Online archiv

Téměř šedesát procent lidí souhlasí s umístěním radaru, píše MF Dnes v dubnu 2006 s odvoláním na výzkum agentury Faktum Invenio. Každý druhý Čech s americkou radarovou základnou nesouhlasí, odvolává se na nejnovější průzkum veřejného mínění ČTK v polovině února 2007. Sám pojem veřejné mínění je komplikovaný a mnohá nedorozumění vznikají kvůli odlišným představám, které o něm jeho posuzovatelé mají. Další problémy nastávají při interpretaci výsledků. Naštěstí se už stává běžnou normou uvádět některá omezení, obvykle označovaná jako statistická chyba. Průzkumy veřejného mínění však mají mnohé další, a možná ještě podstatnější, kritické momenty, které spočívají v psychologických aspektech samotného zjišťování postojů v rámci standardizovaných rozhovorů. (V kontextu tohoto článku se pojem postoj do značné míry překrývá s pojmy mínění nebo názor, zjednodušeně řečeno tedy označuje to, co si o dané věci člověk myslí.) Postoje jednotlivce se utvářejí v závislosti na informacích, které k němu proudí z médií, z rozhovorů s dalšími lidmi, a zároveň jsou ovlivněny mentálními dispozicemi jedince (vnímavostí, inteligencí, paměťovými schopnostmi, schopností zpracovávat informace…), dalšími osobnostními charakteristikami (věkem, pohlavím, vzděláním, sociálním postavením, životními zkušenostmi, hodnotovou strukturou atd.). Aktuální stav mínění jednotlivce je proto souhrnem mnoha činitelů a vyvíjí se v závislosti na jejich změnách. Mínění veřejnosti, jakožto souhrn mínění individuálních, funguje podobně, na jeho aktuální podobu má však podstatně větší vliv vnější informace.

Nemají-li rodiče před dítětem tajemství, může být dokonce deformován jeho vývoj, říká psychoanalytik Petr Pöthe. A když pak dítě dospívá, mělo by mít zase ono tajemství před rodiči, určitou oblast, která je rodičům nepřístupná a na nich nezávislá.

Jaké tajemství byste nejraději odhalil/a?

„Sdělená radost, dvojnásobná radost; sdělená starost, poloviční starost,“ tvrdí známé přísloví. Přesto je náš svět plný tajemství. Těch sladkých a vzrušujících, ale i těch tíživých. A jsou i tajemství, která nás přitahují a děsí zároveň. Jirka na sebe „poví, i co neví“, zatímco Igorovo soukromí je jedno velké tajemství. Čím to? Laika většinou napadne, že Jirka bude svatoušek, zatímco Igor moc dobře ví, co a proč skrývá. Psychologové většinou připustí o něco vyšší pravděpodobnost, že Igor nebude bez hříchu, nicméně se hned rozpovídají o vlivu výchovy, osobnostních vlastností a situačních faktorů. Zkrátka a dobře tajemství a tajnůstkářství může mít mnoho příčin a důvodů. A některé z nich jsou přitom stejně zajímavé jako tajemství samo. A co vy: jste spíše Igor nebo Jirka? Nějaké tajemství jsme v průběhu života měli všichni. Většinou se týkalo drobných provinění, jichž jsme se dopustili. Někdy to bylo jenom naše tajemství, zatímco jindy jsme hřešili společně s kamarády a sdílené tajemství nás spojovalo. A pak jsme také měli tajemství pozitivní, u nichž jsme se vlastně těšili, až je prozradíme - a hledali tu nejvhodnější chvíli: osobní setkání, narozeniny… Jsou ale i tajemství, u nichž o obsah vlastně nejde: hlavní je vzbudit v ostatních dojem, že víme něco tajného, něco, co zůstává obyčejným lidem skryto, případně ovládáme praktiku, o níž normální smrtelník nemá ani zdání. Například různé sekty se snaží vzbuzovat dojem, že znají „smysl života“, „podstatu vesmíru“, případně dokáží „posílat energii“ a tak podobně. Chtějí vzbudit naši zvědavost, obdiv a potřebu dozvědět se „to zásadní“ - což ovšem bez vstupu do sekty nelze. Často i řadovým členům zůstává skryto tajemství: totiž že sekta žádnou tajnou znalostí či dovedností nedisponuje. I někteří lidé se snaží vzbuzovat dojem tajemnosti, jímž chtějí zvýšit svou přitažlivost a vzbudit zájem druhých.

Neuropsychologie je v Čechách pověstnou popelkou. Psychologové si odmítají připustit, že psychiku tvoří mozek, ve výzkumu se zoufale nedostává peněz a lékaři nemají pochopení. Z neuropsychologa Petra Kulišťáka přesto čiší vtip a dobrá nálada.