Online archiv

Každý tvůrčí člověk si nejvíce cení nápadu, který může umělecky zpracovat. Umělec bez nápadu je jako země bez vody. Jedině z nápadů vznikají romány, sochy nebo obrazy. Samozřejmě je důležité zpracování i řemeslná zručnost. Spisovatel, sochař nebo malíř zpracují svůj nápad v jedno umělecké dílo, a pokud nedostane nový nápad, může se dostavit umělecká krize. Kolik takových děl vytvoří i velmi produktivní umělec za život? Deset, dvacet, či více? To znamená jeden umělecky ztvárněný nápad za čtyři nebo sedm let? Učitel každou hodinu předkládá dětem poznatky, které jim má podat pokud možno zajímavou formou a s individuálním přístupem. Jak to zařídit, aby pětadvacet i více dětí najednou poslouchalo, vnímalo a osvojilo si vědomosti, když to navíc nepokládá za svůj zájem. Proto je učitel nucen sypat nápady z rukávu, materiálně si je zpracovat, předložit poutavou formou dětem, individuálně probrat s dětmi, které neporozumí vykládané látce napoprvé, mít připravené další nápady pro ty, kteří naopak pochopí a po zbytek času by se nudili. Následně zkontrolovat a ohodnotit výsledky práce dětí a tím i své. Další, ne úplně jednoduchou prací učitele je nést na trh svou divadelní kůži. Každý den je přehlídkou vystoupení učitelů před publikem dětí a to je velmi kritické až nemilosrdné. Hodnotí vzhled, postoje, gesta, mimiku, řeč, způsob komunikace, slovník a náladu pedagoga a sleduje jeho reakce. A že je to publikum pozorné, lze například ověřit při pantomimických hrách, kdy je dětem navrženo představovat své učitele. O to více je třeba ocenit pedagoga, který je schopen a ochoten pracovat před svými kolegy, nadřízenými, inspekcí či rodiči. Pozvat rodiče do školy a ukázat jim, jak tvůrčí a komunikačně náročná je kantorská práce, je podle mne tou pravou cestou, jak učitelskému povolání vrátit respekt veřejnosti. V naší mateřské škole jsme zvolili cestu rodinných dílen, ve kterých s dětmi za přítomnosti rodičů i prarodičů zpíváme, cvičíme, tancujeme, hrajeme hry a vyrábíme drobné dárky. Zpětnou vazbou, že naši práci rodiče oceňují a uznávají, jsou otázky a konstatování typu: „A vy mu rozumíte?“ „On vás ten náš kluk poslouchá.“ „Jak to, že tady si všechno dělá sama a doma to tak nefunguje?“ „To umí tolik básniček?“

Každoročně s našimi nejstaršími dětmi jezdíme na týdenní výlet do rekreačního zařízení ve Šlovicích u řeky Berounky. Tato oblast nabízí spoustu aktivit pro trávení času v lese, u řeky či na louce. Každý výlet má podobu projektu, který motivuje děti pro každodenní činnosti. Třináctá výprava nesla název „Lodí kolem světa“. První den se děti seznámily s chatou, jejím okolím a především s námořníkem a jeho mapou země Tramtárie, znázorňující okolní ostrovy a zátoky. Z dětí se tak rázem stali plavčíci, kteří každý den „vyplouvali“ z Tramtárie za dobrodružstvím. Před výpravou bylo nutné, aby si plavčíci vyrobili každý svůj dalekohled. Navštívili společně ostrov Pestropéráků, kde jeho obyvatelům upletli proutěné klícky (klícky z pedigu a ptáček z keramiky). V Krokodýlí zátoce našli „opravdové“ krokodýlí zuby, jimiž se ozdobili. Další den je šipky dovedly až do země Chapadlové. Zde našli spoustu neznámých rostlin, ty si uchovali na památku (paletky z přírodnin). V zemi Mokrých ploutví za nočního šera hledali a našli poklad. Celý den pak společně strávili na Ostrově divokých koček u Žraločí zátoky (celodenní výlet ke Skryjskému mostu). Na konci týdne byli za odvahu všichni pasováni z plavčíků na kapitány, u této slavnostní příležitosti si společně na rozloučenou zatančili. Domů si pak kromě „pokladů“ odváželi i spoustu nezapomenutelných zážitků.

Naše mateřská škola se zapojila do unikátního projektu Člověka v tísni, největší neziskové organizace v České republice. Tato organizace si vytkla za cíl pomáhat dětem a dospělým po celém světě prostřednictvím řady programů rozvojové a humanitární pomoci. Jedním z nich je také projekt v Namibii, kde zřizuje chráněné dílny a tak dává zaměstnání a tím i trvalý příjem místním lidem. Vznikají zde tašky, šperky, ale také například panenky s tradičními africkými vzory. Jednu z nich zakoupila také naše MŠ z finančních prostředků získaných sběrem pomerančové a citronové kůry. Naše děti tak vedeme k poznávání odlišných kultur a rozvíjení multikulturního pohledu na svět. Hra s černou panenkou je pro děti stejně zábavná jako s těmi, na něž jsme zvyklí u nás. Panenka z Namibie nás učí, že odlišné způsoby života nejsou bariérou mezi námi.

Dopravní projekt Barevný semafor byl hlavní náplní dubnové činnosti naší mateřské školy. Děti se učily jednak poznávat dopravní prostředky, ale hlavně orientovat se bezpečně v dopravním ruchu, poznat základní dopravní značky, barvy semaforu a dbát na svou bezpečnost při chování na silnici. V rámci projektu mateřskou školu navštívili policisté, kteří pro nás připravili dvě přednášky o bezpečnosti, správné cyklistické výbavě, připravili pro děti zajímavé soutěže s odměnami. Děti si také prohlédly policejní automobily, největším zážitkem byla ale ukázka výcviku policejního psa Zanuse na školní zahradě. Předvedl dětem, jak umí poslouchat, ale také zadržet zloděje. Společnou akcí rodičů a dětí v rámci projektu byl pak cyklistický výlet podél řeky Moravy. Téměř 50 cyklistů se vydalo cyklostezkou do Kostelan a přes Kunovský les a občerstvení v hospůdce Pod kaštany zpět k mateřské škole. Ti nejmenší účastníci se vezli na sedačkách maminek či tatínků, ti zdatnější zvládli deset kilometrů sami. Všichni účastníci pak obdrželi veselé pamětní listy. Děti také navštívily v rámci projektu letiště v Kunovicích, Muzeum letadel, projely se vláčkem i autobusem. Vyvrcholením projektu pak bylo „Koloběžkování“ na sportovním hřišti, kde děti předvedly své schopnosti a dovednosti při jízdě zručnosti, rychlosti a obratnosti na koloběžkách a své znalosti ukázaly při určování dopravních značek a správném poskládání barev semaforu. Všechny si pak právem zasloužily krásné diplomy, drobné odměny i nějakou tu sladkost. Různé projekty v naší mateřské škole pořádáme často, ale na společný cyklovýlet jsme si troufl i poprvé a určitě ne naposled, děti byly nadšené a rodiče pochopitelně s nimi.

Je ráno, sluníčko otevřelo svá ospalá očka, narovnalo paprsky, vyhouplo se na oblohu a rozhlédlo se do všech stran. Svůj nejdelší paprsek poslalo do okénka s květinovou záclonou, za kterým byl dětský pokojík.

Předprázdninové vyrábění uvedeme společným povídáním o tom, jak kdo bydlí. Jak bydlí domorodci v rovníkové Africe? Jak kočovní pastevci v Mongolsku a jak Eskymáci v polárních krajích?

Angličtina je první cizí jazyk, se kterým se naše děti setkávají již v předškolním věku. Napadlo nás ale někdy, jestli děti ví, kde se mluví anglicky, ve které zemi by si mohly anglicky říct třeba o zmrzlinu? Nebo proč se učí právě takový jazyk, když ani netuší, odkud pochází? Příležitost představit Velkou Británii formou pro děti nejbližší se nám naskytla při vyhlášení výtvarné soutěže „Honzíkova cesta Evropou“. Pro děti jsem připravila panely s mapou a fotografi emi známých a populárních anglických postav i postaviček z filmů a seriálů, které okamžitě poznaly, a textem s obrázky pro vytvoření představy, jak odlišná a zajímavá země to je. Děti zajímalo, proč tam není prezident, proč tam často prší, jak chutnají jejich moučníky a kde bydlí královna, jak je možné, že tam jezdí tak krásné červené autobusy a u nás ne. Paní učitelka, která s dětmi každé úterý pracuje, s nimi pročetla celý text i v angličtině a děti anglicky pojmenovávaly, co viděly na obrázcích. Vybrat náměty na výtvarné práce bylo snadné – královna na procházce, fiktivní jízda dvojposchoďovým autobusem do Londýna…, až jednou budou velcí a budou cestovat. Seznámení se zemí, jejíž jazyk se u nás děti učí, je výborný nápad. Vždyť i ten anglický text jejich písničky, kterou si zpívají: „London Bridge is falling down, falling down, falling down, London Bridge is falling down, my fair lady…“ zní teď nějak přesvědčivěji.

Janu Wynn, maminku dvou malých kluků, do Anglie přivedla snaha „vyčistit si hlavu“. Chtěla zapomenout na pracovní i soukromé starosti, takže opustila místo v kanceláři a z Čech odešla do Velké Británie.