Geny a osobnost

Dean Hamer, Peter CopelandPraha, Portál 2003, 250 s.Jde o souhrn mimořádného počtu studií věnovaných studiu možných genetických predispozic charakterových a povahových vlastností, jakož i dalších osobnostních charakteristik, jako jsou inteligence, sexuální orientace. Právě naHamerově pracovišti - v laboratoři pro výzkum genových struktur National Cancer Institute ve Washingtonu - byly před deseti lety odhaleny markery označující část DNA, shodnou u několika desítek homosexuálů."Je-li někdohomosexuál mohou za to z 50 % geny,"shrnují autoři výsledky dvanácti výzkumů, u žen však podobnou souvislost nenašli:"Geny jako by tu nehrály žádnou roli."Avšak na rozdíl od novinových článků tato kniha nabízípopisy výzkumů, jejich analýzu a obezřetné hypotézy. Podobně zpolitizovaným tématem je i dědičnost inteligence a její souvislost s rasami, již potvrdila řada výzkumů. Autoři ovšem připomínají, že výzkumy sledují spíš schopnostzvládat příslušné testy a přeneseně schopnost člověka zvládat školní nároky. Dále se autoři pokoušejí sledovat kořeny závislostí, paměti, temperamentu (aktivity, reaktivity, nálady), vyhledávání nového, vyhýbání se ohrožení,úzkosti a agresivity. Přitom pro dosavadní výzkumy (víme mnohem víc o nedostatcích než o"normálu") jsou charakteristické komplikované interpretace jak co do samotného významu dědičnosti, tak ohledně její úlohy vjednotlivých životních obdobích. Například u adoptovaných dětí se ukázalo, že na děti s neproblematickými geny mělo domácí prostředí malý vliv. Když však byly geny"problematické", hrála výchova důležitou úlohu.Bylo-li domácí prostředí špatné, lhaní, krádeže, záškoláctví či vyloučení ze školy bylo 500krát častější."Tyto výzkumy jsou vlastně dobrou zprávou pro adoptivní rodiče, protože ukazují, že ani děti delikventů nemusejínutně jít ve stopách svých biologických rodičů."Podobně jako v případě knihy Biologie touhy je Hamerovým spoluautorem novinář Peter Copeland, díky tomu je text čtivější a srozumitelný širší veřejnosti, i když pochopitelněčtenáři s hlubšími znalostmi ocení často jen naznačené statistické postupy či mikrobiologické souvislosti. Celkově je ovšem kniha minimálně zatížena biologickou terminologií, samotné struktuře DNA je ostatně věnováno pouhýchněkolik stran. Přes rozluštění sekvencí lidského genomu totiž základem práce genetiků zůstává statistika - porovnávání vlastností jednovaječných dvojčat a dalších blízkých příbuzných s kontrolními skupinami, a pak rutinníanalýza - hledání podobností v řetězcích nukleových kyselin. Publikace je cenná už výběrem mnohdy kontroverzních témat, ovšem hlavním přínosem je věcný přístup k současným poznatkům (mnohdy korigující trochu zkratkovitý úvod) ataké solidní přiblížení metod práce genetiků.