Strach má velké oči. A my zase odvahu

Vaše kniha se odehrává na noční zahradě. A potmě se věci určitým způsobem mění. Co je na tmě a noci tak zajímavého?

Právě to, že v noci nic není tak zřejmé jako za světla. Vzniká prostor pro dětskou fantazii, s čímž jsem v knize také pracovala. Zajímalo mě i to, že tma spoustu věcí skryje. Chtěla jsem se zaměřit také na to, aby tma nebyla vnímána tak negativně.

A právě ty změny, které se ve tmě s mnoha věcmi a lidmi dějí, nás někdy třeba vystraší. Třeba když brzy ráno přijdu do práce, na chodbách je tma a já jsem líná si rozsvítit, vylekám se odrazu na prosklených dveřích. Můžeme se toho, co tma dělá, bát. Lze si s tím i hrát?

Snažila jsem se ukázat, že hodně záleží na naší představivosti. Když je někde tma a nic nevidíme, jsme pochopitelně nastaveni na obezřetný režim. Hodně to dělá naše mysl. Ve tmě je pro naše představy větší prostor než ve dne.