Online archiv

Školský zákon (dále ŠZ) platný od roku 2005 přináší mnohé novinky do vzdělávání, jeho obsahu i forem, ale také zasahuje do dokumentů škol a školských zařízení. Ne ve všech dokumentech, které vydali ředitelé a zveřejnili na internetu pro své školní družiny, se nové pojetí již uplatňuje.

Když u nás ve školce jednoho rána zazvonil telefon, nikdo jsme nevěděli, co nás čeká. Zprávu, že dnes bude v místním sportovním areálu přistávat policejní vrtulník a děti si ho mohou prohlédnout, jsme nečekali! Pozvání nás moc potěšilo, neboť naše obec je polohou vzdálená od větších měst, a tak žádné z dětí vrtulník nikdy nevidělo. Změnili jsme plány, které jsme ten den s dětmi měli, a šli jsme do sportovního areálu. Zapojili se všichni zaměstnanci i nepedagogičtí pracovníci, a tak vznikla spontánní nečekaná akce naší školy. Děti při příletu policejního vrtulníku oněměly, už jen zvuk, který vydával, budil veliký respekt. Příjezd policejního vozu s policisty, kteří se připravovali k letu, děti také překvapil. Když vrtulník přistál, pilot dal pokyn, abychom mohli přímo k vrtulníku. Děti si ho prohlédly a vyfotografovaly se s ním. Všem jsme poté poděkovali a zpovzdálí sledovali, jak policisté nasedají a jak ohromný stroj za velkého hřmotu začal pomalu stoupat výš a výš, směrem k našim domovským horám Krkonoším a hoře Sněžce, až se nám ztratil z dohledu. Už jsme jej neviděli, ale pražský pilot přece jen udělal nečekaný, a přesto velmi milý manévr nakonec a přilétl zpět, aby nás ještě jednou pozdravil. Tato akce byla úžasná, neplánovaná a pro děti velmi zajímavá.

Cink, cink, uši natáhněte, cink, cink, oči otevřete, buďte nežli pěna tiší, projdeme se lesní říší, uvidíme, co kde se skrývá… Takto děti uvítal skřítek Bonifác a zval je do jejich oblíbeného Skřítkovského lesa. Měli jsme zkontrolovat, jestli dobroty, které jsme zvířátkům do lesa nedávno donesli, jsou už snězené. Nejdříve ale děti skřítkovi vyrobily kamarády ze starých keramických nádob. Pomocí různých přírodnin dotvořily oči, ústa, nos, uši, vlasy - jak komu napovídala fantazie. V šatně jsme vytvořili skřítkovské doupě, skřítci tak každé ráno na děti čekali a zvali je na další dobrodružství. To první nedalo na sebe dlouho čekat. Druhý den jsme totiž podnikli výpravu do lesní říše. V batůžku jsme měli pamlsky pro zvířátka a ve svém srdíčku plno očekávání. Děti měly opravdu cestou ke krmelci oči otevřené, protože našly spoustu skřítkovských zákoutí a domečků, které označovaly bílým kamínkem. U krmelce ještě zbyl čas na vyčarování skřítků - byli ukrytí v pařízcích, jen jsme jim trochu pomohli prokouknout očima ze šišek a promluvit ústy z klacíků či kůry. Na zpáteční cestě nás čekala hostina od veverek - výborné oříšky. Následující den děti nakreslily nádherné obrázky, jež vyjadřovaly představu o skřítcích. Nejzajímavější však byla jména vymyšlených tvorů: Pírko Pírkovatý, Duchan, fotbalista Pínek, Ušatec, Bambule, Nosák Rohatý… Les bývá někdy i tajemný, proto nás takové prostředí vybízelo k povídání o tom, čeho se nejvíce bojíme. Většina dětí se bála tmy a podivných stvoření, bubáků, které jsou pod postelí nebo ve skříni. Na závěr skřítkovského povídání nás skřítek Bonifác moc pochválil a za vzorné chování v lese a pozval nás na skřítkovský rej plný zábavy, her a tance. Začalo velké domlouvání, kde rej uskutečnit, kdy, jestli je potřeba místo vyzdobit a jak, zda se převléci do skřítkovského nebo raději vílího. Když bylo vše domluveno, pustily se děti s ohromným nadšením do příprav. I ti největší raubíři vymýšleli, jestli raději namalovat strom, houby nebo věšet girlandy, vlastnoručně vyrobené. Děvčata si připravovala vílí čelenky s dlouhými vlásky, chlapci skřítkovské čepičky. Všichni pilně pracovali. Až přišel vytoužený den skřítkovského a vílího reje, na který se všichni pozvaní tolik těšili. Přivítala je víla Josefína z Lesa u zapadajícího slunce, která je celé dopoledne provázela od tanců přes hry a další legrácky. K nejoblíbenějším patřila manipulace s nafukovacími balonky, kdy děti pomocí papírových tyček nebo pinkáním udržovaly barevné koule ve vzduchu nebo si nahrávaly ve dvojicích a ve skupině. Velkým překvapením byla hostina skřítka Bonifáce - talíře plné jablíček, mrkvičky a oříšků, které byly ve chvilce prázdné. Tak skončilo velké čarování se skřítky, jež si děti moc užily. Zážitky, které skřítek Bonifác dětem připravil, se jim nesmazatelně vryly pod kůži a obohatily dětskou dušičku. Bonifáci, děkujeme!

Z Jany bude brzy školačka. Moc se těší do první třídy. Ale přece jen se na něco těší ještě víc: na pejska. Celý rok usilovně přemlouvala tatínka, aby jí ho koupil, a on konečně svolil. „Pejsek bude!“ prohlásil tatínek. Jana byla v ten okamžik nejštastnější holčičkou na světě.

Teplé dny přejí pobytu venku a vlastně vše, co tvoří v tomto období náš šatník, by se vešlo na jednu poličku - pár plátěných kalhot a nějaké to tričko. Tedy „nějaké“! Ono může jít s trochou nápadu a šikovnosti o téměř autorský originál.

Svátek matek je příležitost pro poklonu vyjádřenou květinami. Tvůrčí projev naší úcty vyzní upřímněji než bleskový nákup v květinářství.

Osvědčilo se mít vždycky předem připravený a promyšlený program, který bude realizován po dobu pobytu. Ohled bereme na mentalitu dětí, počasí a okolí. Nikdy nezklame hra, třeba hledání pokladu, stopovaná s plněním různých úkolů, cesta za písničkou, hledají se slova, lesní království - poznávání stromů, rostlin, ochrana lesa, úklid… Naděžda Kumberová MŠ Šikulka, Česká Lípa

Kam se letos podíváte? Bude to zoologická zahrada, zámek s velkou zahradou, nebo přírodní stezka? Určitě už máte vybráno, tak jen nezapomenout na důležité věci a může se jet! Pokud ale ještě váháte, možná vám přijdou vhod naše nápady.

Na podzim jsem měla možnost navštívit mateřskou školu ve Veneux les Sablons. Pětitisícové městečko leží asi 60 kilometrů od Paříže a má družbu s městem Louny, kde žiji. Jeho obyvatelé k nám jezdí na městské slavnosti, kulturní a sportovní akce.

Chystáte se na výlet nebo na školu v přírodě? Pak vám možná přijdou vhod užitečné rady, jak na výletě nepřijít k úrazu a jak si poradit s ošetřením drobných nehod. Připomeneme vám i zásady první pomoci, aby vás nezaskočilo opravdu nic.

Málokterá osobnost dějin světové pedagogiky si vysloužila tak rozporné hodnocení, jakého se dostalo německému filozofovi Johannu Friedrichu Herbartovi. Jeho následovníkům - herbartovcům - bývá vytýkán formalismus a nedostatek prostoru pro individuální přístup k dětem. Co však chtěl Herbart sám?

Některé školky mají program tak nabitý pravidelnými činnostmi, že připomíná školní rozvrh hodin, v jiných si děti především volně hrají. Zastánci obou táborů jsou přesvědčeni o tom, že právě oni nabízejí tu nejlepší cestu k rozvoji dětské osobnosti.