Online archiv

je krásné podzimní počasí, slunce svítí, a tak jsme se s dětmi vydali do nedalekého lesa. Sbírali jsme barevné listí, velké kaštany, žaludy, červené šípky, jeřabiny, mech a mnoho dalších přírodnin, které děti našly cestou do lesa. Tatínek jedné holčičky nám z jednoho dřevěného špalku nařezal tenčí „koláče“. Na tyto koláče jsme společně s dětmi aranžovali oči, nos, pusu, vlasy, uši – každý podle vlastní fantazie. Používali jsme lepidlo Herkules, lepicí pistoli a všechny přírodniny, které jsme si s dětmi nasbírali. Děti si vyrobily ma minku a tatínka, sourozence, lesní mužičky, víly, čarodějnice a některé i samy sebe. Fantazii dětí jsme meze nekladli. Děti se radovaly ze své práce a nás potěšilo, že i z přírodnin si děti umějí vyrobit tak nádherné věci. Všechny „hlavičky“ jsme si vyvěsili ve třídě.

Žáci naší školy každým rokem vysazují vedle jezírka na školní zahradě záhony s květinami i se zeleninou. Letos na ně ale pod velkými listy čekalo překvapení. Ukrývali se tam opravdoví velikáni. Sklidit je dalo dětem opravdu zabrat. Dýně ze zahrady převážely s paní vychovatelkou na vozíku a pomohli i někteří z rodičů, kteří přišli pro své děti do školní družiny. Největší dýně vážila kolem 60 kg. Nyní už zdobí jeden kout v přízemí školy. A co s dýněmi bude dál? Tak jako vloni z nich žáci vyberou dužinu, vyřežou otvory podle vlastní fantazie a vloží svíčky. Takové velké maxilucerny svítící před školní budovou určitě nikdo z kolemjdoucích nepřehlédne.

Léto je již nenávratně pryč a podzim se ujal vlády. Vždy nás něčím novým překvapí. Stromy se začínají zabarvovat a postupně shazují své nádherné listy, které se rozletí do širého okolí. Děti si všímají podzimu v jeho proměnách, jak hraje všemi barvami od červené po žlutou. Jak jsou listy pokryté ranní rosou, která se třpytí jako drahokamy. To by nedokázal namalovat žádný malíř. A „hurá“ do přírody, vždyť ta je pro děti tak zajímavá. Děti se učí vnímat krásy a dary přírody. Rozhlížíme se, povídáme si a sbíráme jeřabiny, kaštany, šišky, šípky, bodláčí, listí. Děti kladou zvídavé otázky, které nás vedou k širšímu zamyšlení nad souvislostmi a k poznání, jak důležitý je vztah člověka a přírody. „Proč padá listí? Proč uschne?“ Na tyto otázky společně hledáme odpovědi. Vycházka končí a my se vracíme do školky. Všechno jsme si prohlédli a dali se do práce. Hrátky s přírodninami mohou začít. Děti s obrovským nadšením vyráběly stromy, otiskovaly listí, kašírovaly, navlékaly jeřabiny, z listí tvořily housenku a bodlákový ježek po chvíli nesl jablíčka z krepového papíru. Děti vědí, že přírodě se musí pomáhat. Vyhlásili jsme soutěž ve sběru kaštanů a žaludů pro zvířátka ze záchranné stanice „Zelené Vendolí“. Za nasbírané pamlsky pro zvířátka dostaly děti diplom „Zlatý ježour“ a sladkou odměnu v podobě dortu. Do podzimních hrátek se s chutí zapojují i rodiče. Děti nosí ovoce a zeleninu, malé i velké dýně, které přímo vybízejí k výrobě strašidel, ježků apod. Z brambor vznikají babičky v šátku a z kukuřice panáčci. Vše jsme vystavili v šatnách, abychom tu podzimní krásu ukázali rodičům a všem návštěvníkům školy. Podzim už teď vládne v naší MŠ.

Podzim nabízí plnou náruč barev a vůní, láká na toulky přírodou, kde nacházíme tolik zajímavého a obdivuhodného dění. Například stromy – ty nejprve vyšperkují svůj zelený šat pestrobarevnými odstíny žluté, oranžové, hnědé i červené barvy. Když se té krásy nabažíme a ze stromů se stanou naháči, můžeme se v té barevné nádheře brouzdat, hledat nejkrásnější lístečky připomínající plamínky, můžeme je lisovat, otiskovat, napichovat na proutky či navlékat jako dračí ocásky. O kousek dál si první spadlé kaštany hoví v ještě zelené trávě vyzdobené perličkami chladivé rosy. Některé jsou lesklé, hlaďoučké, jiné ještě odpočívají ve své pichlavé postýlce. Žaludy pod naším dubem nás okouzlí svými legračními čepičkami natolik, že si s nimi hrajeme panáčkové divadlo. Loňský podzim byl teplý, přívětivý, a tak jsme si ho jaksepatří užili. Většinou bývá už koncem října chladno a sychravo, ale nám bylo venku prima a nevadil nám ani vítr, který ještě nestudí. Zahráli jsme si na to, jak sluneční paprsky ohřívají zemi a teplý vzduch stoupá vzhůru. Nahoře se potká se studeným vzduchem a už je z toho mela. Čím je ta mela větší, tím silnější je i vítr. A tak se z úplného bezvětří stane vánek, který rozechvívá lístečky na stromech a hladí jemně travičku nebo naše tváře. Pak vánek zesílí na vítr, ten už ohýbá větve, honí papíry a listy po zemi a cuchá vlasy. Vichřice vyvádí jen samou neplechu – vyvrací stromy i s kořeny, bere nám čepice z hlavy, ale i střechy na domech a tornádo si to vše podává, jako by to byly hračky z papíru. I na to si hrajeme. Podle hudebního doprovodu umíme rozlišit různé druhy větru a pohybově ho ztvárnit. Nejvíc legrace přitom sice bývá u tornáda nebo vichřice, ale my dobře víme, že ve skutečnosti to vůbec žádná legrace není. To raději ať nám fouká jen ten,,dračí“ vítr. Ten je totiž silný tak akorát na to, aby vynesl naše draky vysoko k obloze. My jim pak zezdola hezky zamáváme:,,Tak co, dráčku, jak se ti tam nahoře líbí?“ Že je konec zábavy, když vítr ustane? Vůbec ne. My si umíme vítr sami vyčarovat foukáním. Zkuste svým dechem udržet mýdlové bubliny ve vzduchu co nejdéle, než prasknou. Nebo dopravit papírovou kuličku foukáním ke kamarádovi či brčkem rozfoukat barevné kaňky po papíře. A když si vyrobíte papírové větrníky, hned poznáte, kdo má nejsilnější plíce, protože tomu se roztočí větrník nejrychleji. Je toho ještě tolik, čím nás podzim může okouzlit a pobavit, ale o tom zase někdy příště. Podzime, jsme rádi, že jsi tu s námi a můžeme si s tebou hrát. A proto,,Foukej, větře, klidně dál, svlíkej stromy, chystej bál z listů, co odvěješ na luka, než paní Zima zaťuká“.

Na zahradě naší mateřské školy roste krásný dub. Letos jsem se rozhodla zpracovat krátkodobý projekt, který jsem věnovala právě tomuto dubu.

K předvánoční době tradičně patří adventní věnec. Zkuste si s námi vyrobit netradiční ozdobu pro předvánoční čas. K výrobě budeme potřebovat kruhový korpus, materiál na pokrytí korpusu – skartovaný papír, pruhy látky nebo suchou trávu, nit nebo stuhu, nůžky, lepidlo, přírodniny. Nejprve si připravíme korpus (kroužek) na věneček. Korpus pokryjeme jedním z možných materiálů a ovineme nití nebo stuhou. Nakonec věneček ozdobíme přírodninami, ořechovými skořápkami a pomerančovou kůrou. Dekorativní věneček využijeme pro výzdobu interiéru. Můžeme jej zavěsit nad dveře, na okno nebo nad stůl. Vyhneme se umístění na venkovní dveře, vlhké počasí by dekoraci brzy poničilo. Žádný z těchto věnců nelze z bezpečnostních důvodů kombinovat se svíčkami a využívat jako adventní věnec.

Mik, Mik, Mikuláš přišel k nám na koláč… a nepřišel sám. Přivedl si s sebou nepostradatelné pomocníky – anděla a čerta. Nebáli se jich ani ti nejmenší, dokonce se s nimi mohli proběhnout i po třídě.

V dlouhé a každoročně narůstající řadě pedagogických příruček a návodů k výchově dětí existuje jedna, která se od ostatních svým pojetím výrazně odlišuje.

Dítě, které nemůže jíst mléčné výrobky, potraviny, v nichž je obsažený lepek, nebo třeba vajíčko, musí dodržovat přísný stravovací režim. Jak se ale dá skloubit docházka do mateřské školy s dietou?

Mikulášská besídka patří k oblíbeným rituálům života mateřské školy a příchod Mikuláše, čerta i anděla se stává motivací pro řadu činností na několik dnů či týdnů.

Eva Slabá vypráví o své praxi ve venkovské škole na jihu Indie.

Mám ve své paměti uložený jeden zážitek. Jdu chodbou mateřské školy, ve které je právě stovka dětí, ale neslyším jediný dětský hlas. Otevřu dveře třídy – děti svačí a spadnutý špendlík by bylo slyšet.