Online archiv

Známý zpěvák a herec, ale také vyučený elektrikář Richard Krajčo považuje to, co dělá, za svůj splněný sen. Povídal si s námi nejen o muzice a divadlu, ale i o tom, jaké to bylo, když chodil do školy.

Alkohol ve škole? Nic nového pod sluncem. Korbelu piva se v minulých stoletích nepatřičně věnovali nejen studenti, ale i kantoři.

Přírodní park Boheminium s maketami významných stavebních a technických památek České republiky v měřítku 1:25 je otevřenou učebnicí nejen pro školní mládež.

2. dubna se narodil jeden z nejslavnějších autorů dětských knih Hans Christian Andersen. Děti po celém světě oslavují tento den jako Mezinárodní den dětské knihy již od roku 1967. Letos byla pro oslavu vybrána noc z 3. na 4. dubna. Akci zaštiťuje Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu. Slaví se také v ZŠ Jevíčko.

Klára Hladečková vystudovala učitelství biologie a chemie pro střední školy na Přírodovědecké fakultě na Masarykově univerzitě v Brně. Po škole zkoušela studovat doktorát, učila na základní škole, na střední soukromé škole, zakotvila na Gymnáziu v Hořicích. Povídaly jsme si o rozdílech mezi výukou na střední a základní škole.

Přijíždím do Lincolnu, hlavního města lincolnského hrabství ve východní Anglii. Důvodem je studijní návštěva organizovaná evropskou agenturou CEDEFOP. Přihlásila jsem se na ni loni prostřednictvím české národní agentury NAEP a nebýt toho, nejspíš bych toto poněkud zapadlé, ale malebné město, kterému vévodí ohromující katedrála, nikdy nepoznala.

V minulém čísle Rodiny a školy byla položena v rubrice Pro a proti otázka, zda jsou učitelé lepší než učitelky, prostřednictvím níž bylo převedeno obdobné téma k diskuzi z oblasti zdravotnictví do školství. Většina uveřejněných odpovědí pocházejících z řad rodičů a učitelů vyjadřovala, že kvalita učitelské práce s pohlavím nesouvisí. K tomuto názoru se zcela přikláním.

Černé mikádo, černé oční linky, proklamovaný smutek, těsné kalhoty a trička, nenávist k současnému střednímu proudu - to je EMO. Jedna ze současných nejoblíbenějších subkultur dnešních teenagerů.

Proč se dnešní učitelé cítí nerespektováni? Text stěžující si na bezbřehý formalismus na školách a věčnou pravdu nadřízených vyvolal velký ohlas mezi učiteli. Kdy se jim zvedne sebedůvěra?

Již 11 let žiji v manželství. Máme dvě pěkné děti 4 a 8 let. Celých jedenáct let bylo naše manželství bezproblémové. Celých jedenáct let jsme žili bez konfliktů. Abych řekl pravdu, je to tím, že se mi manželka podřizuje. Já stanovuji to, jak bude vypadat program na další dny. Když chci, aby byl doma pořádek, stačí, abych na to upozornil manželku, a ona to zařídí. Vždycky mám doma poslední slovo. Manželka mi nikdy neodporuje. Na jednu stranu je to příjemné, protože prosadíte svůj názor, na druhé straně mě to po těch letech už začíná nudit. Potřebuji, aby mi občas někdo doma odporoval. Nevím, jak se to stalo, ale zamiloval jsem se do kolegyně. Kolegyně je energická žena, pravý opak mé manželky. Nikdy si nebere servítky, když mi chce něco vytknout. Je to pro mě inspirativní, na druhé straně se obávám toho, že těch jisker srší až moc. Pravidelně se hádáme a bojím se toho, že stabilní život s takovým člověkem by byl hodně náročný. S kolegyní jsem měl i sex a bylo to perfektní, bouřlivé. Tak energetický sex jsem nikdy se svou ženou neměl. Hrozně mě tento vztah láká, na druhé straně si jsem jistý, že bych v domácnosti s takovou ženou žít nechtěl. Problém je v tom, že nechci žít paralelní vztahy. Chci žít jeden plnohodnotný vztah. Co mohu udělat proto, abych oživil své manželství, aby se mi v něm líbilo, abych byl spokojenější?

V našich školách přibývá žáků jiných etnik. Někteří učitelé to vnímají jako problém, jiní jako výzvu, která může být přínosem pro ně i pro ostatní žáky. Přináším několik situací z vlastní zkušenosti, které mimo jiné dokazují, že multikulturní tolerance v řadách učitelů ještě není samozřejmostí.

„Ahoj, mami, prosím tě, zase nestíhám. Vyzvedla bys Aničku ze školky?“. Co bych pro svoji dceru neudělala, přemítám po uspěchaném rozhovoru. Aničku moc ráda uvidím, ale životní styl mé dcery se mi vůbec nelíbí. Před školkou chvíli hledám volné místo pro parkování a za okamžik se už vítám s vnučkou. Venku je krásně, tak plánujeme zajet si na zmr z linu. Otvírám zadní dveře a Anička se nejistě zeptá: „Babi, ty pro mě nemáš sedačku?“ Jistě jste se někdy dostali do podobné situace. V radostné chvilce nad neplánovaným setkáním s vnoučky zapomenete promyslet, jak si předáte dětské sedačky pro jejich bezpečnou jízdu v autě. Ani na pár metrů nemá cenu riskovat a vézt dítě bez sedačky. Kvůli ušetřené chvilce času si přece nechcete vyčítat nerozvážné rozhodnutí po zbytek života. Zalovím v kufru auta a vytáhnu úhledně složený balíček. Za pár minut si už Anička vesele poskakuje na sedačce a volá: „Babi, já už nechci zmrzlinu, zajeďme si radši do zoo!“ Energie sršící z vnučky se přelévá i na mě, otáčím auto a nabíráme směr zoo.