Kamínek

Na cestě, v kapse, vhozený do okna, když nezvoní zvonky… Malý a přesto velký. Může být důležitý, protože jsme ho od někoho milého dostali darem. Krásný, zejména když ho omývá voda a on se pak nádherně leskne. A třeba i zbytečný, když do okna nedoletí a zvonky zase začnou fungovat. Takových malých a mnohdy nehmotných věcí je náš život plný. Některé nás potěší, jiné, i ty nehmotné, dostaneme darem a těšíme se z nich, bez jiných bychom se obešli, ale to dopředu nikdo neví a možná si na ně po letech vzpomeneme. Pro malé dítě je každá věc, i ten kamínek, něčím novým. A často se stane jistým etalonem, předmětem nebo zážitkem, podle nichž pak posuzuje ty ostatní. Nepozná zatím jeho hodnotu, neodhadne, že se něco nepovedlo. První obrázková kniha, kterou dostane, je prostě ta první, i kdyby byla sebenepovedenější, první člověk, který ho doprovází na cestě do většího světa, než je jeho rodina, také nastaví určité měřítko. Takové, které může být rovné, něžné a laskavé, či naopak. Máme obrovskou zodpovědnost, ale také úžasnou možnost představit dítěti svět jako vstřícné, bohaté místo plné dobrých lidí i věcí. Mysleme na to.
Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, čeká nás léto. Možná máme pro odpočinek více prostoru a možná ne, i tak se ale nějaký čas jen pro nás najde. Přeji vám, abyste si ho užili, aby byl jako ten vyleštěný kamínek. Třeba jen drobný a nenápadný, ale prostě náš.