Proč děti zlobí při učení?

Proč tomu tak je? Proč děti tolik zlobí při učení? Proč zlobí i ve škole? Co se to s nimi děje? Proč se vztekají, odmlouvají, oddalují učení, odvádějí pozornost, jen aby se mohly z učení vykroutit? Proč nemají „to učení“ tolik rády? Proč vyrušují ve škole? Proč nedávají pozor? Jak je možné, že neví, že mají domácí úkoly?  

Je to záhada, že? A ne a ne se dopátrat odpovědi. Přesto se snažíte jim pomáhat. Obvoláváte sousedy, kamarády, spolužáky, pídíte se po zadání domácích úkolů a potom s vypětím sil pomáháte vašim dětem s úkoly. Někteří z vás se ještě navíc učíte s dětmi na další předměty. Každý den, znovu a znovu, jako na běžícím pásu. Přes všechny hádky, nepříjemnosti a domlouvání jim pomáháte. A stojí vás to mnoho sil a nervů. A vlastně nejen vás. I vaše děti. Jak z toho ven? Je vůbec nějaké řešení?  

Tři bariéry 

Ano, je. To, že děti odmlouvají, dohadují se, utíkají od učení nebo ho oddalují, že ve škole nedávají pozor nebo že vyrušují, má svůj důvod. Děti to nedělají schválně. Ani vám rodičům, ani učitelům. Ve studiu totiž existují bariéry. Bariéry, které se nevyhýbají nikomu. Mohou je mít děti, dospělí, důchodci, učitelé. Všichni.  

Ve studiu rozeznáváme tři bariéry. První se nazývá „Nedostatek masy“. Masa je fyzická věc. Jak ta věc, o které se učím, vypadá? Jaká je? Co znamená? Umím si ji představit? Mohu si ji osahat? Vím, jak funguje? Potřebuji ji vidět, poznat ji, seznámit se s ní. Potřebuji vědět, s kým mám tu čest. Toto mi velmi pomůže při učení. Pokud to nemám, pokud si neumím věc, o které se učím, představit, leží přede mnou první bariéra. U této bariéry si můžete u dětí všimnout, že si mnou oči, stěžují si na bolest hlavy, bolest břicha, hrbí se, jako by se zmenšovaly, jsou znuděné, dokonce i podrážděné, někdy si i lehají na stůl nebo na lavici. 

Druhou bariérou ve studiu je „Příliš strmý gradient“. Gradient znamená stupeň. Tímto chceme říct, že při učení jdeme příliš rychle. A přitom nemáme správně pochopeny všechny kroky, které při učení dané věci přecházely. U této bariéry děti zpomalují, dělají chyby, které předtím nedělaly. Mohou se i cítit zmateně, jako by vůbec nevěděly, o čem mluvíte. 

Třetí bariérou je „Nepochopené slovo“. Tato bariéra je ta největší. Ono se ani není čemu divit. Je totiž úzce spjatá s předchozími dvěma bariérami. Jak můžete něco pochopit, když si to ani neumíte představit? Jak můžete jít dál, učit se novou látku, pokud té předchozí nerozumíte?  

Budete klopýtat, trápit se a dávat spoustu úsilí a energie do toho, abyste novou látku zvládli. Toto všechno je zbytečné. Jediná cesta, jak z toho ven, je rozumět zcela jasně všemu, co se učíte. Musíte se vrátit zpět do bodu, kde jste látce ještě rozuměli a vše šlo hladce. Někde tam bude zakopaný pes, část, která není zcela jasná a která vám brání v pokračování. Této části je třeba zcela porozumět. 

Doma i ve škole 

Pokud uvidíte, že děti utíkají od učení, oddalují jej, vymýšlejí všemožné důvody, proč se ještě nejít učit, pokud vám budou při učení nervózně posedávat, ošívat se, hrát si s předměty, s oblečením, rozčilovat se, plakat, nadávat, zívat, budou totálně znudění až skoro duchem mimo nebo vás přímo „prosklívat“ pohledem, mají někde nepochopení.  

A teď nastává ta práce neuhnout, vytrvat, podržet je a najít tu část, která není pochopená. Tuto část je třeba vysvětlit, jak se říká od A až do Z. Tak, aby byla zcela jasná, aby na ní nezůstalo ani peříčko nepochopené. Pokud pak vaše dítě zvládne látku objasnit svými slovy, máte vyhráno. Látce rozumí. 

Teď již asi máte představu toho, co se děje doma. A teď si představte, jak to asi vypadá ve škole. Myslím, že jste již několikrát na třídních schůzkách slyšeli paní učitelku, jak si stěžuje, že jsou děti někde v oblacích ve svém světě. Ano. Protože nepochopí část výkladu. Začnou se nudit, budou mít pokreslené sešity, budou řešit, co dělat o přestávce, některé budou přemýšlet o tom, jak se dostat na novou úroveň v počítačové hře a vůbec nebudou vnímat, že dostaly nějaký úkol. 

Stává se, že některé děti mají opravdu velké problémy ve škole. Problémy, které se s nimi táhnou od začátku školní docházky. Tyto děti pak často vyrušují, dostávají poznámky, často je vidíte v ředitelně, mají dvojky z chování atd. U nich míra nepochopení přerostla až v odtažení se od učení, od školy. U těchto dětí je jediné možné řešení, pomalu a citlivě doplňovat veškeré mezery, které v chápání učiva mají.