Bludný kruh srovnávání na sociálních sítích

„Jsem hnusná, blbá, nemožná,“ rozčiluje se třináctiletá Julie. Matka nechápe. Opatrným dotazováním zjistí, že na Julčin post na Instagramu zareagovala jen „jedna holka ze školy“, kterou navíc Julča zrovna nemusí, komentářem: „Jsi skvělá!“

A to si Julča dala tak záležet, když o víkendu natáčela streetdancovou sestavu, kterou si sama vymyslela, sestříhala a ozvučila. Máma už sice ví, odkud vítr vane. O neblahém účinku sociálních sítí na teenagery, a nejen na ně, už toho přečetla dost. Je to nereálný svět, kde se každý prezentuje nejlíp, jak umí, neustálé podněty vyvolávají „dopaminovou závislost“, jak se nedávno dozvěděla v dokumentu Sociální dilema a dočetla v rozhovoru s Martinem J. Stránským (2019). Ale Julča přece není hnusná, blbá a nemožná, tak proč si tak připadá a jak tomu mám zabránit, jak ji mám ochránit, honí se jí hlavou, když večer nemůže spát. Malé děti, malé starosti… Možná by jí i Julii pomohlo podívat se trochu podrobněji na to, co se vlastně v mysli (nejen) mladých lidí při brouzdání po sociálních sítích odehrává, a seznámit se s teorií sociálního srovnávání, kterou před 66 lety představil Leon Festinger a na kterou navazují i současné výzkumy.

Sociální srovnávání podle Festingera

 Jak může takhle stará teorie něco znamenat ve světě, v kterém dnes žijeme? Je to jednoduché. Zatímco vývoj technologií jde kupředu raketovým tempem, lidská mysl a základní lidské potřeby se zas tak rychle nemění. Patří k nim sebeúcta plynoucí ze sebehodnocení. Kromě hodnocení nezávislého na okolí využíváme hojně (ne-li hojněji) i srovnávání s ostatními. Podle Festingera se srovnáváme spíše s lidmi, kteří jsou na podobné úrovni, rozuměj v podobné věkové, genderové atd. kategorii. Třináctiletá dívka se nesrovnává se čtyřicetiletým byznysmenem, ale opět s adolescentními dívkami, a naopak. Při srovnávání směrem nahoru usilujeme o sebezlepšení, tedy při srovnávání se s cílovým objektem, který považujeme za lepší, hezčí, schopnější, hledáme podobnosti. Při srovnávání směrem dolů pak zdůrazňujeme rozdíly s cílovým objektem, který vnímáme jako podřadný. Teoreticky bychom si tedy mohli zvyšovat sebevědomí a sebeúctu tím, že se budeme identifikovat s těmi, kdo nás převyšují, a cítit se dobře z toho, že na tom nejsme tak jako ti, které vnímáme jako podřadné. Co když ale budeme reagovat opačně, tedy při srovnávání směrem nahoru budeme vnímat hlavně rozdíly, a při srovnávání směrem dolů podobnosti? Následné výzkumy, které se v posledních letech zaměřují zhusta na působení sociálních sítí a sociální srovnávání na nich, vypovídají o tom, že právě tento druhý případ je častější a souvisí s již zmiňovanými negativními dopady, jako jsou deprese, úzkosti a nízké sebevědomí.

Srovnávání na sociálních sítích 

Sociální sítě od základu změnily způsob interakce mezi lidmi. Největší z nich, Facebook, má okolo 2,5 miliardy aktivních uživatelů za měsíc. Další sociální sítě, jako je Instagram s jednou miliardou uživatelů a Twitter s 330 miliony uživatelů, mají také širokou základnu. Tito uživatelé tráví na každé síti v průměru 2 hodiny denně. Sociální sítě mají tři společné rysy: umožňují uživatelům vytvořit si osobní profil, vytvářejí seznam on-line spojení a sledují a vstupují do interakce s proudem neustále aktualizovaných informací, které zahrnují posty on-line spojení jedince (Verduyn a kol., 2020). Lidé mají niternou potřebu spojení s ostatními, a tak by se mohlo zdát, že služby, které sociální sítě poskytují, by mohly tuto potřebu velmi dobře naplňovat a pozitivně ovlivňovat duševní pohodu svých uživatelů. Výzkumné studie však ukazují, že jejich dopad je spíš negativní a klíčovým mechanismem, který za škodlivými účinky stojí, je právě sociální srovnávání. Jak tvrdí autoři souhrnné studie uživatelů Facebooku (Vogel a kol., 2015), je zaprvé třeba rozlišovat, zda jde o srovnávání směrem nahoru (cíl srovnávání je vnímán jako hezčí, vtipnější apod.), nebo směrem dolů (cíl srovnávání je vnímán jako podřadný), a zadruhé, zda je uživatel sociální sítě aktivní, tedy obsah vytváří, či pasivní, tedy obsah pouze konzumuje. Zkoumali také míru a dopad sociálního srovnávání u lidí, kteří k němu mají větší tendenci, a naopak u těch, kteří se zas až tak moc nesrovnávají. Ukázalo se, že lidé náchylní k sociálnímu srovnávání, kteří mívají nízkou sebeúctu, tráví na sociálních sítích mnohem více času, více se srovnávají směrem nahoru a toto srovnávání v nich vyvolává negativní pocity a dále posiluje nízkou sebeúctu. Bludný kruh se tak uzavírá. Jelikož tento účinek bývá implicitní, odehrává se v oblasti emocí (člověk si málokdy řekne: pozor, srovnávám se a nedělá mi to dobře), často zůstává nepovšimnut. Naopak ti, kteří mají menší sklony se srovnávat s ostatními, spíš ze srovnávání směrem nahoru těží, berou ho častěji jako inspiraci (sláva Festingerovi). Jiná studie se zaměřila na uživatele Instagramu, a i když nenašla přímou spojitost mezi užíváním Instagramu a sociální úzkostí, jak se původně autoři domnívali, zjistili, že častější uživatelé mají přece jen tendenci se více srovnávat, což negativně ovlivňuje jejich sebehodnocení, potažmo sebeúctu, a v důsledku vede k sociální úzkosti. Mají pak tendenci reakce ostatních uživatelů na své příspěvky vnímat negativně, případně je ve snaze se jim vyhnout ignorují, což ale v dlouhodobém důsledku vede k izolaci od komunity a nižší sebeúctě (Jiang a Ngien, 2020). Ve stejném duchu se nesou i výsledky studie, která hodnotila tweety reagující na přehlídku spodního prádla společnosti Victoria’s Secret. Potvrdila, že při sociálním srovnávání směrem nahoru, zde zaměřené na tělesnou image, reagovaly uživatelky Twitteru negativními emocemi, měly ze sebe špatný pocit, obavy z vlastní váhy, problémy s příjmem potravy, a dokonce pomýšlely na sebepoškozování (Chrisler a kol., 2016).  Pro klidný spánek svůj i svých dětí si možná proto příště s dcerou třeba zacvičte, pusťte ji do parku s kamarádkami, aby si sestavu vyzkoušely a bez úprav, sestřihů, ozvučování a filtrů si naživo vyzkoušely, co skutečně umí. A že toho často umí spoustu! Je to lepší než se s nejistým výsledkem srovnávat s miliardami neznámých, počítačově upravených tváří.

JAK SE SOCIÁLNÍMU SROVNÁVÁNÍ BRÁNIT?


1 Lidé, kteří mají větší tendenci k sociálnímu srovnávání obecně, by se měli snažit vyhnout příliš častému porovnávání svých schopností a názorů s ostatními. Pokud v důsledku srovnávání zažívají negativní pocity, měli by pochopit, že sebeprezentace ostatních může odrážet (a často odráží) pouze částečný obraz, nezřídka upravený tak, aby působil příznivěji (filtry, retuše). Při prohlížení úspěchů či fotek pěkných chvil ostatních by se mohli pokusit brát je spíš jako inspiraci než jako něco, co sami nemají, nezvládli apod. A v neposlední řadě je dobré si dostatečně často připomínat vlastní silné stránky a úspěchy. 

2 Pedagogové a propagátoři zdraví by mohli přispívat k emoční pohodě uživatelů zaměřením na zvyšování sebeúcty a sebepřijetí, rozvíjet projekty a aktivity, ve kterých mají děti šanci uspět, a tím dosahovat lepšího sebehodnocení a zvyšovat si sebeúctu. 

3 Jako nejpříhodnější se v rámci školství a osvěty vůbec jeví mediální výchova, v níž mohou pedagogové a lektoři upozorňovat na pasti sociálního srovnávání, na jeho mechanismus při užívání sociálních sítí a na vliv sociálního srovnávání na sebeúctu.


Odkazy: Hroch, J. (2019). Dopamin za lajk. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/ zivotni-styl/spolecnost/neurolog-stransky-mozek-rozhovor-facebook-twittersocialni-site-dopamin-lajk_1904210700_och. Chrisler, J. C., Fung, K. T., Lopez, A. M. a Gorman J. A. (2016). Suffering by comparison: Twitter users’ reactions to the Victoria’s Secret Fashion Show. Dostupné na: https://doi.org/10.1016/j.bodyim.2013.05.001 Jiang, S., Ngien, A. (2020). „The Effects of Instagram Use, Social Comparison, and Self-Esteem on Social Anxiety: A Survey Study in Singapore.“ Dostupné na: https://doi.org/10.1177/2056305120912488. Verduyn, P., Ggushvilli, N., Massar, K., Taht, K. a Kross, E. (2020). Social comparison on social networking sites. Dostupné na: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2352250X20300464. Vogel, E. A., Rose, J. P., Okdie B. M., Eckles K., Franz B. (2015). „Who compares and despairs? The effect of social comparison orientation on social media use and its outcomes.“ Dostupné na: www.semanticscholar.org.



Placená zóna

Pavla Le Roch