Online archiv

Definice člověka jako takového je přes úsilí myslitelů od antiky až podnes stále neúplná. Od Aristotelova"zoon politikon"přes Decartova"res cogitans"až k existencialistům (člověk sebeprojektující, u něhožpředchází existence před esencí) lze podle východiska myslitele přidávat k definiční kusosti další a další atributy. Rozhlédneme-li se scénou naší hektické a hodnotově rozkolísané doby, napadne nás i"člověk nakupující".Říká se, že řidič jede tak, jaký je; jde o racionální jádro, ale zároveň o základní atribuční chybu, podceňující vliv stavu komunikací a vliv ostatních účastníků provozu. To platí i o určení"homo coemens". Přecejen tento rys vypovídá o současném člověku i o době více, než by se mohlo zdát na první pohled. Zásobitelské puzení je jistě i psychologicky zajímavé a tak masově prosazující se, jako by šlo o aktivovaný"syslí"archetyp. Nakupujících lidí je zajisté více typů nebo druhů. Pokusme se uvést několik typů"homo coemens".1. Nakupující štvanecje hnán fixní ideou, že musí oběhat všechny obchody, nakupování mu zabere hodně času, ale ten splašený koloběh ho nepoučí (jde o tlak konzumní společnosti - nakupuj, abys byl).2. Nákupčí impulzivníkoupí to, co mu první padne do oka, neuvažuje o výši ceny ani o účelu zboží, nákupní akt nijak neprožívá (patří do stáda zákazníků, kteří jsou vždy pod knutou reklamy).3. Nákupčí plánovač jeuvážlivý, pomalý, nákupy přesně plánuje,listuje v reklamních nabídkách; nejprve zboží obhlíží, ohmatá a očichá; doma vede knihu vydání a raduje se z úspor"supermarketováním"(hru zákazník-obchodbere jako racionální úkol, jeho styl odkazuje na vynalézavou nestoudnost nabídky).4. Nákupčí z potěšení- pro něho je nakupování každodenní radostí, raduje se infantilně z každé nové věci (je zajatcem konzumismu).5. Nákupčí podléhavý - jde o oslabené nesamostatné osobnosti, podléhající všemu - reklamním trikům, rozhodnutím o nákupu u svého souseda, výkladní skříni (patří mezi nejčastější úlovky obchodních řetězců).6. Nákupčí hromadící nakupuje, aby nakupoval. Kvantita je důležitější než kvalita - den bez nakupování je den ztracený v nicotě; potěšení nepřináší vlastní nákup, leč rozmnožování zásob; někdy koupenou věc ani nepoužije, jemotivován jen a jen akumulací (to odkazuje na bezostyšnou taktiku obchodu současné doby - kupuj stále nové a nové věci).7. Nákupčí výběrový je zákazník, pro nějž nemá smysl zboží jako zboží, ale pouze akt výběru, volby. Obchází, obhlíží s očima na stopkách, hodnotí a rozhoduje se posléze pro volbu (je to oběť širokého sortimentu).8. Nákupčí estét se řídí výhradně vnějším vzhledem zboží, designem, povrchovou úpravou. Snadno se chytí do pasti marketu (bůžek obchodu myslí i na tyto pokleslé estéty, láká je vynalézavým obalem; to vyplývá ostatně ze snahypostmoderního člověka působit navenek, prezentovat se, udivovat).Jedním z klíčových znaků naší doby je konzumismus v mnoha podobách. Konzumní trend vyvěrá z toho, že současný člověk preferuje konkrétní před abstraktním, zvláštní před obecným při pohaslé funkci vertikály. Podléháme všem možnýmreklamám, nejen v obchodní sféře, ale i na tržištích idejí a hodnot, naše současnost je nehotová. Pregnantně ji zrcadlí naše nákupní manýry. První potřebný krok k prozření je uvědomit si, jak pokleslým a nespolehlivým módám podléháme.Tak jak tato pustina ovlivňuje nakupující, tak ovlivňuje i výběr četby, televizních programů, způsob trávení volného času. Je vlezlá, zabydluje se v našich rodinách i ve vztazích k bližním. Ne že by šlo o nějaké novum,každá doba měla svá pokušení. Jenže my jsme zahlceni stále inovovanými taktikami démonů, pořádajících naši každodennost, takže vybřednout z tohoto bludného kruhu je obtížnější. Souvislost mezi duchem promateriální současnosti amezi typy konzumentů je očividná; nános v duši nikdy není ze vzduchoprázdna, takže se nedopouštíme základní atribuční chyby, spíše jako bychom podceňovali faktory osobnosti. Ten nános vetřeleckých vlivů z prostředí je třebanejprve demaskovat, a to je také úkol psychologie.

Komplexem Dona Quijota rozumíme potřebu mít svůj ideál, a to i za cenu toho, že je falešný. Ideálobludy (morální fetiše) jsou jednak individuální, jednak kolektivní. Na bludu se lpí, je axiomatický, jeho platnost je mimojakoukoli pochybnost. Symptomatická je extrémní naivita, nepoučitelnost, zlostná reakce na kritiku (a to v kontrastu k jinak racionálnímu chování, jedná se tedy o izolovaný blud). Motivy vzniku komplexu jsou v zásadě tyto:*obrana, azyl před jinak k umření pragmatickým a vychytralým světem;*způsob čištění špatného svědomí;*představa, že pomocí"obrany nadpozemského"získáme nějakou další, často již však pragmatickou hodnotu, například vyvolenou ženu (ta sama o sobě však může být jen další blud v řadě); v době vzniku Cervantesovarománu dozníval ideál služby ženě (Frauendienst), který autor ironizoval, moderní verzi tohoto kultu můžeme vidět např. v písni Severní vítr;*potřeba sebedefinice - piji tuto značku, poslouchám country a kromě toho mám ještě rád... pomocí ideálu se dotyčný staví nad ostatní, jedná se o druh sebeidealizace (s tím se můžeme často setkat u věřících).Konflikt vzniká při konfrontaci představy a reality. Ve chvíli, kdy jsme nuceni hodnocení změnit, náš svět se hroutí. S tímto motivem se setkáváme například v Dykově Zmoudření Dona Quijota. Hrdina pod tlakem"vidoucích"příbuzných je nucen připustit, že Dulcinea je obyčejná venkovská žena. Když mu to dojde, umírá ("Představoval jsem si vše jinak,"pravil slábnoucím hlasem a umřel) - již není proč žít. Jedinámožnost zbavení se bludu je jeho záměna za jiný.Difúzní podoba komplexu vypadá tak, že dotyčný (obvykle"dobrák") se domnívá, že ostatní lidé mají k realitě podobný kód jako on, že nakonec jsou všichni stejní, a doufá, že příčiny jejich neférového jednání jsoujen nedorozuměním. To je případ Cervantesova hrdiny. Takový člověk je nevyléčitelný, potřebuje si myslet, že svět je v zásadě dobrý, jinak by nemělo smysl žít; v konfrontaci se Sancho Panzy však často končí v psychiatrickéléčebně nebo rovnou sebevraždou.