Psychické násilí v rodině a v zaměstnání

Marie-France HirigoyenPraha, Academia 2002. 229 s.Problematika násilí v rodině, zaměstnání i ve společnosti je mimořádně aktuální a složité téma. Abychom mohli uspět s účinnou prevencí nebo léčbou, potřebujeme především dostatek validních informací. Těch se nám nyní dostáváprostřednictvím recenzované knihy, jejíž autorka je psycholožka a psychoanalytička, věnuje se též rodinné terapii, a to převážně s ohledem na viktimologii. V recenzované knize je tematizováno psychické násilí v rodině,manželství a zejména v zaměstnání. Je popsán zhoubný proces psychického týrání, a to na základě bohatých zkušeností autorky, které získala při práci s oběťmi. Na četných příkladech je popsána psychika protagonistů, tedypsychický portrét konkrétního trýznitele a oběti, s následnou generalizací (je-li možná) a s uvedenou možností nápravy. Zmíněny jsou i legislativní konotace. Text je napsán srozumitelně, poutavě a na vysoké odborné úrovni.Ostatně kniha M. F. Hirigoyen je ve Francii právem vysoce ceněna, a to jak u odborné, tak i laické veřejnosti. Poměrně rozsáhlý text knihy je členěn do tří velkých problémových celků, dále pak do celkem dvanácti kapitol a celéřady podkapitol. Po nezbytném úvodu je prezentován první problémový okruh s názvem Perverzní násilí v každodenním životě. Kapitola Násilí v soukromí se pak věnuje perverznímu násilí v partnerském vztahu a v rodině. KapitolaPsychické týrání v zaměstnání pak specifikuje problematiku tzv. mobbingu. Druhý problémový okruh má název Perverzní vztah a jeho protagonisté. Názvy jednotlivých kapitol pak dobře vystihují obsah: Perverzní svádění oběti,Perverzní komunikace, Perverzní násilí, Agresor a Oběť. Třetí problémový okruh se jmenuje Důsledky pro oběť, převzetí odpovědnosti. V jednotlivých kapitolách tohoto okruhu se čtenář seznámí s důsledky fáze ovládnutí a sdlouhodobými důsledky týrání. Nechybí praktické rady partnerům a rodinám, analogicky pak praktické rady zaměstnancům. Kapitola o psychologické péči obětí celý blok uzavírá. V krátkém závěru se autorka vyznává ze svých sympatiík prevenci násilí, která je podle jejího přesvědčení možná. Tradičně je připojen i seznam literatury, a to především francouzské. Pozornému čtenáři neunikne zařazení několika českých titulů. Z tohoto faktu lze usoudit buď naskutečnost, že autorka ovládá češtinu (což je možné, ale málo pravděpodobné), anebo na fakt, že se vydavatel rozhodl její autentický seznam literatury doplnit. V tom případě to měl ovšem poznamenat. Kniha Marie-France Hirigoyenje pěkná a neměla by uniknout pozornosti zejména klinických psychologů.