Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování

František KoukolíkPraha, Karolinum, 2003, 384 s.Autor předkládá čtenáři srozumitelnou a čtivou formou informace o současném stavu výzkumu mozku. Hned od první stránky nás vtáhne do napínavé rozpravy mezi fyziky a biology: Co je svět a jak jej poznáváme? Proč nervový systémvytvořil vědomí? Koukolíkovi se v této publikaci podařilo převést obtížné téma výzkumu mozku do srozumitelného jazyka. Kniha je členěna do krátkých informačních bloků, jejichž názvy jsou mnohdy shrnutím obsahu. To rovněžnapomáhá čtivosti náročného tématu. Je nesnadné některý z nich zdůraznit. Zajímavé jsou všechny. Klasickým oživením jsou popisy nejrůznějších klinických případů. Koukolík tak obsahově a cenově zpřístupnil širší veřejnosti svojiodbornou publikaci Lidský mozek rozšířenou o různá překvapení.Obdivuhodná je autorova obeznámenost s filozofickými pracemi o vědomí a mozku. Publikace dokonce odolává útokům filozofů ze stránek časopisu Vesmír, které kontrastují s Koukolíkovými úvahami o společné cestě. Tyto útokyjsou jen důsledkem úsudkových chyb a neznalosti stavby a funkce mozku. Některé akademické skupiny by si své mezery v povšechném vzdělání mohly doplnit četbou Koukolíka.Kniha ale také obsahuje chyby. Například"Sluchová čidla a sítnice očí promění informace, které na ně dopadají, na proud nervových vzruchů."Kdyby na sítnice dopadaly informace ve smyslu znalostí (jinak by tototiž nebyly smysluplné informace, ale smysluprosté znaky), nemuseli bychom se nic učit. Na sítnice ale dopadají fotony v určité struktuře. Z ní a obsahu naší paměti se informace teprve vytvářejí. Existují pro to jak klinické,tak modelové důkazy. Některé vzruchy jsou vědomé a potažmo tedy asi také nositeli"informací". Pojem informace ale asi nebude vhodným deskriptorem činnosti mozku, i když se v literatuře běžně používá. Vhodnější sejeví pojem vzruch ve smyslu Laufbergrovy vzruchové teorie. Tento náš neurofyziolog předběhl světový vývoj v modelování nervového systému přinejmenším o padesát let. Také západní věda dospěla na přelomu do 21. stol. ke koncepcivzruchu a rozvíjí jej matematicky pod pojmem"pulzující neuronové sítě". Neurovědy se pomalu odklání od analogií s anatomií nervového systému a přiklání se k neurofyziologii.Nedostatkem publikace jsou obrázky. Je jich málo, naprosto chybí obrázky ukazující prokrvení mozku, funkční propojení různých částí mozku, atd. Dobrý obrázek má cenu tisíce slov. Také jejich umístění na konci knihy snižuječtivost publikace.Sebeuvědomování se u dětí vytváří asi od dvou let a nikoli od čtvrtého roku. Tato nesprávná informace je však dále v textu korigována. Datum úmrtí vídeňského patologa Constantina von Economa je správně 1931 a nikoli 1936.I. P. Pavlov dostal Nobelovu cenu (1904) za práci o fyziologii trávení a nikoli za objev podmíněného reflexu.A co je tedy vědomí? Snad se to dozvíme v příští publikaci, kdy věda snad již bude více vědět o elektrických synapsích v mozku.