Online archiv

Vydání: 10/2005

Etická komise psychologů

-red-, 10/2005
Na Psychologických dnech 2004 proběhl diskuzní panel k etickým otázkám psychologie. Zazněly různé názory, na jednom se však přítomní shodli - významná etická témata v profesi existují a je třeba se jimi zabývat s účastí všechpsychologických asociací.Rada Českomoravské psychologické společnosti (ČMPS) iniciovala v dubnu 2005 úvodní setkání. Zúčastnili se jej zástupci z Asociace manželských a rodinných poradců, Asociace klinických psychologů, Asociace poradenskýchpsychologů se sídlem v Brně, Asociace forenzních psychologů, Asociace psychologů sportu, Asociace soukromých poradenských pracovníků, ČMPS a delegát za ČR v Evropské federaci psychologických asociací v stálém výboru pro etiku.V červnu 2005 se konala druhá schůzka, na které byla ustanovena Etická komise psychologů. Je složena ze zástupců psychologických asociací a ČMPS, kteří jsou připraveni společně pracovat s etickými tématy v psychologické praxi.Komise se vymezuje jako dispoziční základna pro možnosti etického posuzování, tedy jako:* platforma pro organizace a jednotlivé konzumenty psychologických služeb, není-li kdo jiný pro posouzení,* místo pro existující etické komise v psychologických asociacích, které mohou požádat o spolupráci/pomoc,* odvolací místo,* možnost ad hoc pozvat zástupce z asociací a přešetřit dění uvnitř.Komise může být prostorem pro posouzení etických problémů (ombudsman), reflexi stavu oboru a diskuzi o něm, pro supervizi.Témata pro nejbližší období:*"Syndrom odcizeného až zavrženého rodiče"- pohled z různých oblastí,* pomezí psychoterapie a sekt - jak srozumitelně sdělit klientům, podle čeho mohou rozlišovat,* konflikt zájmů: nadstandard - doplňková činnost mimo pracovní dobu zařízení,* problém dopravních psychologů Rakouska a Německa - čeští psychologové vyšetří jejich dopravní provinilce a ti u nás získají řidičský průkaz doma odebraný,*"turisté"po psychologických službách,* vystupování psychologů v médiích.

Český univerzální policista aneb O policejním diletantismu

Jeroným KlimešIlustrační foto Petr Strnad, 10/2005
Problém zásahu na CzechTechu nespočívá ani tolik v otázce, zda policie měla zasáhnout, ale spíše jaký zásah byl na místě. Premiér Paroubek se chtěl vytáhnout před národem, že je muž silné ruky. To se mu nepovedlo, ale nutnododat: především proto, že se spolehl na naši policii. Ta se totiž od revoluce nebyla schopna naučit pracovat s davem, i když na západě již dávno mají vypracované taktiky.Kvalitní práci v tomto směru jsme viděli ve dvou případech při zasedání MMF, SB a dále při konferenci NATO. Ale jak ukázal CzechTech, zdá se, že předchozí úspěchy byly výsledkem spíše shody okolností, než že by policiepochopila zásady práce s davem. V prvém případě policie chránila úzkou přístupovou uličku a odrážený dav se mohl rozptýlit buď do bočních ulic nebo do přilehlého parku. V druhém případě jich byla taková přesila, že sidemonstranti nic nedovolili.Na sovětskou strategii"nas mnógo"spoléhala policie i v případě CzechTechu, ale tentokrát neměli ochránit úzkou pražskou uličku. Představovali si, že vyklidí pole o rozloze přes kilometr čtvereční. Na tom seukázal její amatérismus.Vedení policie mělo plán, že utvoří špalír z mnoha těžkooděnců, který bude uzavírat kolem tábora, až nakonec tanečníky z toho místa vytlačí. Ze špalíru se ale nestal sevřený útvar. Rozpadl se na skupinky policistů, protožetlak demonstrantů nebyl ve všech jeho částech homogenní. Policisté pak bezcílně bloumali po louce a občas někoho zmlátili, nebo alespoň přetáhli obuškem. Především ale nebyl stanoven reálně uskutečnitelný cíl zásahu, napříkladochrana provozu na dálnici, chránění hranic nepronajatých pozemků, vypnutí sound systémů kvůli rušení nočního klidu atd.Když pomineme naivní taktiku a neuskutečnitelný cíl zásahu, pak hlavní a stále se opakující chyba české policie spočívá v tom, že do zásahu posílá všechny policisty, které má k dispozici. Na západě však do vlastního zásahuposílá policie jen zlomek lidí. Ostatní jsou rozděleni do oddělených skupin, které se nemísí: jedna skupina drží se štíty pozice. Druhá zasahuje. Třetí převáží zatčené demonstranty. Čtvrtá je vyslýchá na služebnách. Českýpolicista je ale univerzální policista. Napřed bůhvíkolik hodin lítá v"brnění"v letním parnu, pak před sebou tlačí tanečníky, kteří po něm hází flaškami, pak jde do zásahu a honí živly s pendrekem po poli. Sem tamněkoho zmlátí, ale asi nemá pouta, tak ho zase pustí. Ale aby se neřeklo, tak si jich přece jenom pár převeze na služebnu, a protože toho má už za ten celičký boží den plné zuby, zeptá se technaře:"A ty toho, čuráku,nemáš dost?"Zmlátí ho pak již v klidu za zavřenými dveřmi služebny, protože z něho dosud neopadl stres z boje. (Autentické sexistické oslovení převzato z videozáznamu.) To není jen primitivismus obyčejných policistů, alepředevším diletantismus policejního vedení. Pokud na západě tyto zatčené vyslýchá čtvrtá skupina policistů, která byla po celou dobu v klidu, nedochází k těmto excesům na služebnách.Česká policie stále není schopna pochopit, že dav není homogenní útvar a prochází různými fázemi. V určitých fázích je možno s davem či organizátory vyjednávat, v jiných ale už ne. Stejně tak na každém videu policejníhozásahu uvidíme, jak stojící kordon policie polarizuje dav. Někteří od kordonu odcházejí, jiné naopak přitahuje, a ti vyhledávají konflikt. Tyto agresivní je třeba z davu vytáhnout, ne je zahánět, protože se neustále vracejí anakonec třeba začnou házet předměty. Kdyby policisté tyto pochytané spoutali do skupinek, které se nemohou hýbat, ušetřili by si mnoho práce. Téměř na žádném videu však není zatýkání vidět. Na to totiž policisté nebyli vůbecpřipraveni. Neznají chování davu, a tak mají pocit, že by museli zatknout tři tisíce lidí. Raději proto předpokládají, že bude klid, když někoho zmlátí a zaženou.

Mamův komplex

Petr Bakalář, 10/2005
Mamův komplex je potřeba ničit krásné a ušlechtilé věci (podle Mama, mezoamerického boha zla).Dotyčný se cítí věcmi či událostmi, které překračují běžný estetický průměr, eventuálně jsou neposkvrněné, provokován, ohrožován a cítí nutkání je poškodit. Jednoduše řečeno: nesnese krásu kolem sebe.Pravděpodobné motivy jsou tyto:* věci zastupují svět jako celek, organismus - Matku, samotné ničení je pokračování sadistického trýznění matky (v psychoanalytické teorii je popsáno orální sadistické stadium, ve kterém dítě kouše kojící matku do prsu),* blasfémie, provokace (např. čistá, průzračná voda je pro nevědomí výzvou, znečistit studánku není zločin proti lidem, ale míří výš, je to něco svatokrádežného), dotyčný přivolává trest, od něho si slibuje zbavení pocitů viny,které pocházejí z jeho nepřiznaných incestních přání,* strach z vlastního zániku - binární zákon nevědomí:"když ničím já, nebudu zničen",* nemožnost vlastnit je frustrující - pokud to nemohu mít já, tak nikdo,* podvědomá potřeba poznat tajemství krásna, co je uvnitř,* žárlivost spojená s pocitem méněcennosti - pokud již nejsem krásný já, nebude krásného nic,* způsob explorace světa -"zajímá mě pocit, který to ve mně vyvolá",* utrpení z krásna, ta chvíle je tak krásná, že není k vydržení.Erich Fromm popisuje v knize Mít či být tři příklady setkání člověka s květinou, tři možné mody vztahu ke světu. Jeden ji utrhne a květina uvadne. Druhý ji tiše obdivuje a ani ho nenapadne, že by ji mohl vlastnit. Třetí zvolíkompromis - přesadí si ji do své zahrádky. Člověk s Mamovým komplexem by ji nejspíše zašlápl.