Online archiv

* Jeli byste na rodinnou dovolenou společně s nadřízenými, podřízenými, popř. kolegy?

Mnozí z nich trpí mírnou úzkostí a náhlými změnami nálad, zkrátka si svým psychoterapeutům stěžují, že nejsou šťastní. A tak vznikla nová éra antidepresiv, kterým se laicky říká „šťastné pilulky.“ Nejsou návykové a mají málo vedlejších účinků. Šťastné pilulky jsou tedy na vrcholu své kariéry a získávají celý svět. Ne všichni terapeuti jsou z nich ale nadšeni. „Díky ‚šťastným pilulkám‘ se lidé vyhýbají tomu, aby skutečně řešili své problémy,“ říká psychoterapeut Allan Smithon z newyorské univerzity. Pravda je ta, že pilulky léčí následky, ale ne příčiny. „Člověk si dá pilulku a už neřeší, kde se stala chyba. Je mu líp a tím to končí. Škoda že zatím neexistuje žádná pilulka, která by lidi naučila, jak se stavět ke svým problémům a asertivně jednat,“ dodává Smithon.

„Dej ramena dozadu a postav se rovně,“ říkávají mnohé matky svým dětem. Podle psychologů nejde jen o zdraví. Ve skutečnosti lidé rameny neverbálně komunikují a matky instinktivně vycítí, že pro dítě není dobré vysílat svěšenými rameny negativní signály. O roli ramen existuje však jen málo informací – pokud se na to zeptáte odborníků na neverbální komunikaci (kteří se soustředí především na tvář a ruce), pokrčí rameny. Jak paradoxní. Ve skutečnosti můžeme svými rameny ovlivnit náhled ostatních lidí na sebe samotné, odkrýt své emoce či zdravotní stav a pomocí nich i komunikovat. Podle zoologa Desmonda Morrise a antropologa Davida Givense znamenají velká ramena, která známe z klasických řeckých soch, vitalitu a sílu. Tvar „V“ (široká ramena, úzké boky) je tak žádaný, že trička se vyrábějí tak, aby „véčko“ podpořila nebo přímo vytvořila. Ramena mohou také vyjadřovat dominanci nebo postavení v hierarchii. Svou úlohu mají i při předávání pocitu štěstí (viz jejich charakteristický pohyb u břišních tanečnic). Postavení ramen lze využít při diagnostikování deprese. Jeden soudní psychiatr z Washingtonu říkával: „Poznám, že je pacient v depresi, ještě než otevře ústa. Ramena jsou svěšená, těžká a prakticky se nehýbou.“ Pokrčením ramen se vyjadřuje, že něco nevíme. Pohyb nahoru, který vzdoruje gravitaci, zdůrazňuje, co už bylo řečeno. Dokonce i když někdo lže, lze často podle nepatrného pohybu ramen vzhůru poznat, že něco není v pořádku. Ramena ovšem svědčí spíše o nedostatku důvěry než o lži samotné.

SLOUPEK

Vážená paní šéfredaktorko, časopis mne velmi zaujal řadou článků. Je to skutečně Psychologie dnes (podtrženo slovíčko dnes). S přátelským pozdravem

Dobrý den, v ukázce z knihy Kde se berou dobré nápady (PD 6/2012) vypadla zřejmě číslice nula. Druhá odmocnina ze 100 určitě není 31 ani zaokrouhleno ani nezaokrouhleno... Jinak příjemné počtení v celém časopise.

(PD 5/2012) Naše školství a vůbec oblast péče o děti je důsledkem podfinancování a chybějící dlouhodobé koncepce v tristním stavu. Místo zajištění podmínek pro hyperaktivní děti (asistenti, speciální pedagog, individuální studijní plán, relaxační prostor, pomůcky) jsou tyto znormalizovány užitím léků typu ritalin. Na rodiče je vyvíjen tlak, aby si je nechali předepsat. Ritalin je droga amfetaminového typu (stejně jako pervitin). Syn ho taky bral, byl apatický a spavý a po odeznění účinku rozjetý jak nákladní vlak. Podle mě by ho děti měly (pokud ho berou) brát minimálně, ale znám případy, kdy ho klukovi cpou 4 x denně, aby vydržel v přeplněné třídě i družině. Je normální tlumit stres z nevyhovujících podmínek drogou? Zuzza

Článek „Kdo to zaplatí ?“ (PD 6/2012) poskytuje korektní informaci o problému, v němž peníze jsou důležité, jen není známo, v které řadě. Pomíjí pouze variantu „chudoba cti netratí“. Je problematické, aby chudý platil večeři bohatému. Dáma takovou situaci obvykle nepřejde. Taktně a nenápadně předá peněženku milému, leč chudému studentovi (eventuálně) s rudýma ušima, nejlépe básníkovi. TBC veršotepce již dnes není podmínkou. Pán vzpomene na dobré vychování. Nemusí platit u stolu jako pan Bervitz, když hostil konkurenta, majitele cirkusu Kranze, v románu Cirkus Humberto. Při této příležitosti nenalepí obsluze tisícovku na čelo. Ba ani jí nesdělí, že nejlepší černej šrot (kaviár) je stejně v Paříži u Maxima. Eventuálně co se ho najedl vždycky na golfu v Dubaji. Ne aby utekl a dámu tam nechal samotnou. Tím by sice by otestoval, zda je to „žena do nepohody“ (brát), hysterka (rozhodně nebrat), třetí možností jsou „suspektně lehké mravy“ (bedlivě zvážit, zda brát nebo ne). To pakliže žena hodlá zaplatit jiným způsobem, než je obvyklé. Gentleman plný ohledů odejde poněkud stranou, jemně pokyne číšníkovi a uhradí účet včetně přiměřeného spropitného. K radám ala Guth-Jarkovský dodám postřeh z manželské poradny. Vychází ze situace, kdy oba partneři jsou solventní alespoň zhruba obdobně. Zkušenost klientek bývá shrnuta do věty: „Mělo mě to napadnout hned při prvním setkání. Věřil byste, že jsem musela večeři zaplatit sama?“ Katamnéza pak naznačuje složité problémy ve finančním hospodaření. Odhaduji, že podobný muž statisticky významně preferuje styl „každý za své“. Naopak opačný styl, když (muži) ptáčka lapají,velkoryse za něj platí, nemá do budoucna žádnou prediktivní hodnotu. Setkal jsem se také s řadou mužů, jejichž manželky buď byly feministky, nebo je manželé za takové považovali. Nikdy mi žádný z oněch pánů nesdělil,že by za něj žena platila. Inu, když dva dělají totéž…. Mezi chronickými osamělci jsou dosti častí „neúspěšní investoři“, kteří si stěžují: „Dnes jsou ženy hrozně vypočítavé. Když některou pozvete na rande, vyjde to nejmíň na tři kila – a nic...“. Slovo nic někteří nahrazují i tzv. českým záporem, zvučným to vulgarismem. Závěrem ještě pár slov k názorům znalců vytříbených mravů. Dáma má muži vydání oplatit drobnou pozorností. Nemusí to být fifty fifty, nebuďme pánové malicherní. Ovšem tulipán (v květomluvě beznadějná láska) za prsten s brilianty zřejmě není to pravé ořechové. Snad jedině pokud by šlo o prsten zásnubní a my hodlali trénovat na budoucí společné jmění manželů.