Online archiv

Každý z nás dostal „do vínku“ nějaký soubor vloh a schopností, které nám pomáhají zvládat nároky běžného života. Žijí mezi námi i lidé, jejichž nadání je výjimečné.

S Evou Opravilovou jsme mluvili o významu mateřské školy v životě dítěte.

Pro některé děti a rodiče je stravování v mateřské škole problém. Plně respektujeme, pokud má některé dítě zdravotní omezení a musí mu být přizpůsobena i strava. Přistoupíme i na dohody, které vyplývají spíše ze zvyklostí z domova. Nově příchozí dívenka nepije slazené nápoje, zvlášť jí budeme připravovat neslazený čaj. Druhá maminka přišla s požadavkem, že v pondělí nebude odebírat obědy, protože její dcera zásadně nejí ovoce a sladké pokrmy, které dětem v pondělí zpravidla podáváme… Takové kompromisy přinášejí samozřejmé komplikace při přípravě, ale také při vyúčtování stravy. Na konci školního roku jsme se zapojili do velké dotazníkové akce pro rodiče, kterou zpracovávala profesionální firma. Z ní vyplynulo, že se stravou v naší mateřince je spokojeno 90,7 % rodičů, s pitným režimem 93,1 %. Tato čísla jsou jistě povzbudivá. Přesto chceme do připravované ankety pro rodiče vložit i konkrétní otázky týkající se stravování, tyto otázky připravily paní kuchařky, které dětem stravu vydávají, a domníváme se, že jejich hlas je také důležitý. Nově zavádíme do jídelníčku bio potraviny, nyní bio brambory, ale postupně chceme nabídku rozšířit o jogurty, vybrané druhy ovoce a zeleniny, müsli. Na setkání s rodiči jsem zjistila, že někteří tento pojem neznají a jejich představy o tom, co jsou to bio potraviny, jsou značně zkreslené. Pro rodiče plánujeme předání informací formou letáků, plakátů, ale především ochutnávku bio potravin. Zdravé a vyvážené stravování ve školce chápeme jako vklad pro zdravý život dětí.

Naši malou valašskou vesničku Svatý Štěpán najdete až na samém konci republiky. Každé ráno, společně s paní učitelkou, nasedneme do autobusu a vydáváme se na cestu do školky. Tam na nás už čekají místní Štěpaňáci. Rodiče pak přivezou další kamarády ze Sidonie a jsme všichni - 26 malých lišáků. Říkáme si tak proto, že nebýt školky, dávaly by zde lišky dobrou noc. A tak celá vesnice i krásné lesy kolem ožívají naším veselím a spolu s námi prožívají všechny malé i velké události. Ať už návštěvu Mikuláše s čertem, tajemnou, bíle zahalenou Lucu, nebo konečně tolik očekávané Vánoce. Hned po vánočních svátcích tu všichni, hlavně však babičky a dědečkové, vyhlížejí náš tříkrálový průvod. A my, malí koledníci, s vlastnoručně vyrobenými korunami, nezapomeneme zazpívat a popřát v každé chalupě. Také náš karneval je už vyhlášený. Do sálu v místní Hospodě U Jakuba se sjíždí rodiče z celého okolí. Společně pak tancujeme, soutěžíme a hrajeme si až do večerního klekání. Ze všeho nejvíce se však těšíme na tradiční fašanky. To je příprav a chystání! Vyzkoušet a vyspravit masky, vyrobit fašankové čepice, dohodnout se, kdo bude ženich a kdo nevěsta. Konečně je tu úterý před Popeleční středou. Od rána u nás panuje velký ruch a shon. Kdo má ruce, je zapojen do malování našich tvářiček. Pak už jen obléct masky, osedlat papírové koně a v čele s nevěstou, ženichem a nezbytným medvědem vyrazíme do ulic. Smích, zpěv a břinkot na rozmanité nástroje vyláká před dům štěpánské usedlíky, kteří obdivují náš pestrý průvod. V poledne se už nám, menším, pletou nožky únavou. To je čas na voňavé koblížky, teplý čaj a odpočinek. A my větší fašankujeme dědinou dál. Jakmile jsou masky i s basou pochovány do kufru, začínáme se pomalu těšit na jaro. Zimu hodíme spolu s Morenou do říčky Vlárky a pro jistotu ji vybavíme pasem. Vždyť jsme přece blízko hranic. Vesnička s poetickým jménem Svatý Štěpán žije naším veselým smíchem.

Mezi hřebeny hor a lesy, v nejvýchodnějším cípu naší republiky, kde se spojují hranice tří států, leží malebná rázovitá obec Hrčava. Mnozí z vás určitě o Hrčavě již slyšeli, někteří ji dokonce i navštívili. Ale málokdo v ní může několik dní v roce bydlet jako děti z naší mateřské školy. V obci je již několik let stálá škola v přírodě pro předškolní děti, kam s dětmi již sedm let velmi rádi jezdíme. Pobýváme v ní minimálně jednou ročně, často dvakrát i třikrát, v různých ročních obdobích. Nacházíme zde totiž vše potřebné pro relaxační a poznávací pobyt - ubytování pro 20 dětí ve skromné, ale čisté, útulné a účelně zařízené stylové budově, dobrou stravu, milý a vstřícný personál. A to vše v klidném, shonu vzdálenému prostředí, obklopeni pouze přírodou a čistým vzduchem. Děti zde prožijí několik pěkných dní naplněných mnoha zajímavými činnostmi a zážitky, zaměřenými především na environmentální výchovu. Od roku 2004, kdy se provozovatelem stala Vita Ostrava - občanské sdružení, jsou pro děti připravovány takto zaměřené programy, které dětem předkládají místní zaměstnankyně. Stejně tomu bylo i koncem listopadu 2006, kdy jsme si na Hrčavě opět objednali pobyt, tentokrát s programem „Čekání na Vánoce“. V jeho rámci se děti dověděly něco o předvánočních tradičních zvycích, ale především si mnohé samy vyzkoušely - výrobu svíčky a svícnu, pečení a zdobení perníčků, lití olova, pouštění skořápek se svíčičkou. Krásnou předvánoční atmosféru prožily také při procházení „vánoční spirály“ sestavené z větviček a svíček. Domů si děti odvezly balíček s některými svými výrobky a společně s námi pak pěknou předvánoční náladu a příjemný pocit z pohodově prožitých dní. Po zkušenostech s touto nadstandardní výchovně-vzdělávací aktivitou máme za to, že děti obohacuje po všech stránkách. Doufáme proto, že budeme na Hrčavu, do terénního ekologického střediska Tetřev, jezdit i nadále. Snad bude dlouho zachováno k současnému účelu a my tam s dětmi strávíme ještě mnoho krásných chvil.

Když jsem v září 2006 nastoupila do MŠ Jakobiho v Praze jako nová pedagogická asistentka, ještě jsem netušila, jaké hezké chvíle mě zde čekají. Věděla jsem už, že MŠ je hudebně zaměřená, a byla jsem proto zvědavá, co to znamená. Vzpomínám si, jak moje uvádějící kolegyně učitelka Zdena Veverková s dětmi zpívala písničku „Tramvaj“ s příjemnou melodií i slovy knihy Děti v dopravním provozu aneb O klukovi z počítače. A tím se to všechno vlastně odstartovalo. S podporou ředitelky MŠ Jany Beránkové postupně vzniklo téma loňské Akademie zaměřené na dopravní výchovu dětí. Hudební materiál zaujal „hudební tetičku“ Jindřišku Auředníkovou, která dětem zprostředkovává hudební výchovu. I když byly některé písně intonačně náročné, začalo se nacvičovat. Nakonec se vše podařilo a hezké představení bylo na světě. Do ztvárnění deseti kapitol příběhu se zapojily všechny děti i učitelky MŠ. Oddělení Jablíčko se postaralo o úvod a první kapitolu příběhu, ve které se Honzík s Nikym seznamuje. Nejmenší „prckové“ připravili scénku s tramvají a pohybově ztvárnili píseň „Počítačová kouzla“. Rekvizity ve formě dopravních značek, silnice a autíček připravovalo a několik kapitol příběhu nacvičilo oddělení Třešinky. Ostatní části příběhu mělo na starosti oddělení Jahůdky. Termín vystoupení se blížil a bylo krásné pozorovat, jak se děti snaží, zvládají herecké role, sólový i sborový zpěv. Pomocnou ruku přiložili i mnozí rodiče dětí. Na hřištích v okolí školky děti i odpoledne zpívaly „rozhlédnu se vlevo vpravo a když něco nejede…“ Konečně nastal 3. květen, pro nás významný den Akademie. Vyzbrojeni krásnými písničkami a hezkým příběhem jsme vyrazili do velkého sálu Polygrafi ckého učiliště. Součástí Akademie bylo i rozloučení s „malými absolventy“ naší MŠ, kteří již mířili do základní školy. Hezké knížky, které dostali na památku, jim jistě připomenou chvíle strávené v mateřské škole. Závěrem ještě dovolte osobní poznámku. Za sebe mohu říci že mi loňský školní rok utekl rychle - jak v nějakém hezkém snu. Lepší nástup do zaměstnání, s výborným kolektivem, který mě jako začátečníka přátelsky přijal, jsem si ani nemohla přát.