Poradna

Dobrý den, Je mi 19 let a můj dalo by se říci „sociální“ problém trvá tak 4 roky. Vždycky jsem si říkal, že to nebudu řešit, že to určitě nějak přejde. Můj problém spočívá v tom, že se lidem pořád dívám do očí. V praxi to vypadá tak, že jdu např. po ulici, dívám se všem do očí a kontroluji, jestli se na mě dotyční dívají. Samozřejmě se dívají. A jak se naše pohledy setkají, člověk hned ucukne pohledem a už aby byl co nejdál a nejrychleji ode mě. Kdysi se se mnou lidé normálně bavili, ale teď se se mnou nechce bavit nikdo (až na pár lidí a moji rodinu, která stojí naštěstí vždycky při mně). Za chvíli nastupuji do nové školy a jsem v hrozném stresu, jak to dopadne, jestli si najdu nějakého kamaráda, nebo se se mnou naopak nebude nikdo chtít bavit.

Tenhle problém mi dělá v životě největší potíže a vím, že pokud se ho nezbavím, bude mě pronásledovat celý život (chtěl jsem holku pozvat ven a tenhle problém mi to celé překazil).

Už jsem o tom něco hledal na internetu a našel jsem jedinou možnost, sociální fobii. I když jsem žádný takový příznak nenašel, objevil jsem se v mnoha jiných, např. to bylo mluvení s cizími lidmi, mluvení s lidmi na veřejnosti, oční kontakt při rozhovoru atd. Napadlo mě najít nějakého psychologa, ale nevím, co by na to řekla rodina.

Chtěl bych se zeptat, jestli nevíte, co by to mohlo být za problém a jestli byste nevěděli o nějakých nejčastějších tématech na rozhovory při (prvním) seznamování, třeba ve škole.

Matouš

Milý Matouši,

nejprve chci ocenit Vaši odvahu se podělit s tím, co Vás trápí. Určitě to nebylo jednoduché. Je to ale první krok nutný pro změnu k lepšímu. Je moc dobře, že se snažíte najít si pomoc, když cítíte, že to potřebujete. Problém, který Vás trápí, trvá již poměrně dlouhou dobu. Popisujete oční kontakt, který ze své strany považujete za nepřiměřený až divný. Nedokážu posoudit, jak to vnímají druzí lidé a zda je toto opravdu důvod, proč (a zda) se od Vás „drží dále“. Umím si představit, že Vás taková věc při nástupu do nového prostředí může stresovat – již samotný přechod do nového kolektivu nebývá snadný. Myslím ale, že se vším se dá pracovat, když člověk opravdu chce.

Zmiňujete i téma sociální fobie, o kterém jste se snažil najít nějaké informace. To je opravdu rozsáhlé a komplexní téma, nicméně velmi aktuální. Ráda bych Vás podpořila, abyste se nebál vyhledat pomoc odborníka, který s Vámi může vše více probrat. Jendou z možností je například individuální terapie/sezení s psychologem hrazené pojišťovnou. Seznamy takových odborníků naleznete na internetu. Samozřejmě si můžete psychologickou péči také zaplatit sám, což má tu výhodu, že budete pravděpodobně čekat kratší dobu na termín objednání. Myslím, že si zasloužíte pohled dalšího člověka a třeba se vám společně v procesu terapie podaří přijít na to, kde tento problém vznikl, o co se vlastně jedná a co by konkrétně Vám ve Vaší situaci mohlo nejlépe zabrat a pomoci.

Na konci dotazu zmiňujete, že byste uvítal i nějaké tipy pro navození hovoru s lidmi při seznamování, což je další z oblastí, kterou s Vámi může psycholog či psychoterapeut více rozebrat, neboť na to zaručený tip bohužel neexistuje. Vždy je vše individuální, tedy záleží na tom, jaký jste Vy sám a co právě Vám nejvíce vyhovuje. Doufám, že Vám tato odpověď trochu pomůže, nebo Vás alespoň nasměruje. Držím Vám palce v nové škole a přeji Vám, aby se Vaše trápení co nejrychleji vyřešilo.

Pavlína