Online archiv

Petra Vondrová Praha, Portál 2011

Rudolf Stross Praha, Portál 2011

ASISTENT PEDAGOGA

Protože předškolní vzdělávání je založeno na zážitcích a prožitcích, snažíme se je dětem nabízet v různých formách. Zapojili jsme se do projektu Techmánie, kdy jsme navštívili různé technické zajímavosti v našem okolí. Jednou z nich byla exkurze do Technického muzea v Sokolově. Děti se dozvěděly, k čemu sloužil bývalý jaderný kryt. Vyzkoušely si, jak to vypadá, když je úplná tma. Pro některé to byla opravdová stezka odvahy. Prohlédly si, jak to vypadalo dřív ve vesnickém i v měšťanském domě a jaké nástroje a nářadí používali staří řemeslníci. Klukům se nejvíce líbila stará auta a motocykly, na které se mohli posadit a vyzkoušet si místo řidiče. Děvčata si na panském kočáře připadala jako princezny. Další technickou lahůdkou byla návštěva Karlovarské hvězdárny. Dozvěděli jsme se, jak to vypadá ve vesmíru a co se odehrává, když je půlměsíc nebo třeba úplněk. Už víme, z jakých dílů se skládá raketoplán a jak se pohybuje. Měli jsme možnost podívat se do dalekohledu, odkrytou střechou na oblohu. Děti při zajímavém vyprávění doplněném prezentací a o kreslenou žárovku Žofku, která vesele celým pořadem prolínala, vydržely sedět bez dechu. Zatím poslední třešničkou na dortu byla návštěva továrny na výrobu hraček Playmobil, kde jsme si chvílemi připadali jak v „Ježíškově dílně“. Děti sledovaly jezdící pásy, po kterých putovaly hračky jejich snů. Postavičky pirátů, rytířů, víl i princezen. Pozorovaly „ještěrku“, jak nakládá a vykládá palety s hračkami. Staly se nákladem kamionu, který si mohly prohlédnout a projít se jeho nákladovým prostorem. O to víc se radovaly, když si mohly krabičku s postavičkami odvézt domů. Na tyto zážitky spojené s hlubokým poznáním, jak to v takové továrně vypadá, jistě dlouho nezapomenou. Už se těšíme, kam se pojedeme podívat příště.

Naše mateřská škola pořádá pro děti a jejich rodiče v průběhu roku mnoho akcí a o jedné z nich jsme se rozhodly vám napsat. Celý měsíc listopad a prosinec jsme poctivě pily čaj jedné nejmenované značky a krabičky schovávaly. Když už jsme měly krabiček plný koutek, rozhodly jsme se uskutečnit tu nejnáročnější část celé akce. Do práce se zapojily všechny děti od těch nejmenších až po předškoláky. Mladší děti krabičky polepily barevnými papírovými šupinkami, starší děti si vzaly na starost spojení krabiček - vzaly nůžky, provázek a všechny krabičky spojily v dlouhého hada. Paní učitelky ho změřily a jeho délka byla 42 metrů. Sestaven byl z 311 krabiček. My jsme si ho vystavily jedno dopoledne na školní zahradě, a protože jsme z něj měly velikou radost, zazpívaly jsme mu na jeho cestě k „modrému kontejneru“ (na recyklaci papíru) písničku Had leze z díry. Protože už víme, jak můžeme naše stromy a přírodu šetřit, tak jsme po ukončení této akce krabičkového hada uložily ke spánku právě v tomto modrém kontejneru. Už se moc těšíme na další zábavné tvoření v naší školičce.

Každodenní práce s dětmi přináší člověku spoustu zážitků, překvapení, emocí, starostí i drobných konfliktů. Někdy není jednoduché zvládat vše s nadhledem a hospodařit s energií tak, aby nedošlo k velkému nebo úplnému vyčerpání. Na druhou stranu se dají prožít okamžiky, které s sebou nesou tolik pozitivní energie, že ještě při vzpomínce na ně se člověk pousměje a je mu dobře. K takovým zážitkům patří v naší školce společné pečení s babičkami. Stalo se již dobrou tradicí, že na jaře a na podzim pozveme prostřednictvím dětí a rodičů babičky, aby nám pomohly upéci něco dobrého na zub. Na loňský listopad jsme měli naplánovaný projekt Tajemná Praha, a tak jsme si vyprávěli zajímavosti o našem hlavním městě, chodili jsme ve školce po různých mostech, malovali historické domy, zpívali si o Horymírovi, a dokonce si vyrazili do Prahy na Staroměstskou radnici, abychom si prohlédli orloj a celé její podzemí. Završením měsíčního projektu bylo pečení „pražských koláčů“. A tak jsme podle vlastní receptury a fantazie spolu s babičkami napekli koláče hranaté, kulaté, šišaté, vykrajované, zdobené marmeládou nebo rozinkami. Nálada byla výborná. Všem šla práce náramně od ruky a do svačinky bylo hotovo. Vůbec nevadilo, že všechny děti neměly ve třídě vlastní babičku. Na konci setkání naskákaly do klínů babiček úplně všechny, protože babiččina srdce jsou široká a vejde se do nich spousta malých pomocníků. Láska proudila všemi směry a koláče nám odpoledne chutnaly přímo pohádkově. Jedním koutkem duše vzpomínáme na moc krásné chvilky a druhým již přemýšlíme, zda na jaře pozveme babičky na „pečení“ z těsta nebo z keramické hlíny. Jejich ruce zvládnou určitě obojí!

Masopust bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. Maškarní zábava probíhala zpravidla na masopustní úterý. Dnes se jako masopust označuje zejména toto masopustní veselí (nářečně masopust, šibřinky, fašank, ostatky aj.). Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období, byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. V některých regionech je součástí oslav obřadní průvod masek, který obchází s muzikou vesnicí. Průvod dětí oblečených do masopustních masek (nejvíce potěší vlastnoručně vyrobené masky) prochází prostorem na píseň Masopust držíme. Každý si vykračuje chůzí typickou pro jeho masku, všichni se ale pohybují podle hudby. Na slova „pospolu“ a „poznovu“ se každý sám zatočí na místě a dále pokračuje v průvodu. Na poslední dva takty písně jedno z dětí vedoucí průvod předstoupí dopředu a začne rozpočítávat masky. „Reje reje černá svině na hřbitově křen. Kdo jej bude vybírati? Tuhle je to ten.“ Na koho padne poslední slovo, ten zůstává uprostřed, ostatní utvoří kolem něj kruh, podají si ruce, otáčejí kruh doprava a zpívají mu píseň Skákej, medvěde. Dítě uprostřed poskakuje, otáčí se, tančí v rytmu písně. Když se píseň opakuje, děti se pustí, následuje masopustní rej, všichni tančí jako dítě, které bylo předtím uprostřed kruhu. Jedno z dětí vedoucích průvod může píseň doprovázet úderem na bubínek vždy na první dobu.

Obrázek zimní krajiny vytvoříme z papíru a polystyrenu. Co budeme potřebovat? Modré čtvrtky, vlnitou lepenku nebo karton na podlepení obrázku, krajkový papír pod dorty, lepidlo, polystyrenové koule, nůžky, ozdobnou děrovačku, řezák či ostrý nůž, snítky levandule nebo malé větvičky břízy, kousek provázku, korálky. Z papírové krajky si vytvoříme zasněžené kopce. Postupujeme tak, že čtvrtku potřeme lepidlem a na to položíme krajkové „kopce“. Přes první vrstvu dáme další lepidlo a libovolný počet kopečků. Záleží na velikosti obrázku. Pokud zvolíme velkou čtvrtku, můžeme vytvořit složitější krajinu. Vždy lepíme nejprve vysoké kopce a v pozdějších vrstvách je snižujeme. Krajky po stranách čtvrtky zastřihneme. Ze zbytků krajkového papíru vykrojíme sněhové vločky. Několik vloček také vykrojíme z modré čtvrtky. Polystyrenové koule přeřízneme na polovinu. Na sněhuláka potřebujeme vždy čtyři velikosti kouliček. Tři poloviny na tělo a dvě na ruce. Pomocí disperzního lepidla přilepíme polokoule na papír. Sněhulákům přidáme na hlavu papírové hrnce. Oči vytvoříme z korálků nebo je nakreslíme fixem. Místo knoflíků použijeme modré vločky. Do rukou sněhulákům vložíme větvičky. Dobře je přilepíme a ještě v místech dotyku s papírem kápneme další lepidlo, aby košťata dobře držela. Okolí polepíme sněhovými vločkami a obrázek dáme schnout. Usušený obrázek podlepíme kartonem a dospod přilepíme očko z provázku na zavěšení.