Online archiv

Jsem rodičem dvou školou povinných dětí. Dcera je na druhém stupni základní školy a syn na prvním. O školství a vzdělávání se hodně zajímám a snažím se pro své děti vybrat to nejlepší. Z toho důvodu jsem dceru nedala na osmileté gymnázium, neboť jsem dala na rady odborníků, že sice elita má lepší výkon, ale děti se ve skutečnosti méně naučí o životě. Představa, že moje dcera se setkává a učí s normálními dětmi pouze do svých deseti let, a pak se stýká jen s vybranými ambiciózními jedinci, se mi moc nelíbila. Chtěla jsem, aby si nekazila dětství jen biflováním nepodstatných faktů, jak se tomu často na gymnáziích děje. Četla jsem mnoho příspěvků na toto téma a hodně mne ovlivnil například pan Feřtek, který kdysi o neprospěšnosti osmiletých gymnázií psal do Reflexu. Dcera je velmi nadaná, dobře se učí, takže by se na osmileté gymnázium určitě dostala. Nicméně jsem jí vysvětlila, jaké to má výhody a nevýhody, a ona sama si vybrala, že zůstane na základní škole. Jak se na to dívám po dvou letech? Jediné téma: kázeň V šesté třídě se kolektiv a styl výuky na základní škole proměnil. Do té doby jsem byla vcelku spokojená, a to i s paní učitelkou, která, jak se mi zdálo, sledovala nové metody a děti vedla nejenom k naučení se látky, ale rozvíjela u nich i jiné dovednosti. Ovšem v šesté třídě to bylo najednou úplně jiné. Asi šest nejnadanějších spolužáků mé dcery odešlo. Klima ve třídě se změnilo. Spolu s dospíváním dětí se učitelům přestalo dařit úplně třídu zvládat. Nyní na třídních schůzkách už vůbec neřešíme to, co a jak se děti učí, jak jsme byli zvyklí. Jediným tématem se stala kázeň. Často se v médiích přirovnávají učitelé ke krotitelům divoké zvěře. Dříve mi to přišlo jako nesmysl, nyní už vím, o čem se mluví. Třídní učitelka vyjmenovává žáky, kteří budou mít třídní důtku a kteří ředitelskou. Vypočítává problémy, které třída způsobila, a kdo si na ni kde stěžoval. Rodičům klade na srdce, aby s dětmi promluvili a snažili se je přimět k lepšímu chování. Co mne úplně dorazilo, bylo konstatování, že z této třídy asi žádní gymnazisté nevyrostou, takže o učivo a dobré známky prý tolik nejde. Když jsem si o tom byla s paní učitelkou promluvit, řekla mi, že jsem přeci svou dceru měla dát na osmileté gymnázium. Zjistila jsem, že veškeré lamentování proti osmiletým gymnáziím sice může být pravdivé, ale pokud existují a děti skutečně selektují, je nesmysl nadané dítě do nich nepřihlásit. Sleduji se stále větší úzkostí, jak moje dcera ztrácí zájem o učení, škola ji nebaví a stejně jako její spolužáci začíná domů nosit poznámky.

V době, kdy se připravuje státní maturita formou testů, písemné testy slouží jak přijímačky na střední i vysokou školu, se může zdát toto téma trochu zvláštní. Proč bychom neměli testovat? Co může být na testech špatného? Přeložila jsem vyjádření několika zahraničních učitelů, kteří na toto téma vypovídali pro britský časopis pro učitele Times Educational Supplement.

Jakub Fišer je synem předsedy vlády Jana Fišera. Ve svých třiceti letech je proděkanem pro vědu a výzkum Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze. Hovoří o výchově a podpoře mimořádných matematických talentů.