Online archiv

Ještě pět let po rozvodu rodičů je pro děti důležitější jejich vlastní, biologický otec, který od rodiny odešel, než nový matčin partner. Situace „druhých“ tatínků (vzácněji i maminek) je složitá – chtějí-li být dětmi přijati, musí zlehka našlapovat, potlačit své ego a obrnit se značnou trpělivostí.

„Patnáct bodů navíc v inteligenčním testu snižuje úmrtnost v příštích několika desítkách let zhruba o čtvrtinu,“ říká profesor Ian Deary z univerzity v Edinburghu, oceněný cenou Evropské asociace psychologie osobnosti. V rozhovoru prozrazuje, čím je to způsobeno, a mnoho dalšího.

/ Anketa /

Z výzkumu uveřejněného v létě Centrem pro výzkum veřejného mínění vyplývá, že Čechům měkké drogy příliš nevadí. Konzumaci marihuany nebo hašiše přiznalo celkem 28 % respondentů z celkového počtu 1061 oslovených nad 15 let. Více než polovina dotázaných (54 %) uvedla, že osobně zná někoho, kdo tyto látky užívá, a každý čtvrtý považuje užívání měkkých drog za přijatelné. Tolerance je vyšší u mužů a obyvatel velkých měst a celkem očekávatelně klesá s rostoucím věkem. Autoři výzkumu nicméně upozorňují, že data týkající se osobní přímé zkušenosti s konzumací drog nelze v žádném případě brát jako statistiku jejich rozšíření. Navzdory přísné anonymitě výzkumu nebudou zdaleka všechny odpovědi na takovou otázku upřímné. Část respondentů může z pochopitelných důvodů takovou skutečnost zatajovat, na druhé straně se lze setkat i s opačným přístupem, kdy se lidé kvůli autostylizaci a snaze působit upřímně a „zasvěceně“ přihlásí ke zkušenosti, kterou ve skutečnosti nemají.

Bohatší lidé mohou být spokojení se svým životem, ale podle nové studie jim peníze nezaručí, že si budou život i více užívat. Výzkum, který provedl Gallupův institut, zkoumal názory 136 000 lidí ze 132 zemí. Psychologové se ptali na jejich příjemné a nepříjemné pocity, zajímalo je, jak se cítili, když vnímali, že je někdo respektuje, když pomáhali svým přátelům nebo členům své rodiny, když se věnovali svým běžným denním činnostem. Také je zajímalo, jak se každý člověk cítil ve chvíli, kdy se učil něco nového nebo dělal věci, které mu jdou nejlépe. Respondenti hodnotili své postoje pomocí desetibodové škály. Rozborem dat dospěli výzkumníci k poznatku, že přesvědčení, že se nám život vydařil, narůstá s tím, jak narůstají naše příjmy. Vědci ale zjistili, že spokojenost s vlastním životem mnohem silněji souvisí s pocitem, že nás druzí lidé uznávají, že máme rodinu a přátele, kteří nám mohou pomoci, a že se věnujeme práci, která nás naplňuje. Pocit životního štěstí závisí i na tom, jak si tento pojem definujeme a jak hodnotíme svůj život jako takový. Emeritní profesor psychologie Ed Diener, který působí na universitě v Illinois, říká: „Lidé se ptávají, zda jim peníze mohou přinést štěstí. Všichni se dívají jen na životní spokojenost a příjmy. A i když je pravda, že bohatství může vést k větší spokojenosti s životem, nemá až takový vliv na to, jak si svůj život užíváme.“

Japonsko přišlo s další aplikací „umělého člověka“ – tentokrát profesor Kazuhiro Kosuge z univerzity v Tohoku vyvinul robotickou tanečnici, která byla v Japonsku zvolena „nejchladnějším robotem roku“ – což v době, kdy se vědci a výrobci snaží vyvíjet roboty imitující lidské emoce a produkující nejrůznější mimická gesta a grimasy, zřejmě není nejlichotivější titul. Nicméně tato chladná robotka-tanečnice, vyrobená společností Nomura Unison Co Ltd, vznikla kvůli speciálnímu přání japonských diplomatických služeb. Má totiž naučit budoucí velvyslance a další vysoké diplomaty tančit – spolehlivě a navíc naprosto diskrétně. Robotická tanečnice na snímku tančí waltz, sama řídí vlastní kroky, nechává se vést partnerem, ale v případě potřeby nezkušenému tanečníkovi pomůže stejně jako skutečná žena. Nespornou výhodou ovšem je, že z úst robotické tanečnice do bulvárních médií neunikne informace o tom, že ten a ten vlivný činitel stěží zvládá základní kroky, nemá smysl pro rytmus a v jednom kuse dupe partnerce na špičky. Být dokonalý, neukázat slabost ani chybu, to jsou hodnoty, které v Japonsku mezi privilegovanými vrstvami mužů patřily tradičně k vysoce ceněným. Dokládá to mimo jiné i akční drama Goemon, které do českých kin vstoupí koncem října. Režisér Kazuaki Kiriya zpracovává téma legendárního bojovníka ze 16. století, který se od dětství řídí krédem: Buď silný, ať tě nikdo neporazí. Že by i mlčenlivá robotická tanečnice svým způsobem navazovala na tradici neprozradit nepovolaným nic o vlastních slabostech?

Rozhovor s psychiatričkou Janou Drtilovou hodnotím jako nejpřínosnější (alespoň pro mne) z celého časopisu – odborný, ucelený a zcela jasný bez nějakého přikrášlování. Rovněž i článek dr. Havlíka o alkoholu u řidičů byl zajímavý, odborný, ucelený, věcný.

Mít se dobře

(PD 9/2010)