Online archiv

Vydání: 4/2007

Chůva, staronový fenomén v české rodině

Lenka Šulová, 4/2007

Anketa

4/2007
Jak jste přistupovala k výchově dětí?

Rút Kolínská: Proč nám cizí zkušenosti nevoní?

4/2007
Co mě zaujalo

Vynořující se dospělost

Zdeněk A. Eminger, 4/2007
Petr Macek, Lenka Lacinová (eds.): Vztahy v dospívání. (Praha, Barrister & Principal 2006)

Návod na úspěch

Petr Hošek, 4/2007
Stephen R. Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí (Management Press, Praha 2006)

Náboženské nevědomí

Ladislav Koubek, 4/2007
Viktor E. Frankl: Psychoterapie a náboženství (Brno, Cesta 2006)

Jak myslí dítě s autismem

Marie Chmelařová, 4/2007
Hilde De Clerq: Mami, je to člověk, nebo zvíře? (Praha, Portál 2007) Knihy

Metropole očima zaujatého chodce

Pavel Houser, Petr Bakalář, 4/2007
Knihy

Portál

4/2007
H. Morschitzky, S. Sator

Pražáci jsou falešní a Skoti držgrešle

4/2007
Řekněme - stůl. Je to pojem, pod kterým si každý můžeme představit zcela určitý stůl, anebo si nemusíme představovat nic. Slovo samo postačí, abychom porozuměli známému, když nám sdělí, že jde koupit stůl. Potíže mohou nastat, když obecnému pojmu „stůl“ přisoudíme zcela určité znaky a přitom mlčky předpokládáme, že tyto znaky patří každému stolu: stůl má čtyři nohy (může však mít i tři nebo šest); slouží k tomu, abychom mohli jíst (nejen tomu); je ze dřeva (nejen). Ještě větší potíže nastanou, přisoudímeli stolům nějaké hodnotící znaménko: že jsou dobré, užitečné, nádherné, ošklivé, důležité pro rodinnou pohodu, k napsání této kapitoly… To vše zajisté může být pravda, ale také nemusí, záleží na konkrétním stolu a zcela určitých okolnostech. A proč vlastně tolik řečí kolem stolu?

Kdy člověk je šťastný

Jaro Křivohlavý, 4/2007
Štěstí přejeme svým přátelům i sobě samým. Často dokonce přejeme hodně štěstí. Přejme tak u příležitosti svatby, narozenin či nového roku. Štěstí přejeme tomu, kdo odjíždí na dalekou cestu. „Ti jsou šťastni,“ řekneme s uznáním, když vidíme matku, která s radostí zdvihá své dítě, a to se na ni směje. „Ty jsou šťastné,“ řekneme, když se díváme na děti, které si hrají, nebo na rodinu, která s malými dětmi jde na procházku. V posledních dvou desetiletích se doslova „roztrhl pytel“ s psychologickými výzkumy na téma štěstí. Psychologové začali systematičtěji studovat řadu jevů, které patří do stejné skupiny jako štěstí: radost, spokojenost, osobní pohodu a podobně. A protože se zjistilo, že tyto jevy mají blízko i řadě jiných žádoucích jevů ve společnosti, začalo jim věnovat pozornost i zdravotnictví, ekonomika a v neposlední řadě i politologie. Ve výzkumech šlo vedle toho, co vede ke štěstí jedince, též o zjištění sociálních souvislostí: co způsobuje, že ta či ona skupina lidí - ať malá nebo velká - je šťastnější než jiná skupina. Dnes je možno se setkat s rozsáhlými studiemi srovnávající například „míru štěstí“ různých národů, států, tříd, náboženských skupin a tak podobně. Výchozím bodem psychologických studií štěstí je často nejjednodušší forma poznání, které říká, že být šťastný je příjemné. V kultivovanější formě to může znít například jako „co to znamená žít a prožít dobrý život“. V rámci filosofie čteme o štěstí již u Aristotela. Ten hovoří o štěstí jako o touze po nejvyšší blaženosti (eudaimonía). Ta mu - a nejen jemu -byla nejvyšším dobrem, a to jak osobním, tak politickým (ve formě charakteristiky státu, kde jsou lidé šťastni). Nebyl by to Aristoteles, kdyby k tomuto cíli všeho snažení nepřipojil hned řadu poznámek, aby nevznikl dojem, že jde jen o takové to blaho, které prožívá člověk, který se dobře nají a napije nebo ten, kdo je šťasten, že vyhrál v loterii. Tak se hned v antice objevuje důraz na mravní (etickou) dimenzi charakteru šťastného člověka a zvláště pak na jeho ctnosti (areté) - na to, oč člověku jde (a na hodnotu tohoto cíle). Psychology při studiu štěstí zajímaly jiné otázky. Je možno je vyjádřit souhrnným výrazem: „co vede k tomu, že člověku je dobře?“ Přitom se však nevyhnuli definici štěstí. Jedna z definic například říká, že tam, kde hovoříme o štěstí, tam nám jde o „hodnocení života z kognitivních a emocionálních hledisek“ (Diener a kol., 2002). Zároveň museli odlišit to, co míní štěstím, od jiných blízkých pojmů, například od spokojenosti i životní spokojenosti, od pocitu blaha - blaženosti, pohody, radosti, potěšení a podobně. V posledních dvou desetiletích se to, co nazýváme štěstím dostává v psychologické terminologii pod pojem osobní pohoda (well-being) (Kebza, 2005). Počet psychologických studií věnovaných osobní pohodě stoupá v současné době logaritmicky.

Úzkost brání dětskému vývoji

Iva Macková, 4/2007
Intenzivní nebo příliš dlouhá úzkost brání přirozenému a zdravému vývoji dětí. Pomoci může psychoanalytická terapie posilující ego dítěte.