Psychologie války

Lawrence LeShanPraha, BB/art, 2004, 191 s.Otázka, proč lidé znovu a znovu vstupují do válečných konfliktů, je velmi náročným, a proto v pracích psychologů ne častým tématem. Kniha Lawrence LeShana je tedy jedním z mála titulů zabývajících se tímto problémem, kterýmůžeme na našem knižním trhu nalézt.Lawrence LeShan je výzkumným psychologem a pedagogem. Na poli psychologie je činný už více než padesát let, z nichž pět strávil jako psycholog v armádě Spojených států.První část knihy je věnována přitažlivosti války pro jedince. Tento zdánlivý paradox vysvětluje autor paradoxem jiným, totiž tendencí člověka spět k individualizaci na straně jedné a k socializaci na straně druhé. Právěválka je okamžikem, který obě tyto potřeby výrazně saturuje. Jedinec je více než kdy jindy sám sebou, a zároveň příslušníkem jasně strukturované lidské skupiny, kde zažívá intenzivní pocity blízkosti a sounáležitosti.V dalších kapitolách se LeShan zevrubně zabývá analýzou různého vnímání reality podle toho, zda je země ve válce, či v míru. Zavádí zde termíny"smyslová"a"mýtická"realita. První pojem je ve svépodstatě myšlení a vnímání kritické, skeptické a zohledňující veškerá dostupná fakta. Naproti tomu stojí vnímání a myšlení"mýtické", které je vymezeno dualitou"my"(tedy ti správní, dobří, spravedlivíatd.) versus"oni"(špatní, zlí, podlí apod). Svá tvrzení pak dokládá řadou cenných příkladů z historie různých válečných konfliktů a k nim zaujatých postojů euroamerické společnosti. Tato analýza spěje k závěru, žeprávě narůstání mýtického vnímání reality ve společnosti je důležitým indikátorem hrozící války.Třetí část knihy rozebírá význam válek pro vládnoucí struktury. Předkládá čtenáři ke zvážení tvrzení, že válka je přirozeným způsobem chování vlád a tvoří prakticky její ústřední funkci. Slovy autora:"Vlády vznikaly... pro posílení schopnosti k vedení války, a nikoli s úsilím o...vytvoření míru."Závěr knihy sleduje možné způsoby prevence vzniku proválečných nálad.Celá kniha je velice čtivá a lze jen litovat, že v českém překladu vychází s desetiletým zpožděním. Na druhou stranu právě s tímto odstupem získala Psychologie války na své hodnotě. Mnoho z toho, co LeShan předpokládá, sejiž bohužel stalo. Pozitivní je i řada citací a odkazů nejen z psychologické, ale i politologické a sociologické literatury, memoárů a beletrie. LeShan nezapře svůj pozitivní vztah k Freudovi a jeho pohledu na lidskou agresi,na druhou stranu však nezohledňuje další práce v této oblasti. Také formální úroveň nemá v knize jednotnou úroveň. Některá tvrzení jsou sporná a blíže nedoložená, samotný závěr má málem až příručkovitý charakter.I přes tyto nedostatky lze však knihu jednoznačně doporučit k přečtení těm, které dané téma zajímá. Vždyť i kritická úvaha nad LeShanovou Psychologií války je sama o sobě cílem, o který se autor snaží. Tím je diskuze nadpřirozeností či naopak zvráceností válek pro člověka.