Školní prostředí se zaměřuje více na výkon

Mgr. Ivana Janišová se narodila v roce 1956. Je psycholožkou a své zkušenosti úspěšně a nenásilně promítá do knih pro děti a mládež. Žije v Praze.

Konflikty, hádky… to jsou situace, které patří k životu. Jedná se vždycky o něco negativního?

Ne. Nejedná. Jak jste správně řekla, patří to k životu a je to jeden ze způsobů, jak si vyjasnit svoje postoje, názory, svoji pravdu. Jen je potřeba říct, že jsou i lidé, kteří v hádkách a konfliktech nacházejí svůj smysl života, a to je něco jiného.

Jak poznáme, že diskuze přerostla v konflikt?

Snadno. Už to není komfortní zóna, jdeme do emocí, racionalita je oslabená a prožíváme to zesíleně. Argumenty se opakují, trváme na svém a neslyšíme druhou stranu.

Věčné hádky sourozenců zná skoro každý. Jak na ně reagovat? 

To patří k životu. A u dětí je vyjasňování si svého místa, vztahu, své síly postavit se za sebe (pokud se ovšem nejedná o poruchu sourozenecké rivality, to také existuje) zdravé. A pak je několik možností. Pokusit se být spravedlivý, trpělivý, což nejde úplně vždycky, i rodiče jsou jen lidi. Hodně záleží na tom, jak rodina vypadá, jak se staví k dětské emancipaci, jak respektuje vývoj osobnosti dítěte, jaká je osobnost dítěte aj. Humor může také mnohdy zlehčit situaci.

Dětskou rivalitu pozorují i pedagogové. Jak mohou takové situace ve školce nebo ve školní družině vypadat?

Bohužel se v posledních letech často vyskytuje i mezi malými dětmi šikana, nebo se možná konečně o ní víc mluví, což je dobře. Nevím, ale myslím si, že školní prostředí je možná příliš zaměřeno na výkon a ne na rozvoj osobnosti. Ale jak to udělat při tolika dětech ve školkových i školních třídách, to nevím. Ne všechny, i vysoce inteligentní děti, mají ve svých předpokladech odvádět výborné výkony, i když jsou nadané a kreativní. Hodnocení (známkování) rivalitu podporuje.

Dá se hádkám a konfliktům mezi dětmi předcházet?

Jen do určité míry. Pokud máte na mysli školkové a školní prostředí, je to těžké. Ale jsou pedagogové, kteří včas vycítí možnost vznikajícího konfliktu mezi dětmi, případně i šikany, a včas zasáhnou. Tady platí, že čím dřív, tím líp. Rozjetá šikana už má následky a ty se obtížně opravují. Pokud je kolektiv dětí veden ke vzájemnému respektu, k výrazným konfliktům dochází jen málokdy. V případě, že jsou to konflikty menší, není od věci, aby si je děti vyřešily samy. Ale občas se stane, že je ve třídě dítě, které cíleně ubližuje. Potom je potřeba věc řešit i s rodinou, pomoci dítěti, pojmenovat příčinu a pracovat na jejím odstranění.

V mateřských školách a školních družinách nejsou jen děti, ale také dospělí. A těm se konflikty také nevyhýbají. Čeho se mohou v tomto prostředí týkat?

Všeho. Lidé řeší i ve svém profesním prostředí kdeco, ani tam osobní život nekončí. A také samozřejmě můžou řešit různé postoje k metodikám, přístupu k jednotlivým dětem a provozním věcem, nejen týkajícím se přímo pedagogiky.

Někdy se situace může poměrně vyhrotit, třeba ve školce, kde běžně pracují ve třídě dva pedagogové, někdy i asistent, a důležitou roli sehrává i pomocný personál. Co dělat, když se nedokážou domluvit?

Nevím, jaké mají možnosti, ale pokud se nedokážou domluvit a konflikt trvá, asi by měla zasáhnout další osoba. Mě napadá ideálně mediátor, ale třeba i schopná paní ředitelka, schopný pan ředitel.