Online archiv

Joël Lebeaume, Clément Lebeaume Praha, Knižní klub 2010

Trevor Powell Praha, Portál 2010

Začátek letošního roku byl ideální k zimním aktivitám. Konečně jsme se dočkali sněhu a mohli jsme si postavit sněhuláka a zkusit některé zimní sporty. Děti se celý týden připravovaly na sněhulákový den. Vyrobily si čepici, otiskly na ni sněhuláky a závody mohly začít. Vyzkoušeli jsme si házení koulí na cíl i na dálku, a také závody na lyžích nasucho. Děti a rodiče dostali úkol vyrobit sněhuláka jakoukoli technikou. Zapojilo se jich hodně.

Dnes je svátek, velký bál, děti mají karneval… Tato slova nás provázela celý týden před oslavou Masopustu a také v den oslavy. Během tohoto týdne se děti seznámily s tradicí Masopustu a jeho zvyky. A když nastal Den D., již od rána se začala školka hemžit princeznami, piráty, šašky, tygříky. Navštívil nás i Bořek stavitel, pavoučí muž a Marfuša z pohádky Mrazík. Děti hned na začátku oslavy začaly plnit soutěžní disciplíny. Bravurně zvládaly běh mezi kuželkami, skoky v pytli, hod na cíl, přetahování lanem a hola-hop. Odměnou jim bylo sladké překvapení v podobě masopustních koláčků, které přichystala naše kuchařka. Na závěr děti předvedly své masky při promenádě a všichni si společně zatancovaly. Velký dík patří i rodičům, kteří masky vyrobili. Masopustní veselice se vydařila a děti odcházely domů s úsměvem na tváři a s novými zážitky.

Tak toto platilo, platí a platit bude. Pro zdraví našeho těla je třeba se pořádně a stále hýbat. Bude fajn, když ve sportovním duchu budou děti vyrůstat od malička, a ne se přidávat k dnešní interiérové mládeži. V naší školičce je pohyb na denním pořádku - ranní cvičení, cvičení v tělocvičně, pohyb při pobytu venku, zařazování pohybových chvilek do řízené činnosti. Nejinak tomu bylo při prožívání zimní olympiády 2010 v kanadském Vancouveru, kde byla velmi úspěšná Martina Sáblíková, rodačka ze Žďáru nad Sázavou, což je kousek od naší školičky. Proto se při plánování dětské olympiády zrodil nápad, aby nám olympijský oheň zapálila právě Martina Sáblíková osobně. Díky známostem s trenérem Petrem Novákem se podařilo domluvit datum návštěvy Martiny a trenéra pana Nováka u nás na jaře roku 2010. Celý týden jsme se na olympiádu pečlivě připravovali. Každá třída zastupovala jeden kontinent. Kuřátka byla z Afriky, Berušky z Ameriky, Koťátka z Evropy, konkrétně z České republiky. Trénovali jsme různé sporty, povídali si o kontinentech a hlavně chystali dresy. Každé dítě si doneslo bílé tričko, na přední stranu si děti vyťupaly houbkou tvar svého světadílu podle šablony. Na zadní stranu si děti textilními fixy nakreslily olympijské kruhy. Takto připraveni jsme se těšili na Den D. Bílé „fáro“ řízené trenérem Novákem přivezlo naši olympioničku. S Martinou jsme si dali sraz v tělocvičně. Zde bylo nachystáno posezení, olympijská vlajka, oheň (louč se zajištěným dozorem dospělé osoby), klobouk s otázkami a malý dárek od Školičky Kamarád. Jakmile se Martina a trenér pohodlně usadili, začal nástup družstev. Družstvo z Afriky vedla krásná černoška, družstvo z Ameriky indián a družstvo z Evropy český Honza. Zazněla píseň pro Martinu - Jede, jede Martina, všechno tady začíná… Po přivítání se na naši návštěvu začaly hrnout otázky. Z odpovědí jsme se dověděli, jakou zmrzlinu má Martina ráda, jaká pohádka se jí líbí, od kolika let bruslí, jaký je její oblíbený zpěvák a jiné. Děti vydržely po celou dobu vyprávění naslouchat, za což byly trenérem Novákem pochváleny. Otázky byly vyčerpány a olympiáda mohla začít. Zazněla naše hymna, vlajka stoupala vzhůru a Martina zapálila olympijský oheň. Před rozloučením s návštěvou ještě každé dítě získalo podpis Martiny Sáblíkové na tričko, děti si prohlédly zlatou medaili a ukázaly návštěvě naši školičku. Po společném fotografování jsme popřáli Martině i panu Novákovi hodně zdraví a úspěchů, a návštěva putovala do ZŠ, kde ji také všichni nadšeně očekávali. No a my hurá soutěžit, vždyť jsme byli na olympiádě. Prvním olympijským sportem byla štafeta, druhým skok do dálky a třetím hod do dálky. Výběr disciplín vycházel ze sportovních her mateřských škol, které se každoročně konají po celé České republice. Každý dal do soutěžení všechny své síly, aby právě jejich kontinent zvítězil. Po zdolání všech disciplín jsme se opět sešli v tělocvičně, kde proběhlo vyhodnocení olympiády. Zvítězila Amerika, druhá byla Afrika a třetí Evropa. Každý kontinent si odnesl pravý pohár a papírové medaile. Naposledy zazněla hymna, vlajka sjela dolů a oheň zhasl. Všechno jednou skončí, ale nám to nevadí, protože my jsme odcházeli s nezapomenutelnými zážitky a snad i se zasazeným sportovním semínkem v srdíčku.

Má učitelka MŠ nárok na samostudijní volno? Případně za jakých podmínek jej lze čerpat? Vztahuje se nějakým způsobem k pracovní smlouvě? Nemám na mysli studijní volno. Jaký je rozdíl mezi samostudijním a studijním volnem? Volno na samostudium upravuje § 24 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Učitelka mateřské školy je pedagogickým pracovníkem, proto se jí toto ustanovení také týká. Volno na samostudium je využíváno zejména v době, kdy klesne počet dětí (např. o vedlejších prázdninách, v případě epidemie). Pokud ředitelka mateřské školy vyšle učitelku na akci v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, nejedná se o volno na samostudium. Termín „studijní volno“ není v zákoně o pedagogických pracovnících ani v zákoníku práce používán. Podmínky v případě prohlubování kvalifi kace a zvýšení kvalifi kace upravuje zákoník práce (§ 230, 231 a 232).

Akce, které se zúčastnilo 13 žáků školní družiny, nebyla jen obyčejným výletem do ledové Prahy. My jsme navštívili Ledovou Prahu. Bystří na první pohled poznají rozdíl, a logicky tedy vyvozují, že se jedná o nějaký speciální název akce. Skutečně. Ledová Praha loni proběhla již pojedenácté jako setkání dětí z celé republiky v době pololetních prázdnin. V tomto období prostě Praha patří dětem a je jim umožněn vstup do všech pamětihodností většinou zadarmo nebo za symbolický poplatek. A tak se žáci Základní školy v Zátoru vydali do Ledové Prahy již počtvrté. Stihli toho opravdu spoustu, navštívili Vyšehrad, Josefov, Staroměstskou radnici s orlojem, Pražský hrad, Zlatou uličku a Daliborku, Petřín, Muzeum miniatur a strašidel, Karlův most, Václavské náměstí a výstavu Příběh planety Země v Národním muzeu. Sobotní večer patřil slavnostnímu koncertu Děti dětem, kde byly oceněny nejlepší dětské kolektivy v oboru tanec, rukodělné činnosti, folklor a foto. Přípravy na výlet do Prahy začaly asi měsíc předem. Děti měly za úkol vypracovat referát o některé z pamětihodností Prahy a naučit se o tomto tématu vyprávět. V Praze pak tyto informace předávaly přímo na místě ostatním. Nezřídka se u naší skupinky zastavili turisté a poslouchali odborný výklad malých průvodců. Každé dítko mělo už ve škole založen cestovní deník, který obsahoval rady a vzkazy na cestu od rodičů, plánek metra, všechny vypracované referáty a obrázky, přehled o hospodaření s kapesným, seznam navštívených památek a zážitek z každého dne. Vznikly tak krásné, často dojemné i vtipné zápisy z cesty. Poznali jsme mnoho krásných míst české historie. Pro některé to byla první návštěva Prahy. Snad se nám ve všech dětech podařilo probudit zájem o historické skvosty a kouzelnou atmosféru hlavního města natolik, že se rádi a s očekáváním vydají do Prahy znovu a znovu.

Sociální znevýhodnění a vyloučení - fenomény, které se týkají rodin, jež se dlouhodobě potýkají s komplexem životních problémů, jako je nezaměstnanost, neadekvátní bydlení či nezvladatelné předlužení.

Plachost je poměrně běžná vlastnost; ostatně všichni se cítíme přinejmenším rozpačitě, pokud zažíváme nějakou novou situaci. Míra plachosti souvisí s naší osobnostní výbavou, někdo je plašší „po rodičích“ a plachost souvisí i s předchozími zkušenostmi. Co dělat, pokud je dítě extrémně plaché a stydí se prakticky kdykoli? Podle odborníků z Child Development Institute je dobré počítat s „nastavením“ daného dítěte. Musíme se snažit vnímat, jaké zájmy má dané dítě, jak se cítí a jak je schopno navazovat vztahy s ostatními. Měli bychom podporovat rozvoj sebevědomí plachého dítěte. Stydlivé děti o sobě nemají moc dobré mínění, proto bychom měli ocenit vše, co se jim podaří, a vést je k pozitivnímu sebehodnocení. Plachým dětem také pomůže, pokud jim zprostředkujeme sociální dovednosti. Když dítě vedeme k tomu, aby vždy slušně požádalo a poděkovalo, dělilo se s ostatními a respektovalo sociální role, bude si jistější. Pomáhají i hry zaměřené na spolupráci spoluhráčů. V každém případě si ale musíme uvědomit, že plachost není negativní vlastnost a že určitá zdrženlivost a odstup nemusí být na škodu, naopak může dítě ochránit před případným nebezpečím. Podle Child Development Institute

Děti mají rády jistotu, předvídatelné situace, opakující se rituály - kdo někdy nečekaně vnesl inovaci do vyprávění oblíbené pohádky, ví o dětské rigiditě své. Nicméně někdy se ve třídě najde kluk nebo holčička, s nimiž je při sebemenší změně opravdu těžké pořízení…

Do naší mateřské školy by mělo nastoupit dítě s kombinovaným handicapem (DMO diparetická forma - chlapec chodí s berličkami a na delší cesty jezdí na kočáru -, navíc má zrakovou vadu a mentální handicap). Rodina mu zajistí osobního asistenta, který s ním bude chodit do mateřské školy. Chlapec nastoupí až na začátku příštího školního roku, ale již nyní se občas přijde do školky podívat a účastní se různých mimořádných akcí (besídka, karneval…), na něž jej zatím doprovázejí rodiče. Protože na situaci chceme připravit ostatní děti a jejich rodiče, chceme se poradit. Jak bychom měli ostatním dětem vysvětlit chlapcův handicap? A jak pracovat s dítětem, které má svého osobního asistenta? Máme při zadávání různých úkolů komunikovat s dítětem, nebo s asistentem? Co když si s asistentem nebudeme rozumět nebo se nám bude zdát, že asistent s dítětem nepracuje, jak by měl - máme jako škola právo nějak intervenovat na rodiče, když je asistent v podstatě jejich zaměstnanec? Chceme se před nástupem dítěte do naší školky s rodiči i asistentem sejít. Co důležitého bychom měli probrat, aby pak nenastávaly nějaké problémy?