Online archiv

Raději hodit peníze do kanálu O tom, že větší částky peněz mohou vyvolat u závislých na kokainu bažení, existují experimentální doklady. Z praxe jsou známé kuriózní příklady, kdy závislý na alkoholu, kterého přepadlo na ulici bažení, hodil ve snaze předejít recidivě peníze do kanálu. Podobně pacientka-alkoholička hovořila o tom, že částku peněz, kterou měla při sobě při bažení, raději rychle utratila. Prakticky všem našim pacientům závislým na alkoholu i na jiných návykových látkách a zejména pak patologickým hráčům doporučujeme, aby u sebe nenosili větší finanční částky. Pokud je to možné a pacient souhlasí, bývá vhodné posílat výplatu na bankovní účet vázaný dvěma podpisy (např. pacientovým a některého z jeho rodičů nebo manželky). Pacient by se měl podílet na rozhodování, jak s penězi naložit, ale vlastní finanční operaci by měl pokud možno provést někdo z rodiny. U důvěryhodné osoby je také možné uložit vkladní knížky, kreditní karty atd. Zaměstnání, při kterých přichází pacient do styku s větší hotovostí, představují zvýšené riziko. světové tažení proti alkoholu Škodlivé užívání alkoholu je třetím nejvýznamnějším rizikovým faktorem předčasné smrti a invalidity. Odhaduje se, že ročně v souvislosti s alkoholem na světě umírá 2,5 milionu osob včetně 320 000 mladých lidí ve věku mezi 15. až 29. rokem. Z těchto důvodů schválila Světová zdravotnická organizace globální strategii týkající se alkoholu. Dokument podpořila i řada dalších organizací, např. Mezinárodní rada zdravotních sester, Mezinárodní asociace studentů medicíny a Světová rada církví. Co z uvedeného dokumentu vyplývá pro Českou republiku? • Autoři dokumentu doporučují systematické a plošné vyhledávání a diagnostikování těch, kdo zneužívají alkohol nebo jsou na něm závislí. Těmto lidem by se mělo dostat rychlé pomoci, kterou může provést např. praktický lékař nebo jiný kvalifikovaný zdravotník. • Důležitá je prevence u těhotných, aby se předešlo poškození plodu alkoholem. • Pomoci by se mělo dostat rodinám, které závislostí trpí často více nežli postižený. • Měly by se důsledně a systematicky provádět kontroly dechu na alkohol u řidičů, aby se snížil počet dopravních nehod pod vlivem alkoholu. Těm, kdo pod vlivem alkoholu řídí, by se mělo odebrat řidičské oprávnění. • Věkové limity pro prodej a podávání alkoholických nápojů je třeba striktně dodržovat. Hustota zařízení, kde se prodává alkohol, by se měla regulovat. Je absurdní povolovat prodej alkoholu na sportovních utkáních, když pak v ulicích dochází k řádění opilých fanoušků. • Účinným nástrojem, jak omezit spotřebu, je vyšší zdanění alkoholických nápojů. Dokument také doporučuje cenově zvýhodňovat nápoje nealkoholické. To je v České republice zvláště naléhavé, protože nápoje s obsahem alkoholu jsou zde často levnější než běžné nápoje nealkoholické. • Důležitá je i regulace reklamy na alkohol, aby nezasahovala nejzranitelnější část populace, tedy děti a dospívající. • Je také třeba zamezit ilegální výrobě, prodeji a importu alkoholu, což je velký problém i v České republice. • Světová zdravotnická organizace vyzývá jednotlivé vlády k tomu, aby si zpracovaly národní programy prevence škod působených alkoholem. Nic takového, pokud víme, u nás neexistuje, pouze v programu „Zdraví pro všechny v 21. století“ je alkoholové problematice věnován určitý prostor. Hlavního cíle, tj. snížení spotřeby alkoholu, se dosud rozhodně nedaří dosáhnout.

/ Ne pouze teorie, poučky a „moudra“, ale i praktický nácvik různých prosociálních dovedností, jako je sebeovládání, řešení konfliktů a spolupráce. A také rozhovory o odlišnostech, šikaně a vyjadřování citů. Tak by podle ministerstva školství měla vypadat etická výchova, která se jako dobrovolný předmět právě začíná vyučovat na základních školách. Důvodem k jejímu zavedení byl neradostný stav současné společnosti. Někteří odborníci tuto novinku vítají, jiní upozorňují na to, že „umělé“ vštěpování etických zásad dětem v rámci samostatného školního předmětu má i své nevýhody a rizika. /

podoteky Stanislava Komárka

Při návštěvě svých blízkých v nemocnici jsme nejednou svědky toho, že člověk, který byl dosud psychicky „naprosto v pořádku“, je po operaci zmatený a jen občas zapomínající senior se poměrně dlouho vůbec neorientuje v prostoru ani v čase. Není divu, že chceme vědět, jaké je riziko poškození kognitivních funkcí po anestezii.

Často sice hovoříme o tom, že muž a žena by se měli o povinnosti v domácnosti a při výchově dětí rovnoměrně dělit, ve skutečnosti ale udržujeme tradiční rozdělení rolí, ukázal mimo jiné i nový výzkum socioložek z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Životní příběh v pojmech existenciální analýzy

Nejde o přehánění ani o mnohokrát opakované novinářské klišé - fenomén českých čajoven je skutečně světový unikát. S ohledem na počet obyvatel je u nás nejvyšší koncentrace těchto podniků na světě. Proč zrovna u nás? Co hledáme na dně čajového šálku?

Schopnost odhadovat čas je předmětem mnoha vědeckých výzkumů – a ukazuje se, že v této oblasti máme se zvířaty mnoho společného.

Čas mě v dětství fascinoval. Brzy jsem přišla na to, že utíká rychleji, když dělám něco zajímavého. Přemýšlela jsem, jak je to možné. „Inu, asi to bude tím, že když se do něčeho zaberu, nevěnuju tolik pozornosti času.“ Tak jsem si to tenkrát vysvětlila. Bavila jsem se tím, že jsem čas odhadovala a pak kontrolovala na hodinkách. Brzy jsem se dopracovala k značné dokonalosti, denní dobu jsem odhadovala takřka na minutu přesně. Postupem času, jak přibývalo školních povinností a volný čas začaly vyplňovat jiné činnosti, trochu jsem na čas pozapomněla. Někdy na druhém stupni základní školy mi však došla další zajímavá časová iluze: jako by teď čas běžel rychleji, než když jsem byla malá. Například každé prázdniny se mi zdály kratší než ty předchozí. Zase jsem přemýšlela, čím to může být. „Inu, asi tím, že když mi bylo pět, rok života pro mě byl pětinou života, v deseti letech už jen desetinou. Tedy vlastně o půlku kratší.“ Tak znělo moje tehdejší vysvětlení. Někdy se říká, že když se vám narodí děti, vrátíte se s nimi tak trochu do dětské role, dětského prožívání. Jak jsem však zjistila: co se času týče, není to tak. Když se mi narodila dcerka, snad jako by se jeho běh ještě zrychlil. Zatímco jí se zdála být minuta času stráveného v nespokojenosti nekonečná, já každý den žasla, jak to, že už je večer, když přece teď bylo ráno? Pocit rychlejšího běhu času mě neopustil. Stále se mi ho nedostává. Psychologické poznání, co se týče rozdílného vnímání času v průběhu života, je velmi slabé. Lidé obecně uvádějí, že jim čas běží rychleji, než když byli mladí (to když se zeptáte starších lidí) nebo když byli malí (zpovídáte-li třeba středoškoláka). Ale s určitostí nevíme, proč tomu tak je. Marek Franěk před časem v našem časopise psal o teorii, která zdůvodňuje tuto iluzi následovně: „Prožitky v dětství a mládí jsou vzhledem ke své novosti rozmanité a velmi výrazné, avšak jak stárneme, mnoho prožitků se začne měnit v automatickou rutinu, kterou si pak již těžko zapamatujeme. Dny a týdny pak ve vzpomínkách splývají a zdánlivě prázdná léta se zdají být kratší než roky našeho dětství a mládí obsahující velmi živé a různorodé vzpomínky.“ Osobně se k této hypotéze nekloním, možná proto, že si uvědomuju více vzpomínek ze své dospělosti než z dětství. Ale zase jsem si vymyslela vysvětlení svoje. Myslím, že dětem se běh hodin nezdá tak rychlý proto, že mají samy rychlejší metabolismus: každý den je pro ně vyplněn více nádechy, srdce jim tluče rychleji. I jejich biologické hodiny tedy „tikají“ rychleji – a za hodinu natikají víc. Hodina je pro ně proto delší než pro nás. Navíc mají děti méně povinností, a tak nejsou stále pod tlakem nestíhání, nemusejí „honit čas“. Naopak se často na něco těší (na prázdniny, narozeniny…) – už aby tu byly! Ty dny se tak vlečou… Přeju vám, milí čtenáři, hodně času – zejména na to, co vás baví. Neboť, jak napsal už William James: čas, který je zaplněn různorodými a zajímavými zážitky, se zdá kratší poté, co uplyne, avšak dlouhý, když se ohlížíme zpět.

Jedna hodina – pořád stejných šedesát minu. Proč nám jednou trvá celou věčnost a jindy uteče během chviličky? Právě to psychology zajímá: v čem spočívá náš smysl pro čas a jaké situace či nemoci naše vnímání času narušují? Proč nás mozek ve vnímání času občas tak klame?

Součastní muži jsou v historii první, kteří mají možnost léky účinně ovlivnit problémy s erekcí, přesto je mnozí nevyužívají. Na vině je jejich žena.

Opravdu jen málokterý vztah je zřejmě s to unést absolutní otevřenost přesto (nebo možná právě proto), že si ji mnohdy na samém počátku navzájem slibujeme. Když se už zhruba před půl stoletím snažil Arnold A. Lazarus postulovat základní manželské mýty, tak mezi ně nikoli neprávem zařadil též tvrzení, že v dobrém manželství nemá tajemství místo.