Sociometrie v psychologické kognici. Nástroj sociální kompetence učitele.

Jiří V. MusilOlomouc, Cyrilometodějská teologická fakulta UP 2003. 363 s.Své celoživotní bádání v oblasti sociometrie shrnul J. V. Musil v rozsáhlou monografii, kterou předkládá v přehledné formě psychologům, sociologům a pedagogům. Práce je tematicky členěna do čtyř částí. V první se autor zabýváobecnými otázkami sociometrie a sociální mapy. Vychází z klasického Morenova pojetí situace člověka v sociální interakci a zabývá se klinickými aspekty sebepojetí a sebeprožívání. Pozornost věnuje malým sociálním skupinám aživotě v nich - sociální interakci a jejímu vystižení. Ve druhé části se Musil věnuje sociometrii a její metodologii. Zabývá se metodologickými otázkami této vědní disciplíny a hlouběji se zamýšlí nad objektivitou, reliabilitoua validitou sociometrických zjištění. Podává též pohled na vývoj sociometrie v našich podmínkách. Třetí část je věnována nejčastěji používaným sociometrickým metodám. Dvěma sociometrickým metodám zde autor věnuje mimořádnoupozornost - sociometrické technice Longa a Jonesové a Engelmayerově milieusociogramu. Jde o velice podrobné vysvětlení základních pojetí na jedné straně a o názorné seznámení s praktickým použitím těchto metod na straně druhé.Okrajově se autor zmiňuje o technice hodnocení stupně agresivity členů skupiny v pojetí A. Krkoviče a Ljubomira Krneta, sociogramu školní třídy E. Wartegga a metodě nazvané ,Guess Who?' autorů Hartshornea, Mallera a Maye.Čtvrtá část knihy je nejrozsáhlejší. Obsahuje experimentální práce, které autor prováděl v průběhu desetiletí, často za spartánských podmínek, když byl za minulého režimu násilím odsunut ze středu kulturního dění na jeho okrajv Holčovicích v Jeseníkách. Máme tak možnost seznámit se s dosud nepublikovanými studiemi o sociometrickém šetření hospitalizovaných toxikomanů v kontextu socioterapie alkoholiků. Uvedeny jsou i výsledky výzkumu vpsychoterapeutických komunitách dětských neurotiků, výchovně náročných tříd středních odborných učilišť, studie vzájemných vztahů dětí v mateřských a základních školách. Nechybí ani sociometrické studie učitelských sborů asouboru činoherců - sociometrie činoherního souboru. Knize J. V. Musila bylo uděleno čestné uznání za vědeckou monografii rektorky univerzity Palackého v Olomoucí, paní prof. MUDr. PhDr. Jany Mačákové, CSc. Na publikaci se lzedívat jako na obraz celoživotního díla váženého olomouckého psychologa. Je možno se radovat, že byly publikovány výsledky celé série sociometrických výzkumů. Je možno mít radost z toho, že autor umožnil nahlédnout do tajů dvounejdůležitějších soudobě používaných metod - sociometrické techniky Longa a Jonesové a Engelmayerova milieusociogramu - a to takovým způsobem, že jím naznačenou cestou lze jít dál. A především poděkovat autorovi, že nám dalmožnost nahlédnout do svého cílesměrného celoživotního studijního snažení. Na závěr snad již zbývá jen dodat, že knihu si lze objednat na fakultě, která ji vydala.