Online archiv

Držitelé mobilních telefonů, kteří se potřebují značkově oblékat, sportovat a"kalit". Takto popisují dnešní mládež české noviny. A jaká je skutečnost?Chtějí se dnešní mladí jenom bavit? Nebo mají vyšší cíle a hodnoty? Názory se různí.

Řada lidí se domnívá, že infekční nemoc získaná od přítele bude lehčí, než když ji chytí od člověka, s nímž se nemají v lásce. Proč tomu tak je? Odkud pramení magické úvahy vážící se ke zdraví?Bacil pocházející od přítele vypadá stejně jako bacil od nesympatického člověka. Autor tohoto obrázku neprojevil magické myšlení.

Architekti a urbanisté plánují nejen estetickou stránku našeho životního prostředí, ale do určité míry spoluurčují to, co děláme a jak to děláme. Jaké jsou jejich možnosti, do jaké míry je prostředí determinující? Existuje celáškála názorů.Tato vila stylově navazuje na modernistické proudy v architektuře 20. a 30. let. Jak byste se v ní cítili? Změnil by život v takovémto domě vaše chování?

"Psychoprofesionálové"jsou k narcistickému chování lépe disponovaní, říká psychiatr Petr Příhoda. To je také více zavazuje k práci na sobě.

Ke zkoumání poruch osobnosti v kontextu Big Five se nejčastěji používá NEO-PI-R zjišťující kromě pěti obecných dimenzí osobnosti také míru třiceti dílčích charakteristik osobnosti. Costa a Widiger vytvořili hypotetickouklasifikaci dosažených skórů v NEO-PI-R a poruch osobnosti klasifikovaných podle DSM-IV. U narcistické poruchy osobnosti předpokládají vysoký skór na dvou subškálách neuroticismu - hněvivosti-hostility a rozpačitosti. Lidédosahující vysokých skórů na těchto subškálách mají tendenci prožívat hněv a tomu odpovídající stavy, jako je frustrace. Lidé s vysokým skórem rozpačitosti se cítí zahanbeni, trapně, jsou často v rozpacích a mají obavy zvýsměchu druhých. Costa a Widiger dále u narcistických osobností předpokládájí vysoký skór otevřenosti fantazii (subškály otevřenosti vůči zkušenosti). Jedinci s vysokým skórem mají živou představivost, bohatou fantazii a rádise oddávají dennímu snění (někdy dlouhé chvíle sní o své velkoleposti a svých úspěších) a dále předpokládají také vysoký skór cílevědomosti (subškály svědomitosti). Cílevědomí lidé mají vysoké aspirace a pracují systematicky nadosažení svých cílů (často zveličují své výkony).Nejvíce však u narcistické poruchy osobnosti zaznamenáváme souvislosti s charakteristikami přívětivosti. Ze šesti subškál, které přívětivost vymezují, jsou nízké skóry typické ve třech. Především je to nízký skór vsubškále skromnosti. Lidé dosahující nízkého skóru na této subškále věří, že jsou mimořádnými lidmi, a chovají se k druhým povýšeně (grandiózní sebevědomí, velikášství). Pro narcistickou poruchu osobnosti se dále předpokládánízký skór v subškále jemnocity spojovaný s malými nebo žádnými projevy soucitu s druhými (nedostatek empatie, neschopnost přiblížit se k druhým a neschopnost prožívat lásku) a dále s nízkým skórem v subškále altruismus,projevující se malou ochotou angažovat se pro druhé a zaměřením spíše na sebe (snaží se druhé využít ke svému sebeposílení, zneužívání druhých, tlačí na"zvláštní"pravidla, která si"zaslouží"díky své"jedinečnosti").

Nejistému člověku je každá jistota dobrá, třeba ta nejkonkrétnější a nejhmatatelnější, jakou je jeho tělo. Naše body image - vnímání vlastního těla je jakousi mentální reprezentací nás samotných. Rozsáhlý americký výzkum z roku1997 potvrzuje, že problémy s vlastním tělem má většina americké populace. Ze čtyř tisíc respondentů bylo až 56 % žen nespokojeno se svým tělem jako takovým. Nespokojené byly zejména se svým břichem (71 %), hmotností (66 %),boky (60 %) a svaly (58 %). Muži byli se svým tělem spokojenější, ale i mezi nimi bylo 43 % se svým tělem celkově nespokojeno, přitom nejvíce se svým břichem (63 %), tělesnou hmotností (52 %), svaly (45 %) a hrudníkem (38 %).Nejraději by se respondenti zbavili své tělesné hmotnosti, a to až do té míry, že by celých 15 % žen a 11 % mužů raději obětovalo více než pět let svého života výměnou za vytouženou tělesnou hmotnost. 24 % žen a 17 % mužů by naoltář své tělesné hmotnosti položili bez váhání tři roky svého života. Nejspokojenější jsou se svým tělem nejmladší a nejštíhlejší ženy mezi třinácti a devatenácti lety, nespokojených je jen 54 %, méně jsou se svým tělemspokojené ženy mezi dvacátým a třicátým rokem života (57 %). S postupujícím věkem se toto číslo už nezvyšuje, ačkoli se zvyšuje tělesná hmotnost žen.Názor partnera nebo partnerky je pro spokojenost s vlastním tělem důležitý pro 40 % žen a 29 % mužů. Může vést až ke změně vnímání sebe sama."Když mně můj partner dává najevo, že jsem hezká, cítím se opravdu hezká ajsem se sebou spokojená,"říká čtyřiapadesátiletá respondentka. Souvislost mezi míněním druhých a spokojeností se sebou začíná už velmi brzy."Mínění mého partnera o mně a o mém vzhledu je pro mě vším,"říkásedmnáctiletá dívka."Pokud bych se mu nelíbila, zničilo by mě to."Výsměch a narážky ze strany druhých během dětství a během adolescence vnímání vlastního těla i sebeobraz velmi silně ovlivňují."Vzpomínky nanarážky druhých na můj vzhled se mi pořád vracejí,"říká osmnáctiletá dívka."Jako bych měla pocit, že je ve mně něco špatně. Bylo jedno, jak štíhlá jsem byla, vždycky jsem se cítila jako tlustá holka, ze které sikaždý dělá legraci,"vzpomíná sedmatřicetiletá žena. Pro 73 % žen a 57 % mužů má výsměch druhých negativní vliv na vnímání vlastního těla. S těmito čísly je srovnatelná snad jen tělesná hmotnost. Podle odpovědí respondentůmá na negativní sebeobraz výsměch druhých dokonce závažnější vliv než sexuální zneužití. Je to pravděpodobně proto, že výsměch druhých je mezi vrstevníky velmi rozšířený a velmi pravděpodobně ho na rozdíl od sexuálního zneužitízažila i většina respondentů.

Buďte sami sebou, buďte autentičtí, konečně projevte, co ve vás je - bombardují nás reklamy. Nikdy dříve nebyl člověk tak zaměřený sám na sebe. Objevuje ale skutečně svou jedinečnost, nebo si jen vytváří falešný obraz o sobě?Projevy velikášství, pocity vlastní důležitosti a výjimečnosti jsou u narcistického člověka výsledkem velké osobní nejistoty, zda může být sám sebou, zda by ho takového, jaký je, okolí přijalo.

V denním životě i v praxi psychologa se může hodit poznání získané pozorováním zvířat. Zoologům na druhé straně pomáhá psychologie.

StručněInternational Test Commission (ITC) je asociace, která sdružuje národní psychologické společnosti, vydavatele psychologických testů a další organizace, které se starají o kvalifikované testování, rozvoj a posuzovánípsychologických a pedagogických testových metod. ITC byla založena v roce 1978 a v současné době má 24 řádných členů (národních profesních psychologických společností), 51 přidružených členů (výzkumné instituce, vydavateleapod.) a přes 50 individuálních členů.

StručněPodle aktuální studie, kterou uveřejnil časopis British Medical Journal, může kouření marihuany v době dospívání zvyšovat riziko rozvoje psychotických příznaků. Výzkumu se účastnilo 2437 mladých lidí ve věku 14-24 let v Německu.Je známo, že u kuřáků marihuany je riziko rozvoje psychotických symptomů přibližně o 6 % vyšší než u nekuřáků. Zhruba u 10 % uživatelů marihuany, kteří patřili do rizikové skupiny z hlediska psychotických onemocnění (např. zdůvodu dědičných vlivů), se toto riziko zvýšilo až na 25 %. Autoři zároveň poukazují na vztah mezi tímto rizikem a frekvencí užívání drogy. Cannabis již sice byl dříve dáván do souvislosti s potenciálním vznikem psychózy, aleneexistoval jasný důkaz o tom, že cannabis může být příčinou psychotických příznaků. V tomto ohledu je uvedená studie nová.

StručněPodle oficiálních údajů (National Center for Health Statistics) došlo v USA v posledních letech k posunutí průměrného věku prvního pohlavního styku. Zatímco v roce 1995 mělo ve věkové skupině 15-17 let zkušenost se sexuálnímstykem 38 % dívek a 43 % chlapců, v roce 2002 to bylo pouze 30 % dívek a 31 % chlapců. Více amerických teenagerů se sexuálním stykům vyhýbá anebo oddalují jejich začátek. Zvýšila se také četnost užívání antikoncepce. Zatímco vosmdesátých letech 20. století užívalo antikoncepci 61 % teenagerů, v letech 1991-2002 to bylo plných 79 %. Této tendenci odpovídá i snižování počtu těhotenství teenagerů.

Prix Irene je cena pojmenovaná po Irene Bloomfield a udělovaná každoročně jedinci za účinný a originální přínos k tvorbě míru mezi lidskými skupinami.Irene Bloomfield byla britská psychoanalytička a skupinová analytička, která v Praze vychovala komunitu svých žáků. Její životní motivací bylo vytvářet porozumění mezi lidskými skupinami. Narozena roku 1918 v Německu,odkud s rodiči odjela před hrozbou nacismu, vzdělávala se ve Švédsku a v Anglii, kde pak žila a pracovala. Vedla psychoterapeutické skupiny sdružující lidi různých etnických původů a různých barev pleti, poskytovalapsychoterapii uprchlíkům, obětem násilí, obětem holocaustu, vězňům, a také personálu věznic. Vedla výcviky v psychoterapii společné pro rabíny a duchovní různých církví a pro takovéto společenství spoluzaložila a vedla imezinárodní Asociaci pastorální péče a poradenství. Přednášela, publikovala psychoterapeutické studie, z hlediska psychoanalýzy interpretovala biblické texty.Posledních sedm let svého života pravidelně navštěvovala Prahu, kde vedla (spolu s Gaby Glassman) workshopy pro psychoterapeuty, kteří se zabývají traumatem holocaustu při občanském sdružení Tolerance a občanskáspolečnost. Projekt s původním názvem Rodiny po holocaustu byl na její počest později přejmenován na Rafael Centrum, podle stejnojmenného zařízení, které Irene Bloomfield založila v Londýně. Irene Bloomfield zemřela v roce 2001uprostřed práce.Cena Prix Irene má podporovat díla, která souzní s celoživotním úsilím Irene Bloomfield. Mohou to být počiny v oblasti sociální, díla literární, vědecká, umělecká. Cena byla založena z odkazu Irene Bloomfield. Prvně bylaudělena v roce 2003 a jejím prvním nositelem se stal Kumar Vishwanathan, Ind žijící v Čechách. Cenu přijal za svou práci pro Vesničku soužití, která se stala domovem pro Romy společně s ostatními. Podruhé byla udělena v roce2004 Janě Hradílkové za její mnohaletou činnost a zejména za úspěšné a statečné organizování české pomoci ohroženým dětem a rodinám v Čečně.