Online archiv

Vydání: 4/2006

O motivaci při nápravě řeči

Milada TicháNamalovala Kateřinka Kalendová,MŠ Podlesí, Svatava., 4/2006
Kde je ukryto kouzlo, jak povzbudit a motivovat dítko předškolního věku, aby v logopedické poradně i doma ochotně zdolávalo překážky při úpravě výslovnosti? V počátcích svého působení jsem se spokojila jen s pochvalou, bonbónkemči obrázkem, později jsem vymýšlela možné i nemožné, úspěšné i méně úspěšné, jak účinně proniknout, samozřejmě za předpokladu dobré spolupráce s rodiči, do"hlubin dětské duše". I když na každého platilo něco jiného,velmi se mně osvědčily následující nápady: tak zvaná žákovská knížka; veřejná pochvala za sebemenší úspěch před kolektivem třídy; zveřejnění fotografie v novinách s příslušným textem; procvičování veršovánky (vlastní tvorba)týkající se nějaké konkrétní příhody dítěte.Moje vlastní osvědčené motivace byly vždy podpořeny i dalšími, např. dárky všeho druhu od rodičů či dalších příbuzných. Kromě pamlsků či zájezdů také zvířátka - kočičky, pejskové, v jednom případě dokonce kůň a terárium shady. Ojediněle to byla vlastní iniciativa dítěte, přání"abych mluvil jako ti druzí, bylo mi rozumět"apod.Někdy pomohlo povzbuzení, aby měla maminka či někdo jiný radost. Jonášek z Prahy si během prázdninového pobytu upravil R z lásky k dědečkovi. U Šimonka zápasícího s úpravou hlásky R způsobil doslova zázrak nápis předschodištěm na Bezdězu:"Kdo si při počítání schodů něco přeje a dobře je spočítá, přání se mu splní."S úsměvem vzpomínám i na dva chlapce a jednu holčičku, jejichž maminky se provdaly do Ameriky a chtěly, aby jejich děti nejen česky mluvily, ale i správně vyslovovaly všechny hlásky. Společnými silami a díky skutečnémuzájmu dětí se nám to podařilo během jejich několikaměsíční dovolené.Jedna příhoda je však k zamyšlení. Koncem září minulého roku zazvonila u našich dveří dvě děvčátka s neobvyklou prosbou:"Prosíme vás, udělejte něco s naší spolužačkou, všichni se jí smějí, moc špatně mluví."Jenže na maminku (Italku) zapůsobilo upozornění paní učitelky negativně. Děvčátko přešlo na jinou školu.

Hrajeme a zpíváme si s pohádkou

Iveta Sinkulová, 4/2006
Za dlouholeté spolupráce MŠ Čtyřlístek a ZUŠ v Říčanech se uskutečnilo již mnoho dětských vystoupení. Tato spolupráce byla v roce 2004 završena založením dětského hudebního souboru Mikeš. Repertoár souboru je zaměřen výhradně nastředočeskou píseň a lidovou slovesnost.Soubor, který je složený z dětí ve věku od 5 do 18 let, se aktivně podílí na kulturním životě regionu a Středočeského kraje. V loňském roce se Mikeš stal součástí Vlastivědné společnosti Ladova kraje a od letošního roku ječlenem Folklórního sdružení České republiky.Velmi si vážíme spolupráce s hudebním skladatelem Pavlem Jurkovičem, který se společně s paní Mílou Smetáčkovou stal kmotrem souboru Mikeš.Během pohádkového muzicírování, které je naplánováno na 12.5.2006 od 17.30 hodin v MěKS U Labutě v Říčanech, proběhne i křest knihy P. Jurkoviče,,Otvírání paměti".Na koncertě věnovaném všem maminkám k jejich svátku budou znít skladby a písničky Pavla Jurkoviče. V úvodní části koncertu děti zahrají a zazpívají písničky ze sbírky,,Pohádky z rozkvetlé louky a stříbrné tůňky".Hostem koncertu bude metodička hudební výchovy Eva Hurdová.

ZÁBAVNÝ BLOK PŘEDŠKOLÁKA

Mgr. Marie Těthalová, 4/2006
ZÁBAVNÝ BLOK PŘEDŠKOLÁKA I LOGIKA A PRÁCE S TUŽKOUPraha, Portál 2006, 80 s.

SKLÁDAČKY Z PAPÍRU

Bc. Magdalena Felixová, 4/2006
Michaela Bubíková Computer Press, Brno 2006, 48 s.

Odpovídáme na vaše dotazy

PhDr. Marta Jurková, Ph. D.Nakreslila Verunka Drápalová, MŠ Žižkova., 4/2006
Novela vyhlášky pro MŠ

Hledání velikonočního zajíčka

Lenka Wildová, 4/2006
Zaměření naší šestitřídní mateřské školy, která se nachází u Hostivařského lesoparku, je přírodovědně ekologické. Snažíme se dokázat, že i děti v Praze mohou žít co nejvíce v přírodě a s přírodou.Velikonoce v naší škole jsou ve znamení"Hledání velikonočního zajíčka". Část dětí zajíčka hledá v lesoparku podle stop, které jim zanechává, a plní při tom velikonoční úkoly. Odměnou jim je důkladně ukrytýčokoládový zajíček, který na ně čeká v lese.Ostatní děti se na zajíčka připravují tak, že mu kreslí obrázky pro radost. Ráno chlapci s pomlázkou omladí všechny zaměstnance školy a dostanou výslužku. Hrajeme si jarní hry a pozorujeme, zda na zahradě nechodívelikonoční zajíček, děti ho na chvilku zahlédnou a je pryč. Najednou se ozve klepání a zajíček je tady, děti mu zazpívají, předají obrázky a čekají sladkou odměnu. Ale co se nestalo - zajíček koledu někde na zahradě ztratil.Děti tedy podle stop pátrají po svém čokoládovém překvapení a s jásotem dárky od zajíčka objeví. Po důkladném hledání čeká na děti sladká odměna. A pak už se jen těšíme na další Velikonoce a na to, jak budeme společněhledat velikonočního zajíčka.

Balónková show

Iveta Havlíčková, 4/2006
Skřítek Balónek přišel navštívit i se svými čtyřmi kamarády skřítky naši mateřskou školu v Údlicích. S ranečky, ve kterých měli připravené pomůcky na soutěže, přišli na naši zahradu. Školka byla vyzdobena balónky, pentlemi,třásněmi. Každému muselo být jasné, že se bude konat Balónková show.Pět skřítků se představilo: jako první skřítek Srdíčko, který měl na starosti stanoviště s houpačkou, kde se děti rozhoupaly a nohou se snažily dotknout zavěšeného nafukovacího balónku. Hajánek si házel s dětmi míčkem nakuželky a děti se jich snažily shodit co nejvíce. Zahradníček v jiném koutě zahrady procvičoval hod míčkem do okénka velkého domečku. Kvítko naložil na kolečko balón a běžel s ním slalom mezi pneumatikami. Děti musely dávatveliký pozor, aby jim balónek z kolečka nespadl.Skřítek Balónek vše kontroloval, navazoval kontakty s dětmi i rodiči a řádil s nimi v odpočinkových zónách na své balónkové duchně naplněné balónky. Dále s dětmi vyhazoval a koulel míče po barevném padáku a skákal nabalonu"s ušima"(balanční míč). Každé dítě, které uspělo, nebo si alespoň zkusilo splnit úkol na stanovišti, dostalo od skřítka razítko na ruku.Když měly děti splněné úkoly na všech stanovištích, skřítek Balónek vyhlásil soutěž pro rodiče (a děti vydatně pomáhaly). Rodiče měli za úkol vymodelovat nebo namalovat svého skřítka. Na připravenou šňůru mezi stromy paksvé výtvory zakolíčkovali a vymodelované skřítky umístili na připravené podložky. Výtvory jsme vyzdobili chodby naší mateřské školy.Po skončení výtvarné soutěže skřítek Balónek svolal všechny rodiče a děti do kroužku. Na vyvolání skřítkem Balónkem předváděli jednotlivé děti s rodiči svého skřítka, kterého namalovali nebo vymodelovali. Každé dítě siodneslo domů malou hračku, spoustu sladkostí, diplom za účast a když všichni ukázali skřítkovi Balónkovi razítka na ruce, ještě jim přidal balónek ze své balónkové duchny.

Den čarodějnic

foto MŠ, 4/2006
I v naší mateřské škole se stále snažíme připravovat zajímavé akce pro naše děti. Chtěli bychom vás seznámit s jednou opravdu povedenou. Je jí Den čarodějnic.Na tuto akci jsme se dlouho připravovali. Měsíc předem jsme vyhlásili soutěž o nejstrašidelnější čarodějnici, strašidlo, které vyrobí dítě ve spolupráci s maminkou, tatínkem nebo prarodiči. Netušili jsme, jak jsou rodičešikovní a nápadití, strašidla nám zdobila školku až do prázdnin. Ani my ve školce jsme nezaháleli, ve třídách jsme vyráběli čarodějnice z papíru nebo z látky, čarodějná košťata, zpívali jsme píseň Ježibaba, četli pohádky, přicvičení jsme skákali přes košťata a stále čarovali.V Den čarodějnic přišly všechny děti v kostýmech, které doma s maminkou vytvořily, a ani personál mateřské školy nezůstal pozadu. Po čarodějnické svačině jsme se vydali na školní zahradu. Začali jsme divokým čarodějnickýmdiskotancem, po kterém děti soutěžily v zajímavých disciplínách: hod koštětem, jízda na koštěti, házení gumových hadů do kotle nebo trhání perníčků. Kdo měl žízeň, mohl se napít čarodějného lektvaru proti zlobení z komáříchnožiček, pavučin a hadích ocásků.Po splnění všech úkolů děti dostaly čarodějné peníze a šly si nakoupit k čarodějnici různé drobnosti (sladkosti, samolepky, obrázky, korálky, ozdoby do vlasů, balónky a jiné). Zapálil se oheň a děti spálily svoje maléčarodějnice, které si vyrobily, a po polévce ze žabích stehýnek (špenátové) si s naší pomocí opekly buřty. Po celý den krásně svítilo a hřálo sluníčko, ale nás těšila hlavně radost dětí, chuť rodičů si hrát a celkováspokojenost.

Cesta vlakem je dobrodružství i inspirace

Marie VálkováObrázek z MŠ Okružní, Orlová - Lutyně., 4/2006
Když jsem se zeptala dětí, jestli někdy jely vlakem, zjistila jsem, že z třiadvaceti jich sedm vlakem ještě nejelo. A tak jsme se s kolegyněmi rozhodly, že s dětmi vlakem pojedeme my. Jistě nemusím zdůrazňovat, že bezpečnostdětí byla pro nás prvořadá.Město Orlová vlakové nádraží nemá. Proto jsme zvolily cestu autobusem z Orlové do Bohumína, pak vlakem do Karviné a zpět do Orlové opět autobusem. V Bohumíně si děti prohlédly nádraží - okénko, kde se kupují jízdenky,jízdní řád, čekárnu, bufet, zrekonstruovaný podchod a nástupiště k vlakům, kolejiště, velké hodiny, paní výpravčí a samozřejmě vlaky. Jízda sice uběhla rychle, ale i tak měly děti o čem vyprávět, sdělovat své zážitky a pocity zcestování - co se jim líbilo a co naopak nelíbilo. Překvapilo nás, že si děti všimly poškrábaných oken, zničených sedadel a odsoudily chování těch, kteří to udělali. Převládaly však kladné pocity a radost z jízdy i celéhocestování."Cesta vlakem"byla námětem her několika dní. Děti naší MŠ jsou zvyklé, že různé činnosti a hry samy navrhují - co by chtěly k danému tématu dělat, co by se chtěly ještě dovědět, o co mají zájem. Nejinak tomubylo i po našem výletě. S dětmi jsme si na vlaky nejen hráli, ale ztvárňovali je pohybem ve spojení s hudbou, výtvarně.Povídali jsme si i na téma:"Co by se stalo, kdyby...","S kým by nejraději cestovaly a kam"a podobně. Děti z nabízených pomůcek a různých materiálů vlak sestavovaly, určovaly barvu, počet a velikostvagonků, který vlak je krátký, dlouhý, vyhledávaly dvojice lokomotiv nebo vagonků. V encyklopediích vyhledávaly i jiné dopravní prostředky, které jezdí po kolejích (tramvaje, metro). Zařadili jsme i sluchovou hru, kdy dětipoznávaly různé zvuky.Velmi se jim líbila interaktivní hra"Vláček jede". Rozvíjí vzájemnou důvěru, spoléhání se na druhého, odpovědnost za splnění úkolu. Nejprve si připomeneme, jak to chodí na nádraží, povídáme si, jak cestujemevlakem apod. V herně si vymezíme prostor pro depo. Děti utvoří dvojice a postaví se za sebe. První ve dvojici je mašinka, která se porouchala (dítě zavře oči) a řídí ji vagon, který stojí za ní. Ani mašinka, ani vagon nicneříkají a jejich úkolem je dostat se bezpečně do depa, kde mašinku opraví."Vagonek drží"mašinku"za ramena a jemně ji vede do depa. Během hry se děti vystřídají.Výlet vlakem byl pro děti přínosem a jejich radost a spokojenost pro nás učitelky odměnou.