Online archiv

Můj manžel má už několik měsíců zdravotní problémy, ale nechce jít k lékaři. Nejspíš nemá chuť absolvovat různá vyšetření, určitě má taky strach (nejen z vyšetření, i z výsledku), ale nic z toho nepřizná. Svoje potíže slovně popírá a bagatelizuje. Poraďte mi, prosím, jak mu můžu pomoct, jak ho k tomu doktorovi dostat, když každá moje zmínka o tomhle tématu skončí hádkou? Marta B., Příbram Zdánlivě banální otázka skrývá velký, někdy dokonce neřešitelný problém. Před časem uveřejnila Čs. psychiatrie rozsudek Nejvyššího soudu. Týkal se muže, který donutil svoji ženu k léčbě v psychiatrické léčebně. Dáma evidentně duševně nemocná jej opakovaně udávala pro ilegální obchody s masem ze stád, v nichž bylo dobytče trpící nemocí šílených krav. Muže něco takového ani nenapadlo, ač byl řidičem v masokombinátu. Již tak značné kontroly po oznámení ještě zesílily. Soud se nevyjadřoval k pravdivosti udání. Jen potvrdil, že ony tři dny, které paní v léčebně strávila proti své vůli, byly neoprávněným příkořím. Pokud nejste zbaveni svéprávnosti nebo zcela bezprostředně a fatálně neohrožujete svůj život, nikdo vás k léčbě nutit nemůže. Traduje se, že muži jsou bolestíni považující nachlazení za chřipku s pravděpodobně smrtelným vývojem. Pozor, ne všichni a ne vždy! Někteří se cítí natolik „mocní“, že nesnesou roli nemocného. Jiní jsou natolik workoholiky, že nevydrží v lékařské čekárně marnit čas. V neposlední řadě se české zdravotní výchově podařilo vypěstovat u mnohých osob s hlubokým odporem k drogám fobii z užívání léků. Za těchto okolností lze doporučit měkké asertivní postupy. Tedy poprosit o laskavost – „buď tak hodný a udělej to pro mne“, sebeotevření se – „když podceňuješ zdravotní rizika a nejdeš k doktorovi, mám o tebe strach“. Podobně důsledně dle formulky „když děláš X v situaci Y, cítím se Z“. Žádné skryté výhrady či výhrůžky. Nejen asertivitou živ je člověk. Můžete též volit pokus o výměnu hodnot – „budeš-li se léčit, přestanu kouřit“. Možná je samozřejmě i manipulace. Zde například informovat jiné blízké osoby a požádat je o pomoc. Matka či dcera mnohdy dokáže víc než manželka. V každém případě dělejte to, co funguje, a nepokoušejte se mnohokrát opakovat to, co nefunguje. „Nefungujícím“ a směřujícím k hádce přidáte ke zdravotním obtížím jen stres, který stav zhoršuje. Dle malého prince jste zodpovědná za svou růži. Ne ovšem za dávno zletilého, tvrdohlavého a vůči vám poněkud negativistického manžela.

Moderní společnost upřednostňuje seberozvoj a do pozadí utlačuje naše schopnosti sociálního vnímání. Nežijeme v komunitách založených na sdílení společného prostoru, o to častěji se tématem našich hovorů stávají vztahy, rodina, přátelé, případně duševní potíže, se kterými se setkáváme.

Alzheimerova choroba ovlivňuje paměť, úsudek i rozhodovací schopnosti, a tak máme často tendenci neklást na osoby s demencí raději žádné požadavky, domníváme se, že nemají zájem o sociální kontakt nebo že jim dokonce škodí. A v neposlední řadě chceme ušetřit pohledu na „smutné stáří“své děti – gerontologové však doporučují pravý opak.

Psychosomatická medicína je pojem v posledních letech poměrně frekventovaný. I v tomto případě platí „už staří Řekové“. starořecký lékař Paracelsus tvrdil, že dobrý lékař by měl poznat, s jakou nemocí k němu člověk přichází, už podle toho, jaké vlivy na něho působí, jak on je prožívá a naopak – z tělesných projevů nemoci poznat další duševní a sociální souvislosti v životě nemocného člověka.

V posledních desetiletích panoval trend úspěšnosti za každou cenu. Lidé běželi horečnatý závod o co nejlepší výkon, povýšení nebo jiné pocty v profesním životě. A to na úkor všeho ostatního: rodiny, společenského i partnerského života, volného času apod. Dnes je mnohé jinak.

Myslíte si, že je člověk racionální bytost? Předpokládáte, že se jako lidstvo rozhodujeme v rámci možností vždy pro tu nejlepší variantu? Sondování příčin ekonomické krize ukázalo opak. Velký úspěch proto celosvětově slaví nový obor behaviorální ekonomie, která odhaluje skutečné způsoby lidského spotřebního chování. A klasickým ekonomickým modelům, které lidské rozhodování přirovnávaly k počítači, dává pěkně na frak.

Současná česká rodinná terapie pracuje s metaforami ostrov rodiny a rodina jako sociální děloha. Mnoho dalších metafor pak používáme v souvislosti s rodinou v běžném jazyce: rodinné hnízdo, rodinný kruh, rodinná střecha, rodinná pouta… uvažují na toto téma manželé Šupovi. V psychoterapii lze metaforu využít k převyprávění či přerámování příběhu, například když člověk přichází se slabými kořeny či od vyhaslého krbu. Aktivací metafory v naší mysli se pak přirozeně objevují možné způsoby intervence. Vyhaslý vztah lze znovu zapálit, pokud najdeme pár žhavých uhlíků, které opatrně rozfoukáme. Užíváním metaforického jazyka můžeme také spustit proces imaginace, oslovit fantazii, zapojit kreativitu. Například využitím metafory rodiny jako stromu akceptujeme její růst, vývoj, naši propojenost se svými předky a také zdůrazňujeme důležitost událostí v naší rodové linii pro pochopení událost, tady a teď. Apelem na sílu rodinného kruhu se můžeme dotknout hlubších, se symboly rezonujících stránek osobnosti.