zaměřila výhradně na anglicky hovořící dospělé a vyloučila vzácnější onemocnění, jako je schizofrenie a autismus.Většina dotazovaných osob uváděla mírnou formu onemocnění. Pouze asi pětina z lidí, kteří podle svých slov trpěli duševní poruchou během předchozího roku, trpěla vážnou chorobou, která vážně narušila jejich běžné denníaktivity.

Oběť tsunami spáchala sebevraždu

7-8/2005
Stručně

Sexualita a tělesný pach

-red-, 7-8/2005
Podpaží se nezdá na první pohled jako"královská cesta"do lidské psychiky a sexuality. Práce vědců, kteří se zabývají studiem lidského pachu, by však mohla vnést světlo do jednoho z nejzávažnějších sporů současnosti:sporu o příčinu vzniku homosexuality.Podle vědců z Philadelphia's Monell Chemical Center výsledky jejich studie naznačují, že podpaží homosexuálně orientovaných lidí je překvapivě cítit jinak, než u heterosexuálních osob. Jeden z autorů studie, CharlesWysocki, říká, že podle jeho názoru lze usuzovat na rozdíly na fyziologické úrovni.Nálezy, o kterých je zde řeč a které mají být teprve publikovány v zářijovém vydání časopisu Psychological Science, teprve musejí být ověřeny. Pokud jsou však pravdivé, mohou podpořit důkazy o tom, že homosexualita nenízáležitostí volby, ale něčím, co je zakotveno v biologické podstatě člověka. To by mohlo mít zásadní vliv na sociální a právní postavení gayů a lesbiček.Podle vyjádření psychologů, kteří se tohoto projektu neúčastnili, jde o jednu z mála studií, které ukazují, že lidé skutečně komunikují prostřednictvím pachových signálů, známých jako feromony. Ačkoliv vepře, potkany amnoho druhů hmyzu může pach potenciální partnerky dovést téměř k šílenství, zažili vědci krušné časy, když se pokoušeli dokázat, že i lidé mohou být omámeni vůní.První široce uznávaný důkaz se objevil teprve v roce 1998, když Martha McClintock z University of Chicago dokázala, že ženy, které žijí ve společné domácnosti, mají skutečně tendenci synchronizovat svůj menstruační cyklus.Některé ženy vydávají pach, který na nevědomé úrovni ovlivňuje menstruační cyklus ostatních žen.Neurovědec Wysocki a jeho kolega George Preti zabývající se organickou chemií, studují pach vylučovaný v podpaží už po desetiletí. Preti označuje za hlavního"viníka"pronikavý pach chemické látky, zvané kyselina3-methyl-2 hexanová. Kromě ní však působí tři až čtyři desítky dalších látek, které vytvářejí charakteristickou vůni. Preti a Wysocki dále zjistili, že pach mužského podpaží způsobuje bouřlivou reakci ženských reprodukčníchhormonů a uvádí ženy do veselejší, uvolněnější nálady.V rámci studie publikované v roce 2003 vmísili mužský pot do příjemného parfému a k nasyceným tampónům nechali čichat 18 žen. Tyto ženy byly vystaveny neidentifikovatelné vůni po šest hodin a po dalších šest hodin bylyvystaveny obdobně vonícími placebu.Vědci zjistili, že skutečný extrakt z mužského podpaží nepochybně zlepšil náladu a hladinu určitých hormonů, které mají vztah k fertilitě u většiny žen. Některé ženy ale měly velmi odlišnou reakci: jejich hormonálníhladina zůstala beze změny a jejich nálada se výrazně zhoršila. Následným dotazováním bylo zjištěno, že tyto ženy jsou lesbičky. Tyto studie přiměla Wysockeho soustředit se přímo na vztah mezi tělesným pachem a sexuálními preferencemi.Pro tuto studii Preti vypracoval standardní postup při získávání pachu z podpaží. Nejdříve požádal 24"dárců", aby se týden neholili v podpaží, nepoužívali žádný deodorant nebo parfém či parfémované mýdlo a abynejedli kořeněná jídla a jídla obsahující česnek.Po této"čisticí"periodě pokračovali dárci ve stejném režimu bez vůní a sprchovali se jen večer. Několik dní nosili v podpaží absorbční vložky, které odstraňovali večer a ukládali v mrazáku pro pozdější sběr."Dárci"byli rozděleni do čtyř skupin: heterosexuální muži a ženy, gayové a lesbičky. Ze vzorků potu byly vytvořeny pachy typické pro každou ze skupin.Dvacet osob z každé skupiny potom pachy srovnávalo. Žádný pach nebyl vnímán jako výrazně příjemný. Přesto všechny skupiny preferovaly pach heterosexuálních žen před všemi ostatními. Na pach homosexuálních mužů reagovalyskupiny heterosexuálních žen i mužů výrazně negativně. Pouze muži - gayové na něj reagovali více méně neutrálně.

Dlouhodobý přínos malých školních tříd

-red-, 7-8/2005
Je dobře známo, že třídy s malým počtem žáků v prvních letech školní docházky mají příznivý dopad na školní úspěchy dětí během docházky ve srovnání s dětmi z větších tříd. Menší třída umožňuje dětem lépe se zapojit do procesuučení. Zatím se ale mnoho výzkumů nezabývalo dlouhodobým efektem malých tříd. Nová studie, ve které byla zahrnuta velká skupina studentů, sledovaných v průběhu 13 let, ukázala, že čtyři či více let strávených na základní školev malých třídách signifikantně zvyšuje pravděpodobnost, že dítě později složí maturitu, a to především u studentů, kteří pocházejí z hůře ekonomicky situovaných rodin. Tuto studii zveřejnilo květnové vydání časopisu Journal ofEducational Psychology.Autoři studie sledovali téměř 5000 studentů od školky až po 12. třídu na 165 školách, a to v souvislosti s projektem"Tennessee class-size experiment"z osmdesátých let minulého století. Tento experiment, známýjako"Project STAR", zahrnoval náhodně zvolené děti vstupující do mateřské školy, a to buď do malé třídy (13 - 17 dětí), normální třídy (22 - 26 dětí), či normálně velké třídy a pomocnou učitelkou na plný úvazek.Velikost třídy byla zachována po celý den a celý rok. Složení tříd se po čtyři roky neměnilo, zatímco učitelé se náhodně střídali vždy jednou za rok.U všech sledovaných studentů dohromady se čtyři roky docházky do malé třídy pojily s 11,5% nárůstem v četnosti ukončeného středoškolského vzdělání. U dětí s horším socio-ekonomickým zázemím (studenti, kteří měli nárok naobědy zdarma) byl tento efekt dokonce ještě výraznější. Po čtyřech letech strávených v malé třídě bylo procento úspěšně složených závěrečných zkoušek na střední škole pro tyto děti stejné či vyšší než pro děti, které obědyzdarma nedostávaly.