Online archiv

K. Fichnová, E. Szobiová

Mateřská škola Pohádka v Hradci Králové od loňského roku sídlí v jednom z pavilonů základní školy Mandysova a společně vytvářejí jeden právní subjekt. Díky magistrátu města Hradce Králové, který financoval veškeré úpravy i zařízení, jsme se dočkali opravdu nové pohádkové mateřské školy. Naše zkušenosti se soužitím „pod jednou střechou“ se základní školou jsou velmi dobré a předurčují spolupráci, která nám předtím chyběla. Začali jsme návštěvami v prvních třídách, pozváním prvňáčků do Pohádky a akcemi realizovanými společně s prvním stupněm. I žáci vyšších ročníků však projevili zájem podívat se do mateřské školy. A tak jsme společně vymysleli v rámci občanské nauky v ZŠ projekt „Pomoz mi, poraď mi a já to dokážu“. Určené dopoledne žáci 7. B navštívili po skupinách třídu Čertíků a Hastrmánků. Spolu s předškolními dětmi vyráběli v jedné třídě skřítky z brambor, v druhé třídě pomáhali s přípravou mrkvového salátu, s výrobou obří mrkvičky, zeleninového divadélka nebo s postavením zeleninové zahrádky. Většina žáků sedmé třídy na sebe vzala funkci opravdových poradců a pomocníků a nechala pracovat menší děti. Někteří školáci se tak zabrali do hry a chtěli předvést své schopnosti, že využívali předškoláky jen jako asistenty. Všem se však výrobky podařily a hlavně si to spolu - malí i velcí - v pohodové atmosféře užili. V současné době jedináčků nebo maximálně dvou dětí v rodinách polovina „sedmáků“ nemá mladšího sourozence. Chtěli jsme jim proto ukázat, že děti v tomto věku zvládnou již hodně věcí, ale někdy potřebují radu nebo pomoc od staršího a zkušenějšího. Chce to jen trochu trpělivosti, ochoty a porozumění. Menším dětem jsme dali možnost před školáky předvést, co již dovedou, a odstranit jejich ostych z větších kamarádů. Spolu jsme strávili pěkné dopoledne, které uteklo jako voda. Sedmáci zvládli svou roli na jedničku a spolu s paní učitelkou si za svou účast zaslouží velkou pochvalu. Pomohli nám, zavzpomínali na svá školková léta a ujistili nás, že v současné době by tady klidně i spali. My slibujeme, že se dočkáme dalších společných akcí a že si na ně vyhradíme více času, aby si i ti starší stihli v Pohádce pohrát.

Pojďte všichni dál, začíná nám karneval! Maškarní bál patří k tradicím naší mateřské školy a ani loni jsme na něj nezapomněli. Program naší školky nese název Barevné kamínky; každý kamínek představuje jednu z pěti vzdělávacích oblastí RVP PV. Jedním z našich hlavních záměrů je umožnit rodičům účastnit se na tvorbě programu školy, činnostech ve třídě a usilovat o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči. Masopustní karneval je jednou z aktivit naší třídy, kdy se setkáváme společně s dětmi a jejich rodiči. Než samotná akce vypukne, předchází tomu tvořivá příprava ve třídě, ale i doma. Děti si hrají na různá řemesla, poznávají tak práci dospělých, její význam pro okolí, rozvíjí si manipulační a pracovní dovednosti při výrobě a dekoraci předmětů k výzdobě třídy i vlastních masek na karneval. Seznamují se s hodnotami lidových tradic a s kulturou, které prožívají ve společně sestaveném programu. Rozvíjí se jejich poznávací, pohybové a komunikativní dovednosti, jejich samostatné postoje při sestavování pásma z písní, básní, tanečků pro rodiče a děti pro vlastní prožitek a potěšení. Program karnevalu začíná již zmíněným veselým tanečním pásmem, které navodí radostnou atmosféru mezi rodiči a dětmi ve třídě. Poté následuje promenáda jednotlivých masek, kde se děti představí písničkou nebo básní podle vlastního výběru, které si připravily doma s rodiči, což je překvapení pro ostatní děti, ale také pro učitelky. Ani rodiče nezahálí během karnevalu, neboť snahu dětí musí někdo zhodnotit. Zde nastupuje role rodičů, z nichž pětice tvoří porotu; každý z rodičů zastupuje jeden barevný kamínek a sleduje určité dovednosti. Modrý kamínek sleduje soutěže ve družstvech, hlavně s tělovýchovným náčiním - míčky, lana, padák. Start i cíl jednotlivých družstev kontrolují rodiče označeni modrou čelenkou, nikdy nechybí radost, snaha, soutěživost a povzbuzování. Úloha žlutého kamínku spočívá v pozorování výstupů dětí při úvodním pásmu a při představování masek. Červený kamínek pozoruje, jak jsou děti snaživé, kamarádské, veselé, vnímá jejich prožitek z celého odpoledne. Bílý kamínek sleduje, kdo rád zpívá a tančí, patří mezi nás a nejenom na karneval. Zelený kamínek rád ochutnává dobroty, které připravily děti. Celé karnevalové odpoledne končí taneční diskotékou, kde děti soutěží samostatně, s kamarády i celé rodiny. Na závěr porota z rodičů vyhodnotí celý průběh masopustního karnevalu a následují různé dlouho očekávané odměny. Těší nás, že děti mají z celé akce radost a že nás podporují i jejich rodiče.

Naši mateřskou školu byste našli poblíž soutoku dvou řek Opavy a Opavice. Jsme šestitřídní sídlištní mateřská škola. I přesto máme velké možnosti vycházek a sportovního vyžití našich dětí. Dominantou našeho města je vrch Cvilín. Zde se nám nabízí možnost lezení na skutečné cvičné horolezecké stěně v prostorách areálu Koliby. Na této stěně jsme dětem vytvořili lezeckou cestu, aby si mohly vyzkoušet svou obratnost a odvahu. První lezení bylo náročné jak pro paní učitelky, tak i pro děti. Výsledkem bylo překonání strachu a najednou zde byl přirozený pohyb -lezení jako po stromě. Další možnost, která se nám loni naskytla, bylo lyžování na svahu pod hradem Šelenburk. Využili jsme lyžařského areálu na Cvilíně, a zpestřili jsme si tak pobyty venku. Děti si přinesly z domu vlastní lyžařskou výzbroj a pak už jsme vyrazili společně s mladšími dětmi na kopec. Kamarádi nás povzbuzovali ze sněhového hradu Šelenburk a tiše nám záviděli, že lyžujeme a jezdíme na vleku. Pro naše malé nelyžaře to byla ta nejpřirozenější motivace. První krůčky na běžeckých lyžích, které máme ve školce, si vyzkoušely i ostatní děti, které doma lyže nemají. Vytvořily si lyžařskou stopu na školní zahradě a pak se klouzaly a klouzaly. Naše lyžování bylo motivací i pro naše učitelky, které ještě neuměly lyžovat. Domluvily se a přihlásily do lyžařské školičky a zjistily, jak je to někdy těžké se něčemu naučit, ale když se to podaří, pak to uspokojení, že jsme něco dokázaly a překonaly, stojí za to. Věříme, že příští rok se nás na svahu sejde daleko víc než jen 22 dětí.

Leden v mateřské škole je pro naše předškoláky vždy přelomový měsíc. Chystají se totiž k zápisu do první třídy základní školy. Od vánoční nadílky nosí doma školní tašku na zádech a moc se těší, že z nich budou po prázdninách opravdoví školáci. Abychom usnadnili dětem jejich první velký životní okamžik, snažíme se, aby nevcházely v den zápisu do základní školy jako do úplně neznámého a cizího prostředí. Ve spolupráci se základní školou se snažíme seznámit děti se školním prostředím formou sportovních her v tělocvičně, prohlídkou školy i návštěvou prvních tříd, kde v lavicích sedí kamarádi nebo i sourozenci našich dětí z mateřské školy. Poslední návštěva ZŠ Helsinská byla pro děti velkým zážitkem. Již při vstupu do školy nás přivítala paní učitelka, která nás seznámila s programem a představila nám naši „průvodkyni“ - žákyni 9. třídy. Ta nás provázela po celou dobu prostory školy k jednotlivým stanovištím s úkoly, které děti plnily. Počítačová třída děti nadchla. Připravené hry zvládaly úplně na jedničku a vůbec, ale vůbec se jim nechtělo odcházet na další stanoviště. „Hodina přírodopisu“ u interaktivní tabule děti velmi zaujala. Snad za to může i mladý pan učitel, kterého poslouchala malá ouška dětí na slovo. „Co do lesa nepatří? Umíš poskládat lesní zvíře z částí? A co labyrint, ve kterém hledá včelka úl?“ No to bylo něco! Pan učitel předškoláky pochválil a rozdal jim za odměnu bonbony. V tělocvičně, na posledním stanovišti, jsme se ocitli znovu v lese. Jako lesní zvířátka děti překonávaly spoustu překážek. Slalom mezi stromy, přeskakování pařezů, házení šišek, lezení na strom. Všechno jednou končí. Loučíme se s paními učitelkami i s panem učitelem a odnášíme si s sebou diplomy za absolvování všech disciplín naší cesty po ZŠ Helsinská. Děkujeme a rádi přijdeme zase.

Ilona Jeníčková strávila více než rok v německé rodině. Získala nejen cenné zkušenosti s cizí kulturou a odlišným stylem výchovy, ale také se zdokonalila v němčině a našla nové přátele.

„Podívejte, vrtulník záchranné služby a přistává!“ vykřikl někdo na vycházce. A protože jsme byli jen kousek od plotu areálu přistávací plochy záchranného vrtulníku, sledovali jsme celé přistávání. Připomnělo mi to konec loňského školního roku a s ním pozvání našich dětí do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Kluci i holky se na návštěvu nemocnice moc těšily. Tak jako všechny děti i je láká nové a nepoznané. Zvláště když se dozvěděly, že navštíví dětské ortopedické oddělení. „Budou tam děti malé, nebo velké? Budou smutné, protože jim chybí maminka a tatínek, nebo už veselé, že brzy půjdou domů? A nebudou plakat?“ ptaly se zvídavě děti. A tak se na návštěvu dobře přichystaly a pro každého kamaráda připravily dáreček. Než však nemocné obdarovaly, čekalo je překvapení. Začala houkat sanitka a přivezla dvě malé „holčičky“ (ve skutečnosti dvě velké hadrové panenky), které „porazilo auto“. Pan doktor byl zrovna u jiných pacientů, a tak dětem nezbývalo nic jiného, než se převléci za doktory a sestřičky a pustit se do práce. Vyšetřovaly je, kontrolovaly, posílaly na rentgen, měřily tlak a teplotu, obvazovaly zlomené ruce i nohy, píchaly injekce, psaly recepty, převlékaly do pyžama a sdělovaly pacientkám, že si musí pár dnů v nemocnici poležet. Přestože věděly, že vše je hra, uvědomily si, jak důležité je být na sebe opatrný a chránit si zdraví. A když už se něco přihodí, „bílý plášť“ je tu proto, aby všem pomohl, a nikdo se ho nemusí bát. Na konci své velké hry, kterou uspořádal ČČK v rámci obnoveného projektu Aby Alenka nestonala, navštívily děti malé kamarády na pokojích a svými dárečky a písničkou jim alespoň na chvíli zpříjemnily pobyt v nemocnici. Ani my jsme však neodcházeli s prázdnou. Všichni jsme si odnesli krásný zážitek s poučením a velkou tužku na psaní receptů.

Naše město patří do sítě Zdravých měst, a proto se připojilo do kampaně Dny zdraví. Děti v naší mateřské škole nezůstaly stranou. V týdnu od 8. do 11. října 2007 se děti seznamovaly přiměřenou, jednoduchou a názornou formou s potravinovou pyramidou a jednotlivými potravinovými skupinami se zaměřením na rozlišování zdravých a nezdravých potravin. Děti nosily z domova obaly od potravin a letáky s obrázky potravin. Tyto pak používaly k názorné manipulaci, třídění, lepení a výtvarnému zpracování. Děti pak opravdu bavilo skutečné zpracování nakoupených surovin, ze kterých si připravovaly „zdravé mlsání“ - zeleninové, těstovinové a luštěninové saláty, ovocné nebo sýrové jednohubky, zeleninovou pomazánku, jogurtovou svačinku. Děti místo bonbonů ochutnaly sušené ovoce, oříšky, obilné lupínky apod. V tomto týdnu jsme na problematiku zdravé a vhodné výživy dětí chtěli upozornit také rodiče. Proto jsme rodiče o tomto projektu informovali podrobněji. Celý projekt pak v závěru týdne vyvrcholil společným odpoledním setkáním a posezením dětí, rodičů a učitelek u „zdravého rautu“. Ten se velice vydařil. Děti dopoledne pilně chystaly různé zdravé dobroty a také rodiče svůj „domácí úkol“ - připravit zdravé mlsání podle svých receptů - vzali opravdu poctivě. Děti předvedly krátký program z básniček a písniček, které si k tomuto tématu připravily, a pak už všichni ochutnávali, hodnotili, vyměňovali si zkušenosti a recepty, prohlíželi si výtvarné práce dětí, četli připravené materiály a pak zase ochutnávali. Na závěr dostaly děti dáreček - ozdobenou vařečku, aby mohly doma zúročit své čerstvě nabyté zkušenosti. Projekt byl finančně podpořen místostarostou našeho města.

Bolest hlavy čas od času potrápí každého z nás. Nepříjemný a obtěžující pocit má mnoho příčin, proto bychom se nad nimi měli zamyslet dříve, než sáhneme po osvědčené pilulce.

Strach v minulosti patřil k výchovným prostředkům většiny rodičů a pedagogů. Dobová pedagogika dokonce nabízela zdůvodnění, proč strach ve výchově využívat.

Kontakt učitelky a rodičů se vytváří prostřednictvím komunikace. Sdělování běžných „provozních“ záležitostí i případných problémů bychom však určitě neměli uvádět větou z titulku.

Česká republika se (podle statistik) z pů vodně tranzitní země stává imigračním státem. Mohlo by nás těšit, že jsme útočištěm pro politické uprchlíky, o trochu méně nám dělá radost fakt, že mnohem častěji jde o přistěhovalectví, které je motivováno ekonomicky. Nic z toho nás však nemusí zajímat tehdy, pokud se s malým přistěhovalcem potkáme ve třídě mateřské školy. A pravděpodobnost podobného setkání je poměrně vysoká, dětí-cizinců je v našich školkách přibližně desetina.