Cesta Martiny Staňkové k malířství nebyla zcela přímočará. Martina patří k umělcům, kteří vysokoškolské studium na UMPRUM absolvovali až po čtyřicítce. O to patrnější je v její práci odhodlání a určitá zralost, které souvisejí s životní zkušeností a nesamozřejmostí mnoha jejích aspektů. Martina postupně přešla od spíše geometricky koncipované malby k rozvolnění a hravosti. Bohatá barevnost se u ní nyní spojuje se strukturami vytvořenými osvobozenými liniemi, které evokují florální motivy, šlahouny a barevné řasy, stejně jako orientální vzory či textury. Na první pohled abstraktní malby v sobě v detailu často obsahují i nějaký narativní prvek, útržek vyprávění nebo příběhu. Výbuch barev a linií se z počátečního chaosu mění v určité slovo či nenápadné poselství, je součástí specifické mytologie.