Jedna velikost nestačí, ani když jde o ADHD

Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí je u chlapců třináctiprocentní pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována porucha ADHD, u dívek je jen šestiprocentní. Tento rozdíl ale nemusí být způsoben tím, že je ADHD mezi dívkami méně rozšířeno, ale spíš tím, že se u nich projevuje jinak než u chlapců. Další data ukazují, že zatímco v dětství je poměr mezi chlapci a dívkami s ADHD 4:1, v dospělosti se tento poměr srovnává na 1:1.

Co stojí za tím, že je u žen ADHD v dětství diagnostikováno méně často? Výzkumy se až do devadesátých let 20. století zaměřovaly především na muže. Pokud se v nich ženy vyskytovaly, jejich symptomy se srovnávaly s těmi „mužskými“. Právě mužské příznaky byly totiž považovány za univerzální. Většina lidí si tak s ADHD spojuje hyperaktivního chlapce, který chvíli neposedí. Symptomy u dívek pak mohou být pro ty, kdo se péčí o duševní zdraví zabývají, brány jako netypické, méně nápadné, a tedy i náročnější na rozpoznání. V konečném důsledku to může vést k tomu, že ADHD nebude u dívky nebo ženy diagnostikováno, což má negativní dopady na jejich další život i duševní zdraví.

V čem se liší ADHD u žen?

První výzkum, který se zaměřoval na ADHD pouze u dívek, byl publikován až v roce 2002. To do velké míry vystihuje fakt, jak dlouho ženy ve výzkumech buď chyběly, nebo byly jejich symptomy považovány za atypické. Ženy s ADHD mají častěji internalizující symptomy (například nepozornost), muži naopak externalizující symptomy (například impulzivita a hyperaktivita). Proto mohou ženy snadněji maskovat nebo zmírňovat dopady a symptomy ADHD, které nejsou tak zjevné. U žen s ADHD jsou také často diagnostikovány spíše úzkost a deprese, s nimiž jsou poté léčeny. Ty však mohou být jen projevem nerozpoznaného ADHD. 

Genderová socializace vede ženy a dívky k tomu, aby se chovaly jako „hodné“ holky, nevyčnívaly z řady a příliš se neprosazovaly. Vzpomínáte si na přísloví „sedávej, panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“? I proto je důležité rozeznat, co všechno může mít za následek genderová socializace. Snaha žen zapadnout může vést k tomu, že jsou schopné symptomy ADHD překrýt a určitý čas tak – alespoň z vnějšího pohledu – ve společnosti fungovat bez větších potíží. I to, kromě „netypických“ symptomů, přispívá k tomu, že u dívek není ADHD diagnostikováno tak často a tyto projevy u nich mohou delší dobu zůstávat bez povšimnutí. S postupujícím věkem se však problémy u žen, které neměly ADHD diagnostikováno, prohlubují, ať už jde o úzkosti, deprese, nedostatečný pocit vlastní hodnoty či o projevy vnímané okolím jako pouhá lenost. To vše může mít negativní dopad na kvalitu jejich života v oblasti mezilidských vztahů, studia nebo práce.

Lepší výsledky pro všechny

Pokud výzkum ADHD přehlíží odlišnosti v projevech u žen a mužů a přistupuje k symptomům žen jako k odchylce, nemůže poskytnout dostatek informací o tom, jak ženám s ADHD pomoci. Rozšíření pole zkoumání ADHD a různorodosti jeho projevů prospívá nejen ženám. Také všem dospělým i lidem ve starším věku pomůže, pokud bude v péči o duševní zdraví větší povědomí o tom, že ADHD není jen hyperaktivita, jak ji známe u chlapců. Právě v dospělém a pozdějším věku jsou totiž projevy ADHD spojeny s nepozorností častěji než s hyperaktivitou. Jsou tak potřeba výzkumy, které se budou zabývat tím, jak se ADHD v průběhu života projevuje, jak se proměňuje a jaké další aspekty kromě již zmíněného genderu a věku na něj mají vliv. Zohlednění genderové dimenze ve výzkumu tak přispěje k výsledkům, které nám ADHD pomohou opravdu pochopit a budou užitečné pro všechny, nejen pro „univerzálního člověka“.

Jana Novák Gabrielová, Ananké Nebeská

pracují v Národním kontaktním centru – gender a věda, výzkumném oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. 

Zdroje:

Abdelnour E, Jansen M. O., Gold J. A. (2022). ADHD Diagnostic Trends: Increased Recognition or Overdiagnosis? Missouri Medicine,119(5), 467–473 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9616454/

Centers for Disease Control and Prevention. (n. d.). Data and Statistics About ADHD. https://www.cdc.gov/ncbddd/adhd/data.html

Hinshaw, S. P. (2002). Preadolescent Girls With Attention-Deficit / Hyperactivity Disorder: I. Background Characteristics, Comorbidity, Cognitive and Social Functioning, and Parenting Practices. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 70(5), 1086–1098

Samoon, A. (2023) Is ADHD Becoming More Common? Not Necessarily, but Awareness is. Psychology Today 

https://www.psychologytoday.com/intl/blog/balanced/202302/why-is-the-prevalence-of-adhd-increasing

Quinn, P. O., & Madhoo, M. (2014). A Review of Attention-Deficit / Hyperactivity Disorder in Women and Girls: Uncovering this Hidden Diagnosis. The Primary Care Companion for CNS Disorders, 16(3)