Online archiv

Z. Pospíšilová Poznáváme písmenka Bohatě ilustrovaná knížka pro předškoláky i pro začínající školáky s básničkami a úkoly, které podporují verbální myšlení. Úlohy vycházejí z ilustrací Evy Rémišové. Děti mohou například doplňovat chybějící písmena ve slově, počítat písmenka, vizuálně hledat slova shodná s předlohou, doplňovat logicky opakující se řadu písmen, určovat počáteční hlásky zobrazených předmětů aj. váz., 96 s., 185 Kč

Anne Bacus Praha, Portál 2007

Nenárokové složky platu

Děti z naší mateřské školy rády pracují s odpadovým materiálem. Třídí papíry, plastové lahve a jiný odpad do malých popelnic, které mají ve třídě. Nosí barevná víčka a z těch se dají dělat věci (dlouhý had, sluníčko, motýl…)! Děti si vyrobily z ruliček toaletního papíru, skartovacího papíru a barevných PET víček dlouhou stonožku Pepču, která se na nás dívá z výšky, když si hrajeme, zpíváme a tancujeme. A protože jsme si ji vyrobili s láskou, máme ji všichni moc rádi.

O Velikonocích se dodržuje mnoho zvyků a tradic. V naší malotřídní škole jsme si také jednu takovou tradici založili – výtvarnou dílnu pro děti ze školy a jejich maminky. A protože ta předloňská dílna se velmi povedla, rozhodli jsme se ji loni opět zopakovat. Kdo nepřišel s maminkou, přivedl třeba i staršího sourozence. Společně pak „putovali“ po jednotlivých stanovištích, kde si mohli vyrobit jarní košíček z barevného papíru, závěsný motiv kuřátka, obarvit vajíčka v mramorovacích barvách nebo vyrobit ozdobu do květináče – krásnou kytičku z pedigu. Pletení z pedigu bylo opravdu náročné, ale všichni si s ním poradili, takže se za chvíli radovali z povedeného výtvoru. Nakonec mohli ještě všichni ochutnat našeho prvního velikonočního beránka, kterého jsme ten den upekli s dětmi ve družině. Naše velikonoční tradice – velikonoční výtvarná dílna – se nám opět vydařila. Na děti čekalo ještě jedno překvapení – do školy jsme pozvali hosta, který naučil děti plést pomlázku z osmi proutků. Nebylo to vůbec těžké, a tak to zvládli úplně všichni, i ti nejmladší – prvňáčci. Největší radost z vlastnoručně upletených pomlázek ale měli kluci, kteří se tak už vybavili na velikonoční pondělí.

Už několik let pořádá naše škola velikonoční prodejní jarmark, kde děti samy předvádějí a nabízejí své výrobky. Loni poprvé jsme se rozhodli pro něco nového, a přesto tradičního. Na konci března jsme pozvali do školy maminky a celou veřejnost na velikonoční vyrábění. Z pozvánky si mohli zájemci vybrat den i výrobek, o který mají zájem. A tak si v pondělí všichni zúčastnění odnášeli velikonoční kytice, v úterý ozdoby na jarní větvičky a zápichy do květináčů. Ve středu jsme upekli tradiční velikonoční jidášky a vyrobili jsme ozdobné závěsy do oken. Ve čtvrtek jsme naše úsilí završili výrobou ptačích hnízd v květináčích a miskách z prosa. Přišla mezi nás i paní starostka a další zastupitelka obce. O novou aktivitu byl velký zájem, každé setkání bylo příjemné a veselé. Už teď se těšíme na další.

Bylo to jednou v zimě, krátce po obědě; děti se chystaly k odpočinku a najednou se ozvalo: „Já mám nové pyžamko!“ Ostatní děti to nenechalo v klidu, a tak se v ložnici rozpoutala velká debata; někdo se ptal, kdo to nové pyžamko koupil, jiný vykřikoval, že by takové chtěl taky… A nápad na pyžamkovou party na sebe nenechal dlouho čekat. Děti nápad nadchl, výskaly radostí a dávaly najevo, jak hodně se těší. V osudný den jsme se ve třídě sešli v pyžamkách. Pozadu nezůstaly ani paní učitelky, i ony se oblékly do nočního. Uspořádali jsme módní přehlídku, při které jsme porovnávali barvy a vzory na jednotlivých spacích úborech a povídali jsme si o tom, kdo dětem pyžamko koupil a podobně. Čekaly na nás i soutěže a diskotéka. Legraci se meze nekladly. Když se navečer setmělo, rozběhli jsme se s baterkami do blízkých ulic v okolí školky, kde jsme hledali ztracený poklad v podobě stříbrných kuliček, abychom vysvobodili zakleté město. Po vydatné a zdravé večeři jsme se zabalili do dek a už na nás čekaly pohádky! Pak už jen vyčistit zoubky a hybaj do postýlek. „Třešničkou na dortu“ našeho pyžamkového řádění byla polštářová bitva. Radost a smích nebraly konce a ze všeho toho křiku se až třásla střecha naší školky. Není divu, když se všichni tak snažili trefi t kamaráda nebo (ještě lépe) učitelku. Bitva měla dobrý konec, všechny polštářky „přežily“ a všichni, krásně unavení, jsme se uložili ke spánku. Jen paní učitelky ne a ne usnout. Druhý den ráno jsme my učitelky čekaly, že se děti hned začnou shánět po maminkách, ale opak byl pravdou. Nadšené děti se ptaly, jestli si pyžamovou party ještě někdy zopakujeme. Velmi nás potěšilo, že na tuto akci děti dlouho vzpomínaly. Byly jsme také rády, že se děti ve školce cítily bezpečně a že se jim noc s kamarády líbila.

Děti v naší mateřské škole vedeme k tomu, že je nutno v zimě zvířátkům pomáhat přikrmováním. I když už se pomalu blíží jaro, lesní zvěř se bez naší pomoci neobejde. Děti již dobře vědí, na čem si u krmelce pochutnává. Proto jsme se vydali na cestu do lesa ke krmelci, děti společně s rodiči doma připravili vhodnou potravu. Nechybělo seno, mrkev, jablka, sušené pečivo a hlavně kaštany, které děti samy nasbíraly. Děti statečně obtěžkány plnými batůžky i taškami šlapaly sněhem ke krmelci. Konečně jsme byli na místě, děti se daly do práce, ve chvilce zaplnily korýtka i jesličky a přemýšlely o tom, jak si asi budou zvířátka pochutnávat. Pamatujeme i na naše kamarády ptáčky. Nyní v zimě pro ně není hledání potravy jednoduché. Na to jsme mysleli už na podzim, kdy jsme s pomocí rodičů sbírali a sušili různá semínka. Nashromáždili a usušili jsme dostatek semen např. ze slunečnice, dýně, okurek, šišek, máku, jitrocele… Nechyběla ani jablečná jadýrka. Teď v zimě jsme vše využili při přípravě ptačích dobrot. Do rozehřátého tuku jsme zamíchali připravená semena. Touto směsí jsme plnili květníky, šišky, vyvrtaná polínka i kokosový ořech. Vše jsme rozvěsili na školní zahradě i v okolním lese. Každý z dětí si odnesl svůj ptačí mls i domů. Tak mají děti radost z pozorování ptáčků i doma a společně s rodiči dbají na to, aby ptáčci měli co zobat. Ve školce si pak sdělují své zážitky, a tak slyšíme: „Ten kos by nejradši všechno snědl sám.“ „U nás byl brhlík!“ „Sýkorka modřinka má krásnou modrou čepičku.“ „Ten zvonek je ale bojovník…“ Hosté u našich krmítek nemají bídu o potravu, děti je pravidelně přikrmují. To je radosti v dětských očích, když pozorují čilé hemžení ptáčků u krmítka!