Online archiv

Dítě s DMO se narodilo se zdravými klouby a svaly, ale jeho mozek nedokáže správně řídit pohyb těla. Porucha není dědičná, má několik různých forem a je možné ji zmírnit pravidelnou a vytrvalou rehabilitací.

Jak efektivně vést komunikaci s rodiči? To je otázka, kterou si kladou pedagogové všeobecně a učitelky mateřských škol obzvlášť, protože se s rodiči žáků vídají nejčastěji. Mají k tomu příležitost při předávání dětí. Při rozhovorech se zákonnými zástupci se jim opakovaně stává, že rodič zlehčuje informaci, kterou mu o dítěti podávají, nebo se snaží humornou formou ji bagatelizovat. Stává se i to, že nerespektuje upozornění na zdravotní stav dítěte, které přivádí do školky s infektem horních cest dýchacích, že dává okázale najevo ekonomické rozdíly, ze kterých pro něj automaticky vyplývá, že předškolní vzdělávání je služba. Mnohdy vědomě nemluví pravdu a velmi často nekomunikuje vůbec. Učitelky pak podle svého vyjádření pociťují při rozhovorech s rodiči marnost, nejistotu a vztek. Rodič nemá odborné pedagogicko -psychologické znalosti v oblasti předškolní výchovy, ale zpochybňuje jejich autoritu a přivlastňuje si právo zasahovat a rozhodovat o procesech, které probíhají v mateřské škole. Dotazníkové šetření, které k tomuto tématu proběhlo mezi učitelkami mateřských škol Středočeského kraje, se zabývalo tím, co je charakteristické pro interakci učitelky a rodiče. Je to vzájemná důvěra. Nejlepší profesní dovedností učitelky, která rozvíjí tento vztah, je autenticita, tedy přirozenost, pravdivost a opravdovost v přístupu k dětem. Mezi podstatné prosociální vlastnosti řadí učitelky mateřských škol důvěru v lidi a spolupráci. Nejdůležitějším komunikačním návykem pedagoga by měla být schopnost připustit svůj případný omyl a dát prostor pro vyjádření druhého. Z oblasti nonverbální komunikace nejvíce k interakci mezi učitelkou a rodičem přispívají gesta. Vyhrožování je forma, která komunikaci nejvíce znesnadňuje. A mezi prvky aktivního naslouchání se jeví jako nejpodstatnější prvek stimulování.

S dítětem, které vyrůstá v náhradní rodině, přichází do mateřské školy spousta nejrůznějších podnětů, jež může učitelka využít při práci s dětmi, ale i netušených situacích, na které je třeba okamžitě reagovat. Zejména pokud je adopce přísně střeženým tajemstvím rodiny, mohou na učitelku čekat horké chvilky…

Projekt představuje nabídku učiva, která se soustředí kolem určitého tématu nebo ústředního motivu. Využíváme přitom různorodé činnosti (vyprávění, námětovou hru, vycházku, kreslení, malování, zpívání, dramatizaci, pokus, bádání, exkurzi…), které téma propojují a dodávají mu tak na rozmanitosti a pestrosti.

Školy pro svou práci potřebují zpětnou vazbu. Jednou z možností jsou i návštěvy školních inspektorů. O tom, jak probíhá inspekce na školách, ale i o tom, čeho si cení na práci našich mateřských škol, mluví Irena Borkovcová a Alice Bláhová.

Ráda bych vyjádřila velký obdiv a dík všem zaměstnancům mateřské školy Čs. exilu 670 z Ostravy-Poruby. Záměrně píši „zaměstnancům“, protože na akcích školky se podílejí pedagogové, pomocní pracovníci, školnice a také kuchařky. Měla jsem možnost zúčastnit se několika skvělých akcí, naposledy to bylo společné bobování na Pustevnách. Na tento výlet jelo přibližně čtyřicet dětiček, k tomu pedagogové a několik maminek-dobrovolnic. Důležité je zmínit, že akce se zúčastnilo mnoho dětí s těžkým handicapem ve věku 3–6 let! Viděla jsem, jak jsou učitelky pozorné, neustále ve střehu a připravené řešit jakoukoli situaci, která během cesty také nastala, a vše s péčí, pečlivostí, neustálou psychickou podporou a hlavně pořád s úsměvem na tváři po celou dobu výletu! Neuvěřitelné! Tato činnost se nedá v žádném případě vykonávat, pokud člověk nemá srdce na tom „pravém místě“, jak to u zaměstnanců této školky je! Je důležité tento přístup ocenit, jelikož v dnešní době není samozřejmostí. Velice si toho vážím, obdivuji to a děkuji.

Vážené a milé kolegyně, 28. březen je Dnem učitelů. V tento den dostávají někteří pedagogové květiny. Já bych moc ráda poslala v tento den symbolickou kytičku většině ředitelek a učitelek z mateřských škol. Chtěla bych jim poděkovat za velký zájem, který projevují o své další vzdělávání. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla zajišťovat akce dalšího vzdělávání učitelek mateřských škol. Byla to práce náročná, ale radostná. Velmi jsme si s kolegyní vážily toho, že o akce našeho předškolního oddělení byl obrovský zájem. Za zmínku nestojí jen velký zájem „mateřinek“, ale i radostná pracovní atmosféra, kterou právě kolegyně z mateřských škol dovedou na seminářích vytvářet. Také nyní mám možnost jako lektorka občas se zúčastňovat seminářů v různých místech naší republiky. Setkávám se s řadou pracovnic a pracovníků organizací, kteří v současnosti DVPP zajišťují. Všichni se shodují v tom, že „mateřinky“ jsou otevřené získávání nových vědomostí a dovedností. Jsou to právě učitelky a ředitelky mateřských škol, které mají i v současnosti příkladný zájem o další vzdělávání. Často se mi vybavují slova, která napsal před téměř dvaceti lety báječný pedagog a hudební skladatel Pavel Jurkovič: „Jestliže někdo nemůže být nikdy spokojen se stavem svého poznání, vědomí či dovedností, je to právě učitel.“ Jaká je situace v DVPP dnes? Dovolte mi můj zcela subjektivní názor: není právě růžová. Organizace, které DVPP v současné době zajišťují, pracují podle mých poznatků ze seminářů, které vedu, často v nevyhovujících podmínkách, jejich pracovníci jsou zavaleni nepřiměřeným množstvím úkolů a administrativy. Naopak kladně hodnotím vskutku bohatou nabídku vzdělávacích akcí a lektorů. Myslím, že každý pedagog, který má o DVPP zájem, má možnost si vybrat podle toho, co ke zkvalitnění práce potřebuje. To, že šanci na uskutečnění nemají všechny semináře, které byly do nabídky zařazeny, ale jen ty, na které se přihlásil dostatečný počet pedagogů je dvojsečná zbraň. Někdy to může být pro lektora varovný signál: špatně zvolený název akce, který neláká, nebo to zkrátka není „to pravé ořechové“. Mnoho učitelek z různých míst celé České republiky v současné době navštěvuje i semináře, které pořádá vydavatelství Portál. Když se kdysi objevily první semináře v Portálu, zdálo se mi to zbytečné, vždyť organizátorů DVPP není málo… Čím dál víc si ale uvědomuji velký přínos těchto akcí. Portál nabízí setkání pedagogů i na celostátní, a ne jen regionální úrovni, což je skvělé… Účastníci mnohých akcí vidí a slyší, že autor knížky, která v Portálu vyšla, ji nepsal „od stolu“, ale zúročil v ní své poznatky z praxe. Právě nyní, v březnu a dubnu, se sejdu v Portálu s již třetí a čtvrtou skupinou zájemců o akci, při které si hrajeme s padákem, stuhami a šátky. A je báječné vidět a znovu prožívat zájem pedagogů a radost z her, při kterých se – a věřte, že bez problémů – dostáváme do role dětí.

Poradenská linka pro pedagogy