Co mě na tom všem vlastně láká...

Proč dělám, co dělám, co mě na tom všem vlastně láká? Aneb jaká je moje motivace, co mě pohání, těší, z čeho se raduju, čeho chci dosáhnout? V létě mě láká voda, ta tekoucí, valící se ze skal, i ta skoro mrazivá v potocích, které tečou z ledovců. A když za ní zrovna nemůžu, podobně mě motivují, těší, lákají skály, výhledy, na které se musím vyšplhat, abych pak se zatajeným dechem sledovala, co se děje pode mnou. Co láká děti, když v září vstupují do třídy mezi (staro)nové kamarády, k učitelkám, které možná zatím ještě neznají? Jak v nich uchovat tu zvědavost, kterou v sobě přirozeně mají? Podpořit odvahu, se kterou vystupují ze své komfortní zóny? A přitom je nevystrašit, nenechat moc vyrůst tu úzkost, kterou v sobě přirozeně mají? Těžké otázky... Možná nakonec vyhraje přirozená dětská zvídavost, určitě bude třeba spousty pedagogické kreativity i trpělivosti, pochopení a laskavosti. To vše podpořeno věčným zkoumáním, co nás na práci stále láká a těší. Možná je to právě ta kreativita a otevřené srdce, s nimiž vítáme ty nové, trochu zúzkostnělé děti.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, aby ve vás zvědavost spolu s kreativitou nikdy nevyschla. Aby se obě staly vaším pramenem, vodopádem, potokem, větrem, který vás pohání. Jistě že z toho proudu občas odstoupíte, abyste si odpočinuli, a pak zase najdete cestu zpět. Přeji vám také, abyste ze své práce měli stále radost.

Mgr. Marie Těthalová