Jak se zkoumá veřejné mínění

Téměř šedesát procent lidí souhlasí s umístěním radaru, píše MF Dnes v dubnu 2006 s odvoláním na výzkum agentury Faktum Invenio. Každý druhý Čech s americkou radarovou základnou nesouhlasí, odvolává se na nejnovější průzkum veřejného mínění ČTK v polovině února 2007. Sám pojem veřejné mínění je komplikovaný a mnohá nedorozumění vznikají kvůli odlišným představám, které o něm jeho posuzovatelé mají. Další problémy nastávají při interpretaci výsledků. Naštěstí se už stává běžnou normou uvádět některá omezení, obvykle označovaná jako statistická chyba. Průzkumy veřejného mínění však mají mnohé další, a možná ještě podstatnější, kritické momenty, které spočívají v psychologických aspektech samotného zjišťování postojů v rámci standardizovaných rozhovorů. (V kontextu tohoto článku se pojem postoj do značné míry překrývá s pojmy mínění nebo názor, zjednodušeně řečeno tedy označuje to, co si o dané věci člověk myslí.) Postoje jednotlivce se utvářejí v závislosti na informacích, které k němu proudí z médií, z rozhovorů s dalšími lidmi, a zároveň jsou ovlivněny mentálními dispozicemi jedince (vnímavostí, inteligencí, paměťovými schopnostmi, schopností zpracovávat informace…), dalšími osobnostními charakteristikami (věkem, pohlavím, vzděláním, sociálním postavením, životními zkušenostmi, hodnotovou strukturou atd.). Aktuální stav mínění jednotlivce je proto souhrnem mnoha činitelů a vyvíjí se v závislosti na jejich změnách. Mínění veřejnosti, jakožto souhrn mínění individuálních, funguje podobně, na jeho aktuální podobu má však podstatně větší vliv vnější informace.