Hudba děti zajímá odmalička, úplně přirozeně…

Mgr. Veronika Doležalová se narodila v roce 1986. S hudební školou Malý muzikant spolupracuje již skoro 10 let a hudební vzdělávání předškolních dětí se stalo její srdeční záležitostí. Volný čas věnuje rodině, zpívání a kreativnímu tvoření.

Začneme tím, co to znamená, když se řekne hudba. Co si představit?

Pojem hudba má pro mě tu krásnou vlastnost, že si pod ním může kdokoli představit cokoli. Uslyším třeba zdánlivě nesourodé zvuky, ve kterých si ale mohu najít nějaký rytmus, tempo, pohyb. Mohu v tom vnímat jistou estetiku, dělá mi to dobře.

Hudba má strašně moc žánrů a každý si v ní může najít to, co potřebuje a co mu dělá dobře.

Jak malé děti už zajímá hudba?

Podle mého názoru hudba děti zajímá od malička, úplně přirozeně. Děti na ni také krásně reagují. Prvotně pohybem, pak hrou na rytmické nástroje…

Jak malé děti chodí k vám do školičky?

Nabízíme kurz pro děti již od roku a půl do čtyř let, přirozeně s rodiči. Je to hodně hravý kurz, kde se snažíme probouzet lásku k hudbě, často se radujeme, hýbeme se do rytmu i rytmizujeme, hrajeme na rytmické nástroje. Lektorka hraje na ukulele, takže děti vidí živý nástroj. Snažíme se, aby rodiče zpívali, aby je pak děti mohly napodobovat a všichni si to spolu užili.

Mohou hudbě naslouchat i děti, které se ještě nenarodily?

Určitě. Nejprve dítě slyší, jak mamince tluče srdce, šumí krev, vnímá její hlas… Myslím, že je moc krásné, když maminka zpívá již miminku v bříšku. Už tam může děťátko reagovat pohybem.

Co říkáte na experimenty, kdy si maminka dá na bříško sluchátka a pouští děťátku třeba Mozarta?

Může ho to třeba uklidňovat, i když každé dítě na to bude reagovat jinak. Sama jsem ale spíše zastánkyní přirozenějších způsobů, třeba hezkého maminčina zpívání.

Zpět k dětem, s nimiž ve své hudební škole Malý muzikant pracujete. Jaké další kurzy nabízíte?

Máme Malou hudebku, kam chodí děti od čtyř do sedmi let již bez doprovodu. Tam už se věnujeme i hudební nauce, součástí jsou i základy hry na zobcovou flétnu, hodně hrajeme rytmické hry. Snažíme se vymýšlet aktivity tak, aby děti bavily a aby se při nich učily bezděčně, přirozeně, aby si každou notu prožily všemi smysly. Notu si tedy ukážeme, řekneme si, jak ji přečteme, zahrajeme ji o tělo… a pak následuje aktivita, při které si děti notu prožijí. Máme šlapací noty, nebo děti skáčou a hledají notu v místnosti, létáme třeba na planetu Nota půlová…

Navazující kurz zatím nemáme a zájemcům doporučujeme základní uměleckou školu nebo dům dětí a mládeže, kde jsou v nabídce lekce pro děti od sedmi let.

Někteří rodiče by nejraději měli hned doma malého instrumentalistu nebo zpěváka, jak ale začíná seznamování dětí s hudbou, hudební přípravka?

Naše lekce trvá 45 minut, prostě klasická vyučovací hodina. Hodně měníme aktivity, protože takto malé děti neudrží dlouho pozornost. Střídáme klidovější činnosti s aktivnějšími. Lektorka přivítá děti maňáskem, což bezpečně upoutá pozornost i těch úplně maličkých dětí. Mění hlas, dělá různé legrácky… (směje se) Každá lekce má stejnou strukturu, takže děti velmi rychle vědí, co kdy přijde, a těší se na to. To u nich navozuje pocit bezpečí a důvěry. Po chvilce s maňáskem máme vítací písničku, kdy se všichni přivítáme, zacvičíme si se sluníčkem, společně se s ním protáhneme. A pak už je čas na novou písničku. Máme autorské písničky od Veroniky Diamantové, která celý koncept Malého muzikanta vymyslela. Jsou to písničky, které popisují svět kolem nás. Témata vycházejí z ročních období a snažíme se zařazovat i různé lidové zvyky. Vynášíme Moranu, na Velikonoce koledujeme… Zařazujeme různé poslechy vážné hudby, takže při lekci Včelka děti poslouchají Let čmeláka od Rimského-Korsakova, nechybí samozřejmě Vivaldiho Čtvero ročních období. (usmívá se). Lekce končí tím, že dáváme spát sluníčko, a zklidňující písničkou na rozloučenou.

Patří do raného seznamování dětí s hudbou i noty a hudební nauka obecně?

Noty a hudební nauka jsou součástí lekcí pro děti od čtyř let, které jsou ale pořád maličké. Všechno učíme hrou. Děti sice vědí, jak nota vypadá, řekneme jim třeba, že „tohle je nota čtvrťová“, ale už jen vyslovit „čtvrťová“ je těžké. Převedeme je pak do pohybu, takže když už umějí číst rytmus, přečtou notu čtvrťovou jako „tá“ a přitom se plácnou do stehen. Pro každou notu máme zvláštní pohyb, gesto, třeba pro notu půlovou… (předvádí gesto pro půlovou notu).