V prosinci jsou noci už opravdu dlouhé a začíná zima. A my bychom měli zpomalit a užívat si klidných temných večerů. Nastává doba adventní, která by měla být poklidná a při níž čekáme na nové světlo, ať už v podobě slunce, nebo Ježíška. Je to příležitost pro rodinné (i školkové) tvoření, pro spoustu hezkých zážitků, které si děti ponesou do dalšího života.

Na adventních věncích už hoří první svíčka. „I bez ohledu na duchovní podstatu jsou Vánoce vrcholem rodinného roku. Prosinec je pro děti nejkrásnější a pro rodinu ten úplně nejdůležitější měsíc. Máme hodně času na společné žití a jako bychom v tomto čase cítili i samotnou podstatu našeho spolubytí. Právě tady a teď se rodí ty nejdůležitější rodinné tradice, které pak vaše děti předají další generaci – každoročně se opakuje to, co dělá Vánoce pro každou rodinu speciálními. Užijte si tyto svátky!“ 

Když byly naše dcery malé, první předzvěstí Vánoc u nás byla vůně perníčků, které jsme pekly a malovaly dvakrát – jednou před Mikulášem a podruhé na konci adventu. Pak přišel mikulášský večer, kdy holky s kamarádkami ve školním věku chodily přestrojené za Mikuláše, čerta a anděly. A stavěli jsme betlém.

Betlémy

K našim Vánocům patřilo také putování za pražskými jesličkami – nejvíc se nám líbily ty v kostele sv. Matěje v Dejvicích, které byly celé, celičké z perníku.

I děti ve školce by jistě potěšilo, kdybychom s nimi vystříhali a postavili „jesličky“, tedy betlém.

Betlémářská tradice je v Čechách hodně silná. Myslím, že betlém má každý kostel, aspoň nevím o žádném, který by je neměl. Každý rok bývá nádherná výstava betlémů ve sklepních prostorách Betlémské kaple v Praze. Tam jsou betlémy ze všech možných materiálů, od papíru přes dřevo až po sklo a různé zvláštní materiály (a je to skvělá inspirace). 

Také je tam veliký vyřezávaný betlém, kde jsou konkrétní historické postavy. Naposledy jsem byla na téhle výstavě se svými vnoučaty koncem roku 2019 (ještě před vypuknutím covidu). Tenhle betlém nejvíc okouzlil tehdy sedmiletého Dominika. Stál s vykulenýma očima u betlému a křičel: „Koukni, babi, koukni, tamhle je Bedřich Smetana (poznal ho podle klavíru a brejliček), a tenhle pán s pejskem je Karel Čapek, ten pejsek je Dášeňka a já se zblázním, tamhle je Karel IV.!“ (Na svůj věk neobvyklé znalosti měl z knihy 100 významných českých osobností.) Byla u tohoto betlému fronta, ale lidé trpělivě čekali, až si to náš Domík prohlédne a dost se vynadiví…

Nejjednodušší jsou samozřejmě betlémy papírové, které s dětmi vystřihneme a postavíme. V papírnictvích a knihkupectvích se jich prodává celá řada – nejznámější z nich jsou asi betlémy Josefa Lady a Mikoláše Alše. 

Rodinný i školkový betlém můžeme začít budovat kdykoli, ale v adventu je na to doba nejpříhodnější. A fantazii se meze nekladou – nejjednodušší je vystříhat koupený papírový betlém, ale můžeme ho vytvářet také třeba z plsti, z kukuřičného šustí, z kaštanů a žaludů apod. V některých školkách pracují děti i s keramikou a keramické betlémy patří k nejkrásnějším. Výhodou vlastních betlémů je, že můžeme každým rokem vymýšlet a přidávat další figurky. A proč si někdy nezkusit svůj betlém upéct z perníku, aby náš byt či školní třída voněly tak jako kostelík sv. Matěje v Dejvicích?

A když už bychom tvořili perníkový betlém, nechme si kousek těsta ještě na perníkový adventní svícen.

Svatá Lucie

Svatá Barbora a sv. Mikuláš jsou již za námi, takže v našich domácnostech i ve školkách máme ve vázách třešňové větvičky – barborky, které nám svými něžnými kvítky ozdobí štědrovečerní stůl. A Mikuláše s jeho pekelnými i andělskými společníky si děti jistě užily plnými doušky. Čeká nás ale svátek Lucií, Lucek a Lucinek, kterých je mezi našimi dětmi hodně. 

Svatá Lucie je od 5. století připomínána jako panna mučednice. Podle legendy to byla dcera vážených, bohatých rodičů. Rozhodla se ale pro křesťanskou víru a život chtěla prožít jako panna v mravní čistotě.

„Na 13. prosince chodívaly po vesnicích Lucky. Tato tradice je na rozdíl od postavy původního světce dosti strašidelná. Každopádně až do 1. světové války byl tento zvyk v našich zemích hodně rozšířen, po skončení války se zvyky obnovily jen na málo místech u nás. Kraj od kraje se obyčeje tohoto dne lišily. Někde chodila Lucka sama. Tichá a tajemná mlčenlivá postava, oděná do bílých šatů s bílou maskou přes obličej, budila hrůzu a strach. Někde Lucka vedla celý průvod masek, které s ní chodily od domu k domu.

Svatá Lucie bděla nad chodem domácnosti, a tak chodívala do stavení a peříčkem nebo smetáčkem v koutech místností a v rozích přísně kontrolovala, zda už panímáma začala s předvánočním úklidem. 

Lucie i svým jménem (světlá, zářivá) připomíná, že brzy začne přibývat světla.“

V době, kdy byly naše dcery malé školačky a chodívalo k nám hodně jejich spolužáků (dokonce jsme tvořili svůj vlastní časopis nazvaný Vltavín), jsme se pokoušeli oživit některé staré zvyky, které už upadly v zapomnění. Pokusili jsme se o to právě u svátku svaté Lucie. Ale moc jsme neuspěli – i když jsme naše milé sousedy na návštěvu bílých postav předem připravili, nadšení moc nebyli, a tak to skončilo u jediného pokusu…

Polaz


Polaz – závěsnou ozdobu nad stůl – si můžeme vytvořit nejen doma, ale i ve školkách či školních družinách. Polaz má představovat slunce a přináší přání hojnosti, zdraví a také připomíná oslavu starého pohanského svátku. (Mimochodem – slovo polaz vzniklo ze slovanského slova polazník, což znamená koledník, polazit pak chodit po koledě.)

Polaz zavěšený nad stolem představuje životadárné slunce, které od zimního slunovratu začne zase nabývat na síle. 

Placená zóna

PhDr. Helena Chvátalová